Dřenický mlýn

Rybník s mlýnem se v Dřenicích připomíná již v roce 1541 v zápise, podle kterého část Dřenic náležela Buriánovi Andělovi z Ronovce, od roku 1539 byl hejtmanem kraje chrudimského. Burián Anděl prodal roku 1544 ves Dřenice s mlýnem panu Mikuláši Štítnému ze Štítného.

1651 Soupis poddaných podle víry - mlynář David Skoupý (30 let), cizopanský, manželka Kateřina (20), poddaná, oba nekatolíci s nadějí na obrácení

V roce 1716 získal obec Dřenice s mlýnem Oktavián Ladislav z Valdštejna na Hlušicích.

Tereziánský katastr v polovině 18. století uvádí: vrchnostenský mlýn o 2 kolech a 1 stoupě pod rybníkem Velkým dřenickým“.

Mlýn je vyobrazen na I. vojenském mapování z let 1764-1768.

V roce 1821 se zdejšímu stárkovi Františku Papáčkovi narodil syn Josef Papáček, který se později stal významným akademickým malířem.

V 1. polovině 19. století přichází na mlýn rod Starých, nejprve František Starý, po něm Václav Starý (1859) a opět Václav s manželkou Emilií (1875).

Vodní kniha z roku 1874: mlýn měl 3 kola k pohonu 3 obyčejných složení, krupníku a jahelky.

V roce 1906 bylo na mlýně zavedeno umělecké složení s jednou válcovou stolicí a pohon se soustředil na jedno silnější kolo.

V roce 1930 byl majitelem Alois Frýba s manželkou Marií.

V roce 1947 nahradila vodní kolo Francisova turbína.

Poslední mlynář Oldřich Frýba, syn Aloise Frýby, mlel do roku 1951.

Nemovitost je využívána k bydlení. Část mlýnského rybníka blíže ke mlýnu byla vysušena a na pozemku byly postaveny tenisové kurty. Vzdálenější část rybníka slouží jako zásobní vodní nádrž pro hasičský sbor.