Historie
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Uváděný již v roce 1759. Později sloužil mlýn jako brusírna.
1838 – na skice, otisku i originální mapě stabilního katastru nespalná obdélníková budova s dřevěným přístavkem na náhonu, druhá budova ve tvaru L. Vodní kolo není zakresleno. V majetku sklářského rodu Zieglerů.
V době největšího rozkvětu je v r. 1839 v obci doloženo 65 domů a 476 obyvatel. Na potoce Pivoňka stál významný Červený mlýn.
Události
- První písemná zmínka o existenci vodního díla
- Vznik mlynářské živnosti
Novověk C – od zrušení poddanství (1848–1913)
1914 - V období před 1. světovou válkou stálo v Mnichově 78 domů a žilo zde 473 obyvatel téměř výhradně německé národnosti. Na potoce Pivoňka fungovala pila a 11 provozů na zušlechťování skla (brusírny a leštírny). Díky sklářskému průmyslu obec velmi dobře prosperovala a tyto provozy poskytovaly práci mnoha dělníkům ze širokého okolí.
1930 - Ve 30. letech 20. století však průmysl zpracování skla v souvislosti s hospodářskou krizí v Českém lese prakticky zanikl a dříve prosperující obec se potýkala s velkou nezaměstnaností.
1930 – Seznam vodních děl republiky Československé - Jiří Wiedl – mlýn – 1 kolo na svrchní vodu – 0,150-5-6,5.
Když 1.12. 1932 zastavili Zieglerovy mnichovské brusírny provoz, ztratilo práci 14 rodin z Mnichova a okolí. Objekty zakoupila roku 1934 firma židovského podnikatele Františka Mandlera, která vlastnila mlýny na živec v Poběžovicích. Zařízení brusíren bylo převeze no do Staňkova. Než však stačila provozy přebudovat, byl Mandler i s rodinou převezen dekoncentračního tábora v Osvětimi, kde všichni zemřeli. Jeho firmy i opuštěných šlejfů se ujal jako správce Němec Karel Bauer.
Vzhledem k německému obyvatelstvu končí mlynářská živnost po II. světové válce odsunem obyvatel.
Již v roce 1949 byl tzv. Červený mlýn navržen k demolici. Obecní kronika uvádí následující: č.p. 66 byl majetek fy. Mandler, živcové mlýny v Poběžovicích. Jelikož majitel byl židovského vyznání, byl za okupace převezen do koncentračního tábora v Osvětimi s celou rodinou, kde přišli všichni o život. Jeho majetek byl svěřen Ing. Karlu Bauerovi, který byl jmenován správcem „ věrná ruka „ ( Freuhänder ). Dům bude zbořen protože je velmi sešlý. Pro svoji barvu nazývá se mezi lidem „Červeným mlýnem„.
1959 - budova stojí. Následně byl zbourán.
Dnes jsou v lokalitě mlýna sklady zemědělského podniku.
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Wiedl
Historie mlýna také obsahuje:
Držitelé mlýna v chronologickém sledu
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu: