Funět jako mlynářská herka.
(německé přirovnání)

Plechhammer

Plechhammer
10
Pouště
262 03
Příbram
Pouště
49° 46' 43.6'', 14° 14' 2.6''
Mlýniště bez mlýna
V r. 1698 byl na základě již dříve uzavřené smlouvy mezi správou dobříšského panství a pražským měšťanem a měsikovcem J. A. Hibnerem, správou panství postaven nový hamr na výrobu plechu na říčce Kocábě, doleji pod čtvrtým hamrem. Říčka Kocába vytvářela na tomto místě ohyb do tvaru ú.“Plechhamer” byl přestavěn na mlýn. Prvním mlynářem se v r. 1707 připomíná Fortelka jenž tuto samotu odkoupil od dobříšského panství. Mlýn sám byl r. 1895 odkoupen knížecím velkostatkem. Mlýn fungoval až do r. 1931 kdy vyhořel. Dnes již pouze jako zřícenina.

V r. 1930 je psán majitel mlýna Josef Fiala (RR).
Mlýn se nachází 2,5Km od centra obce Mokrovrata
Kocába
volně přístupný

Historie mlýna obsahuje událost z období:

Mlýn Plechhammer (čp. 10 - Pouště) Petr Kadlec Poslednímu, pátému hamru se sice dříve říkalo „Kuprhamr“, též „Nový hamr“ a nakonec „Blechhammer“, ale zlidověl název „Plechhamer“. Dříve než se začneme věnovat samotnému hamru a mlýnu je třeba zmínit původní záměr Jana Adama Hiebera. V bývalém patrimoniálním archivu dobříšském se uchovala smlouva z 18. září 1697, podle které si Jan Adam Hieber, měšťan a císařský dvorský mědikovec z Prahy, najal tuto měďárnu. Smlouva má následující obsah: „Dnes nížepoloženého data byla mezi vysoce knížecím úřadem dobříšského panství de Fondi s hraběcím úřadem Mannsfeldským na straně jedné a slovutným pánem Janem Adamem Hieberem, měšťanem a dvorním kotlářem mědikovcem na straně druhé uzavřená a to pevná a nezměnitelná smlouva totiž: za prvé: jmenovaný dobříšský úřad se na žádost rovněž uvedeného pána J.A. Hiebera zavázal smlouvou touto vystaviti na tomto panství podle plánu, oběma smluvními stranami podepsaného, hamr na zkůjnění mědi, spolu se světnicí, komorou, kuchyňkou, sklepem na pivo a stájí na šest kusů dobytka, a sice vlastním nákladem panství, a vykázati k užitku kotlářského mistra 25 strychů polí a luk pod 8 vozů sena, a pronajati to opakovanému panu Janovi Hieberovi na dobu deseti roků za těchto podmínek. za druhé: pan Jan Adam Hieber jako nájemce hamru zavazuje se od datu jeho postavení platiti do dobříšského důchodu osmdesát zlatých roční činže a sice pololetně vždy polovici na hotovosti. za třetí: kotlář bude povinen čepovati vrchnostenské pivo a pálenku a platiti je správně do důchodu za ceny důchodem vysazené, nejméně. za čtvrté: nájemce bude od dobříšské vrchnosti kupovati za hotové potřebné dřevo a (dřevěné) uhlí za cenu, za jakou se oboje prodává na provazce jiným cizím lidem. za páté: kdyby však pan nájemce zakupoval dříví nebo (dřevěné) uhlí na cizích panstvích, nebo kotlář dovážel na tyto grunty cizí pivo, pálenku a víno, má to všecko s pokutou 20 kop mís. propadnutí dobříšskému úřadu, vyjímaje případ, že by takový nápoj byl neschopný, bez chuti nebo kyselý. za šesté: kdyby pan nájemce po zbudování této měďárny smlouvou proti veškeré naději nedodržel a hamr do nájmu ihned nepřevzal, zavazuje se uhraditi neprodleně nejen veškeré vzešlé výlohy, ale propadnutí nadto zvlášť jako pokutou jednoho sta dukátů a pojistiti to hypotékárně právní formou na svém domě v královském Starém městě Pražském „U zlatého odřivousa“ zvláště, všeobecně však na veškerém jmění, které má nebo ještě míti bude, a zavázati k dodržení toho co nejpevněji svoje dědice a budoucí, naproti čemuž on i se svými dědici nechce se chrániti ani brániti ničími, co by lest lidská vymysliti nebo vytvořiti mohla, tak