Historie
Obecná historie:
Nádherný čtyřpodlažní vodní mlýn stojí v údolí potoka Gručovka pod dvěma rybníky na katastru obce Leskovec. Nejstarší zmínka je v gruntovních knihách z roku 1720, kdy byl uváděn mlýn na mouku a olejna, která vyráběla olej ze lnu. Dále víme, že v roce 1732 koupil mlýn Jakub Šturm od svého otce. Později patřil Jiřímu Kolovratovi, dále dlouhou dobu rodině Wolfových, později byl pronajímán. Současným majitelům, rodině Cihlářů, patří mlýn od roku 1864, kdy jej koupil Josef Cihlář. Jeho vnuk Josef opatruje mlýn dodnes.
Jeho předci vyměnili ve čtyřicátých letech minulého století vodní kolo o výkonu 4,07 kilowatt za turbínu a záložní naftový motor. Elektřina zde byla zavedena v roce 1936. Od padesátých let převzalo mlýn JZD Gručovice, mouka z pšenice i žita se zde mlela do roku 1964, ještě dalších 5 let se šrotovalo, až provoz mlýna v roce 1971 ustal úplně. Mlýn byl v restituci po roce 1989 vydán zpět rodině Cihlářů. Pan Cihlář o mlýn pečuje, ale mlynářské řemeslo se zde již neprovozuje. Na mlýně je umístěna velká cedule „ODPOČÍVÁM OD ROKU 1971“. V udržované budově se dodnes dochovala unikátní technologie poloautomatického válcového mlýna, s téměř kompletním strojním vybavením. Velká část náhonu byla již zasypána, podobně turbína byla dávno odstraněna. Ve dvoře mlýna stojí skromná stavba bývalé olejny, patrně jediná dochovaná tohoto typu v široké oblasti.
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Nejstarší zmínka o tomto mlýně se nalézá v gruntovních knihách 29. září 1720, kdy byl prodán mlýn s jedním složením a olejnou na Gručovickém potoce za 200 tolarů.
Dne 15. dubna 1732 koupil mlýn od svého otce Jakub Šturm za 150 tolarů. Ten zemřel 8. dubna 1740 v 38 letech a pozůstalá vdova Magdaléna se ještě téhož roku 24. července provdala za Jiřího Kolovrata ze Skřipova. Jemu také v prosinci roku 1740 prodala mlýn za 150 tolarů. Jiřík Kolovrat na mlýně hospodařil necelých 12 let, než mlýn převzal Antonín Wolf, manžel jeho nevlastní dcery.
Antonín Wolf prodal svůj laudemiální mlýn v Leskovci 15. listopadu 1792 svému nejstaršímu synovi Františku Wolfovi za 200 tolarů slezských. O den dřív,než svobodný a bezdětný František Wolf 10. února 1820 zemřel, koupil od něho mlýn v Leskovci jeho mladší bratr Antonín za 360 zlatých v.m. S mlýnem obdržel Antonín Wolf i veškeré nalezené mlynářské nářadí, a také krupník aj. včetně veškerého domácího a zemědělského nářadí.
1836 František Wolf
Události
- První písemná zmínka o existenci vodního díla
- Vznik mlynářské živnosti
Po Antonínovi následoval jeho syn František Wolf, který se na mlýně připomíná v letech 1840 - 56.
V pozdějších letech byl mlýn v Leskovci pronajímán. Z nájemců mlýna je znám Jan Řehánek a Eduard Schwab, syn mlynáře z Lesních Albrechtic.
V roce 1872 byl mlynářem v Leskovci František Jašek, od roku 1887 na mlýně hospodařil Josef Cihlář /nar. 19. května 1862/, který se na mlýně v Leskovci čp. 19 připomíná ještě v roce 1910. V té době už ale mlynářství provozoval pouze jako vedlejší činnost, když hlavním zdrohem obživy bylo zemědělské hospodářství.
První světová válka (1914–1918)
Mlýnské kolo o výkonu 4,07 kW pohánělo mlýn v Leskovci ještě roku 1930.
1930 Adolf Cihlář
Mlýn sloužil svému účelu ještě po druhé světové válce.
Od padesátých let převzalo mlýn JZD Gručovice, mouka z pšenice i žita se zde mlela do roku 1964, ještě dalších 5 let se šrotovalo, až provoz mlýna v roce 1971 ustal úplně.
Mlýn byl v restituci po roce 1989 vydán zpět rodině Cihlářů.
Dnes slouží bývalý mlýn v Leskovci čp. 19 podle katastru nemovitostí jako rodinný dům.
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
- Šturm
- Kolovrat
- Wolf
- Řehánek
- Schwab
- Jašek
- Cihlář
Historie mlýna také obsahuje:
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
