Mlýn Plechhammer (čp. 10 - Pouště) Petr Kadlec Poslednímu, pátému hamru se sice dříve říkalo „Kuprhamr“, též „Nový hamr“ a nakonec „Blechhammer“, ale zlidověl název „Plechhamer“. Dříve než se začneme věnovat samotnému hamru a mlýnu je třeba zmínit původní záměr Jana Adama Hiebera. V bývalém patrimoniálním archivu dobříšském se uchovala smlouva z 18. září 1697, podle které si Jan Adam Hieber, měšťan a císařský dvorský mědikovec z Prahy, najal tuto měďárnu. Smlouva má následující obsah: „Dnes nížepoloženého data byla mezi vysoce knížecím úřadem dobříšského panství de Fondi s hraběcím úřadem Mannsfeldským na straně jedné a slovutným pánem Janem Adamem Hieberem, měšťanem a dvorním kotlářem mědikovcem na straně druhé uzavřená a to pevná a nezměnitelná smlouva totiž: za prvé: jmenovaný dobříšský úřad se na žádost rovněž uvedeného pána J.A. Hiebera zavázal smlouvou touto vystaviti na tomto panství podle plánu, oběma smluvními stranami podepsaného, hamr na zkůjnění mědi, spolu se světnicí, komorou, kuchyňkou, sklepem na pivo a stájí na šest kusů dobytka, a sice vlastním nákladem panství, a vykázati k užitku kotlářského mistra 25 strychů polí a luk pod 8 vozů sena, a pronajati to opakovanému panu Janovi Hieberovi na dobu deseti roků za těchto podmínek. za druhé: pan Jan Adam Hieber jako nájemce hamru zavazuje se od datu jeho postavení platiti do dobříšského důchodu osmdesát zlatých roční činže a sice pololetně vždy polovici na hotovosti. za třetí: kotlář bude povinen čepovati vrchnostenské pivo a pálenku a platiti je správně do důchodu za ceny důchodem vysazené, nejméně. za čtvrté: nájemce bude od dobříšské vrchnosti kupovati za hotové potřebné dřevo a (dřevěné) uhlí za cenu, za jakou se oboje prodává na provazce jiným cizím lidem. za páté: kdyby však pan nájemce zakupoval dříví nebo (dřevěné) uhlí na cizích panstvích, nebo kotlář dovážel na tyto grunty cizí pivo, pálenku a víno, má to všecko s pokutou 20 kop mís. propadnutí dobříšskému úřadu, vyjímaje případ, že by takový nápoj byl neschopný, bez chuti nebo kyselý. za šesté: kdyby pan nájemce po zbudování této měďárny smlouvou proti veškeré naději nedodržel a hamr do nájmu ihned nepřevzal, zavazuje se uhraditi neprodleně nejen veškeré vzešlé výlohy, ale propadnutí nadto zvlášť jako pokutou jednoho sta dukátů a pojistiti to hypotékárně právní formou na svém domě v královském Starém městě Pražském „U zlatého odřivousa“ zvláště, všeobecně však na veškerém jmění, které má nebo ještě míti bude, a zavázati k dodržení toho co nejpevněji svoje dědice a budoucí, naproti čemuž on i se svými dědici nechce se chrániti ani brániti ničími, co by lest lidská vymysliti nebo vytvořiti mohla, tak jak se sám za sebe i svoje dědice a budoucí vědomě a uvědoměle vzdává veškerého dobrodini práva i všeho toho co proti smlouvě této mohlo by býti namítnuto. za sedmé: aby však také pan nájemce byl se svojí strany patřičně zajištěn, zavazuje se dobříšský úřad pod podobnou pokutu jednoho sta dukátů nepronajímati tuto měďárnu před uplynutím deseti let nikomu jinému nežli právě jemu (pokud ho však zachová při životě a pokud provoz měďárny nestane se jeho dědicům nemožným), udržovati ji stavebně a hrubé železné nářadí dáti bez náhrady spravovati, jako i pana nájemce a hamerníka s jeho lidmi ve všech maličkostech proti komukoliv chrániti, ano i také při nedostatku vody dovoliti upuštění vody z horních rybníků, avšak jen natolik, pokud se to dá udělati. za osmé: smlouva tato bude moci býti na dožádání té či oné strany nebo jejího zplno-mocněnce se svolením slavného magistrátu královského starého města Pražského a kde by i jinak to bylo nutné i v nepřítomnosti druhé strany zaknihována. Na důkaz a pro větší jistotu toho byla smlouva s výhradou urychleného schválení milostivé vrchnosti jmenovaného panství dobříšského oběma stranami vlastnoručně podepsaná a zpečetěna. Stalo se na zámku Dobříš 18. Září 1697 F. Hiusler. Jan Adam Hieber měšťan a dvorní kotlář v Praze Nepřesáhnou li náklady na stavbu zmíněné měďárny kontrahujícím Janem Adamem Hieberem měšťanem a kotlářem 600 zl. rýn., schvaluje vrchnost podle toho připravenou smlouvu a dobříšskému hejtmanu nařizuje, aby nejpozději do konce června příštího roku 1698 zhotovil takové dílo podle údajů nájemce, který přislíbil častěji se dostaviti a na stavební řemeslníky dohlédnout, aby užitek od zmíněné doby běžeti započal. Na důkaz toho můj nížepoložený podpis. Stalo se ve Vídni 23. října 1697. Mansfeld v.r. V roce 1698 byl na základě uzavřené smlouvy mezi správou dobříšského panství a pražským měšťanem Janem Adamem Hieberem, správou panství postaven nový hamr na výrobu měděných plechů „kováň na žestě“ na říčce Kocábě, a to níže pod čtvrtým hamrem. Říčka Kocába vytvářela na tomto místě ohyb do tvaru „U“ a noří se do hlubokého skalnatého údolí ,čímž mohlo dojít k jejímu zahrazení velkou sypanou hrází a vznikl velký dvojrybník nazývaný „plechamerský“. Nový hamr patřil k prvnímu svého druhu ve středních Čechách a starší byl už pouze v Horní Blatné. Hamr byl v nájmu Hiebera, který si v něm zřídil výrobu měděných plechů. Výrobě se v novém hamru zřejmě příliš nedařilo, protože po uplynutí 10 let Hieber nájemní smlouvu neobnovil. V roce 1703 zde byla připomínána jako kmotra Markýta Kotlářka z kruprhamru. Ze starých matrik se také dozvídáme, že se na „plechhamru v roce 1707 narodil Tomášovi a Ludmile Slabihoudkovým syn Jan. V ten samý rok se zde narodil ještě jeden Jan, a to rybníkáři Pavlovi Hájkovi. Po vypršení smlouvy zde byl v roce 1709 připomínán nově postavený mlýn, který emfyteuticky patřil Janu Fortelkovi. Od roku 1711 se zde připomínají mlynáři Jan a Anna Ježkovi, v roce 1723 pak Ludmila Ježková. Poté, co byla v hamru ukončena výroba měděných plechů, byl tento objekt přestavěn na pilu. Následně se zde připomíná mlynář Procházka z Nového Knína, který nechal ve skále vytesat hluboký sklep, který byl v pozdějších dobách zárukou uchování dobrého jídla a pití. Někdy kolem roku 1795 se mlýn dostal do držení mlynáře Františka Pritzla a jeho ženy Anny. Po nich převzal v roce 1826 mlýn do držení jejich syn František s manželkou Terezií. V roce 1838 mlýn připadl při novém katastrálním měření na „Starých Hutích“ do katastrální obce Pouště.