jak se sám za sebe i svoje dědice a budoucí vědomě a uvědoměle vzdává veškerého dobrodini práva i všeho toho co proti smlouvě této mohlo by býti namítnuto. za sedmé: aby však také pan nájemce byl se svojí strany patřičně zajištěn, zavazuje se dobříšský úřad pod podobnou pokutu jednoho sta dukátů nepronajímati tuto měďárnu před uplynutím deseti let nikomu jinému nežli právě jemu (pokud ho však zachová při životě a pokud provoz měďárny nestane se jeho dědicům nemožným), udržovati ji stavebně a hrubé železné nářadí dáti bez náhrady spravovati, jako i pana nájemce a hamerníka s jeho lidmi ve všech maličkostech proti komukoliv chrániti, ano i také při nedostatku vody dovoliti upuštění vody z horních rybníků, avšak jen natolik, pokud se to dá udělati. za osmé: smlouva tato bude moci býti na dožádání té či oné strany nebo jejího zplno-mocněnce se svolením slavného magistrátu královského starého města Pražského a kde by i jinak to bylo nutné i v nepřítomnosti druhé strany zaknihována. Na důkaz a pro větší jistotu toho byla smlouva s výhradou urychleného schválení milostivé vrchnosti jmenovaného panství dobříšského oběma stranami vlastnoručně podepsaná a zpečetěna. Stalo se na zámku Dobříš 18. Září 1697 F. Hiusler. Jan Adam Hieber měšťan a dvorní kotlář v Praze Nepřesáhnou li náklady na stavbu zmíněné měďárny kontrahujícím Janem Adamem Hieberem měšťanem a kotlářem 600 zl. rýn., schvaluje vrchnost podle toho připravenou smlouvu a dobříšskému hejtmanu nařizuje, aby nejpozději do konce června příštího roku 1698 zhotovil takové dílo podle údajů nájemce, který přislíbil častěji se dostaviti a na stavební řemeslníky dohlédnout, aby užitek od zmíněné doby běžeti započal. Na důkaz toho můj nížepoložený podpis. Stalo se ve Vídni 23. října 1697. Mansfeld v.r. V roce 1698 byl na základě uzavřené smlouvy mezi správou dobříšského panství a pražským měšťanem Janem Adamem Hieberem, správou panství postaven nový hamr na výrobu měděných plechů „kováň na žestě“ na říčce Kocábě, a to níže pod čtvrtým hamrem. Říčka Kocába vytvářela na tomto místě ohyb do tvaru „U“ a noří se do hlubokého skalnatého údolí ,čímž mohlo dojít k jejímu zahrazení velkou sypanou hrází a vznikl velký dvojrybník nazývaný „plechamerský“. Nový hamr patřil k prvnímu svého druhu ve středních Čechách a starší byl už pouze v Horní Blatné. Hamr byl v nájmu Hiebera, který si v něm zřídil výrobu měděných plechů. Výrobě se v novém hamru zřejmě příliš nedařilo, protože po uplynutí 10 let Hieber nájemní smlouvu neobnovil. V roce 1703 zde byla připomínána jako kmotra Markýta Kotlářka z kruprhamru. Ze starých matrik se také dozvídáme, že se na „plechhamru v roce 1707 narodil Tomášovi a Ludmile Slabihoudkovým syn Jan. V ten samý rok se zde narodil ještě jeden Jan, a to rybníkáři Pavlovi Hájkovi. Po vypršení smlouvy zde byl v roce 1709 připomínán nově postavený mlýn, který emfyteuticky patřil Janu Fortelkovi. Od roku 1711 se zde připomínají mlynáři Jan a Anna Ježkovi, v roce 1723 pak Ludmila Ježková. Poté, co byla v hamru ukončena výroba měděných plechů, byl tento objekt přestavěn na pilu. Následně se zde připomíná mlynář Procházka z Nového Knína, který nechal ve skále vytesat hluboký sklep, který byl v pozdějších dobách zárukou uchování dobrého jídla a pití. Někdy kolem roku 1795 se mlýn dostal do držení mlynáře Františka Pritzla a jeho ženy Anny. Po nich převzal v roce 1826 mlýn do držení jejich syn František s manželkou Terezií. V roce 1838 mlýn připadl při novém katastrálním měření na „Starých Hutích“ do katastrální obce Pouště.

Dne 3. května 1852 bylo zaznamenáno, že Tomáš Pritz platil roční emfyteutickou činži ve výši 100 zlatých. 30. července téhož roku požádal otec František Pritz o opravu rour. Jakých, to není uvedeno. V roce 1853 je zapsán na mlýně Plechhamer Václav Pritz, zřejmě druhý syn. V roce 1854 byl při velké vodě poškozen most a vantroky u hráze velkého rybníka. Tehdejší držitelé mlýna a pily – František a Terezie Pritzovi – nechali na své náklady provést opravy, o které se domáhali u vrchnosti. O rok později podali žádost vrchnostenskému hospodářskému knížecímu úřadu o úhradu 823 zl a 50 kr. za opravu vantrok a mostu. Mlynář Pritz se opíral a odvolával na kupní smlouvu a na tradici oprav vrchností. Samotnou údržbu mlýna a pily a jejich strojového vybavení si mlynář hradil sám. Jedině opravy stavidel a vantrok s mostem hradila, jako majitel dvojrybníku „Plechhamerského“, vrchnost sama. Přicházely velké vody, kdy průtok rybníka byl nadprůměrný a v té době způsobovala voda na zařízení velké škody, v jejichž důsledku se zastavil chod mlýna i pily. Knížecí úřad však i tuto žádost zamítl, a proto se mlynář Pritzl obrátil na právě zřízený okresní soud v Dobříši. Tento soud však rozhodl v Pritzluv neprospěch, a tak se odvolal k soudnímu řízení do Příbrami a nakonec až k Zemskému soudu v Praze. Rozhodnutí však obdrželi až noví dědiční majitelé Tomáš a Marie Pritzovi v roce 1858. Zemský soud v Praze rozhodl takto: „Jeho Jasnost Josef kníže CM, jako vlastník panství Dobříš, je povinován udržovat u rybníka nad mlýnem č. 10. v Pouštích – zvaného Plechhamer – nadále z vlastních prostředků v dobrém stavu existující vantroky spolu s nad nimi vedoucím mostem, provádět opravy téhož, právě tak v případě nezbytnosti u těchto vantrok a tohoto mostu do roka vzniklé opravy nezbytně vykonat a žalujícímu majiteli mlýna nahradit Vámi způsobený náklad v roce 1854 na opravu oněch vantrok mimo mostu ve výši 823 zl. 52 krej.“ Mlýn a pila měly právo pastvy a braní dříví. V roce 1864 se domáhal majitel mlýna práva volného průchodu pro dobytek a příjmu domácí potřeby palivového dříví. Ačkoli již nemohl toto právo listinou dokázat, tak mu bylo s ohledem na dlouholeté užívání mlýna, jehož činži řádně platil, toto právo smírčí cestou knížecím panstvím Colloredo-Mansfeld odkoupeno formou odpuštění činži ve výši 1500 zl. a právo tak navždy vamázáno. V roce 1866 táhlo kolem plechhamru od Knína pruské vojsko ke Staré Huti. Dne 17. února 1876 po půlnoci vystoupila opět Kocába ze svých břehů tak vysoko, že ohrožovala hamry a mlýn. Plechhamersky rybník, stejně jako Starohuťský a Stržský, musely být otevřeny naplno. V roce 1879 byl mlýn s pilou odkoupen Středočeským dřevařským průmyslem Dobříš. V roce 1895 existoval již jen mlýn, pila byla zřejmě dříve zrušena. Mlýn byl odprodán dobříšskému knížecímu velkostatku. V tomto období zde byl mlynář Šajnera, za kterého se začaly na mlýnu pořádat taneční veselice, které střídaly koncerty a pořádání tombol. Od roku 1903 zde byl v nájmu Jan Tesárek (1878 – 1963) s manželkou Emilií, rozenou Schainerovou z Obořiště. Zde se jim v roce 1905 narodil syn Bohumil a později druhý syn Jaroslav. Během 19. století se mlýn stal cílem vycházek lidí ze Staré Hutě, ale i z Dobříše, Knína, Mníšku i Prahy. Mlynáři dovedli využít styku s širší společností a začali jim poskytovat jídlo a pití, takže v pozdějších časech zde výletníci obdrželi nejen pivo, chléb s máslem, sýrem, tvarohem, ale ze zabíjaček i domácí šunku a masné domácí výrobky, jakož i vajíčka a zeleninu. V té době byl mlýn i cílem výletů kněžny z Dobříše. Mlynář Tesárek byl vyhlášen v pečení domácího chleba, jenž byl vždy připraven pro výletníky. Každou sobotu v létě byl na zahradě postaven taneční parket a pořádaly se zde taneční zábavy. Jak pamětníci rádi říkali: „Chodilo se k mlýnu na nedělní výlety, ale i na pivčo a chléb s máslem.“ Svůj výlet na mlýn Plechhamer popsal ve svém průvodci Ladislav Malý: Za Starou Hutí odbočuje cesta vlevo do lesa „Holco-vského“. Jamile vstupujeme do lesa, objeví se v pozadí cestovateli silniční vrchol „Besídky. Když pak po čtvrthodinové cestě lesem, začneme sestupovat do údolí kocábina, objeví se nám protější skalnaté břehy, velmi malebné a po chvíli hladina rybníka plech-hamerského z části rákosím zarostlého s mlýnem, jehož pozadí téměř neprozrazuje, kam utěšené proudy této vody vlastně dál spěchati mohou, tu napadá nám, že dlíme u vysokohorského půvabného jezera. Namáháme se někdy věru zbytečně do krajin cizích a doma perly krajinné si nevšímáme. Plechhamer jest takovou perlou. Původně tu stával skutečný hamr na tepání plechu avšak již dávno přeměněn na mlýn v zátiší tam krásného si poklepávajíc. V létě sídlívají zde též rodiny pražské. Pan otec přenechá pak žíznivím poutníkům ochotně dobré pivo a chleba s máslem dostatek. S vobyčejným půvabem pak překvapuje nás plechhamer za letní noci kdy luna se v hladině odráží. Tuž ani nechce se člověku spěchati k domovu, až když noční chlad nepoeticky nás zažene. Níže plechhamru nad Kocábou zdvihají se příkré skály svrchně zalesněné z nichž jsou pěkné pohledy do zákoutí malého údolíčka.“ Okrašlovací spolky spolu s ochotnickými divadelními kroužky a sborem dobrovolných hasičů daly podnět k pořádání „přírodních divadel“. Právě tato představení se stala magnetem pro lidi z širokého okolí. Starohuťští ochotníci zde hráli nejčastěji představení „Z Českých mlýnů“ a bylo potěšením a radostí strávit zde odpoledne při poslechu hudby, která vyplňovala přestávky mezi divadelním představení a zakončovala jej. Často zde hrála knížecí kapela starohuťských železáren a kapela pana Synka ze Staré Hutě. Hrálo se a zpívalo do pozdního večera a zpravidla až noční hodina nutila výletníky k návratu. V roce 1928 byl mlýn v rámci pozemkové reformy odprodán od knížecího velkostatku, a to velkostatku Kozí Hory, který vlastnil Václav Palivec.

Dne 15. června 1929 si syn Jana Tesárka, Bohumil Tesárek vzal Marii Aixnerovou-Neužilovou, vdovu po mlynáři Aixnerovi z Nového Knína a vyženil s ní i její mlýn. Jan a Emilie Tesárkovi již předtím opustili mlýn Plechhamer a nastěhovali se na vejminek ke svému synovi v Novém Kníně. Zde Jan Tesárek pokračoval v pečení chleba, který byl za války velmi vyhledávaný.
V létě 1930 uspořádal ochotnické divadelní sdružení „Havlíček“, které pořádalo pravidelně představení v přírodě. Sdružení sehrálo v zahradě mlýna Plechhamer protiválečnou hru „Poprava pěšáka Kudrny“. V noci 16. září 1931 začal hořet bývalý mlýn a pila Plechhamer. Hasit vyjel sbor dobrovolných hasičů ze Staré Hutě a Mokrovrat. Požár byl tak silný, že jej mohli pozorovat i lidé z Hutě. Požár vznikl na dvou místech a úplně zničil mlýnské zařízení a i ostatní budovy byly značně poškozeny, protože hasičská pomoc přišla pozdě. Nájemce mlýna Fiala se poté uchýlil do Staré Hutě. Přeživší vybavení bylo odvezeno a z mlýna bohužel zůstaly pouze mohutné zdi. Mlýn úmyslně zapálil hajný Drobílek z Kozích hor. Při soudu se přiznal, že zapálil ještě další dva domy a byl odsouzen na 15 let. Po propuštění se odstěhoval na Šumavu a pracoval tam jako lesní dělník. Ve Staré Huti se dlouho tradovalo, že mu k zapálení mlýna dal impuls jeho majitel, velkostatek Kozí Hory, který mlýn už neobnovil.

Emilie Tesárková zemřela v roce 1944 a Jan Tesárek v roce 1963. Jejich druhý syn Jaroslav si vzal Marii Masnerovou z Lochovického mlýna. V roce 1944 se odstěhoval do Nučic, kde provozoval mlýn s pekárnou.
Neudržovaná hráz nevydržela nápor ledu v zimě 1940/41 a v místech mostu se protrhla. Pak zde byl místo rybníku pouze močál. 1. června 1943 hořel les u Plechhamru. Během let 1943 a 1944 sehrál na bývalém dvoře vyhořelého mlýna ochotnický soubor ze Staré Hutě hru „Z českých mlýnů“. V dubnu 1945 zde mělo dojít k setkání s partyzány, ale schůzka byla zrušena. V té době se ještě stále dalo po poškozeném mostě přejít.

V roce 1949 koupil mlýn v Bojově. Po odchodu Tesárků z mlýna je zde připomínán mlynář Fiala, který pokračoval v tradici slavností a divadelních představení na Plechhameru.
V padesátých letech se údolí kolem Plechhameru stalo vítaným cílem trampů. Oblíbili si toto místo i proto, že zde zůstaly vedle mlýna velké sklepy. Ještě koncem padesátých let minulého století zde byla u cisterny velká turbína na výrobu elektřiny, ale později zmizela neznámo kam. Mezi lety 1962 – 1963 byly sklepy odstřeleny a k mlýnu byl zamezen přístup. Při odstřelu se zřítila jedna ze stěn. Od poloviny šedesátých let dvacátého století se mlýn i s okolím stal součástí vojenského prostoru. Hráz byla využívána k ostré střelbě vojáků, kteří stříleli přes bývalý rybník ve směru ke čtvrtému hamru.

 Dnes, tedy v r. 2009, zde stojí romantická zřícenina, kterou stále stojí za to chránit.

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

  • Procházka
  • Tesárek
  • Fiala
  • Pritz
  • Pritzel
  • Ježek

Historie mlýna také obsahuje:

1840 Tomáš Pritz

1930 Josef Fiala

Mlýn je vyobrazen na:

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

    zřícenina
    05 2012
      venkovský
      mlýn na malé řece (1000 – 7000 l/s)
      mlýnice je součástí dispozice domu
      • baroko do roku 1800
      zděná
      jednopatrový
      • okno
      • prostup pro hřídel vodního kola
      • klenba
      • zcela bez technologie aj.
      Žádná položka není vyplněna
      • náhon
      • odtokový kanál
      • turbínová kašna
      • lednice
      Typturbína Francisova
      StavDochovaný
      VýrobceJosef Kohout, Praha Smíchov
      PopisV r. 1930 zde byla Francisova turbína, průtok 0,4 m3/s, spád 4,5 m, výkon 18 k.

      Turbína ze mlýna se dodnes (2013) točí ve mlýně Janov u Lhotky.
      Typturbína Francisova
      StavDochovaný
      VýrobceJosef Kohout, Praha Smíchov
      PopisV r. 1930 zde byla Francisova turbína, průtok 0,4 m3/s, spád 4,5 m, výkon 18 k.

      Turbína ze mlýna se dodnes (2013) točí ve mlýně Janov u Lhotky.
      Žádná položka není vyplněna
      Historické technologické prvky
      AutorKarel Hejnic, Petr Kadlec
      NázevZa zvuku mlýnských kol
      Rok vydání2010
      Místo vydáníDobříš
      Další upřesněníKniha
      Odkaz
      Datum citace internetového zdroje
      AutorKarel Hejnic, Petr Kadlec
      NázevZa zvuku mlýnských kol
      Rok vydání2010
      Místo vydáníDobříš
      Další upřesněníKniha
      Odkaz
      Datum citace internetového zdroje
      AutorMinisterstvo financí
      NázevSeznam a mapa vodních děl republiky československé
      Rok vydání1932
      Místo vydání
      Další upřesnění
      Odkaz
      Datum citace internetového zdroje

      Místo uložení
      Název fondu
      Název archiválie
      Evidenční jednotka
      Inventární číslo, signatura
      Místo uložení
      Název fondu
      Název archiválie
      Evidenční jednotka
      Inventární číslo, signatura

      Základní obrázky

      Historické mapy

      Plány - stavební a konstrukční

      Obrazy

      Historické fotografie a pohlednice

      Současné fotografie - exteriér

      Současné fotografie - exteriér - detaily stavebních prvků

      Současné fotografie - interiér - detaily stavebních prvků

      Současné fotografie - vodní dílo

      Ostatní

      Vytvořeno

      4.1.2013 19:36 uživatelem Mach Tom (Petr Kadlec)

      Majitel nemovitosti

      Není vyplněn

      Spoluautoři

      Uživatel Poslední změna
      Rudolf (Rudolf Šimek) 5.3.2023 11:21
      Radomír Roup (Radomír Roup) 1.11.2013 21:57
      doxa (Jan Škoda) 13.2.2024 23:45
      Franklyn (Lukáš Racocha) 18.6.2015 22:14