Špirkův mlýn; Spirkmühle, Pirken Mühle

První zprávu o mlýnu lze nalézt v zeleném urbáři panství Tachov z roku 1607, kdy je zde zapsán mlynář Šimon Sperkh.

V roce 1733 je mlýn v tachovských matrikách uváděn pod názvem Spircken Mühl, název přetrval až do zániku mlýna.

U mlýna byla dřevěná pila.

Dle sčítání obyvatel z roku 1869 zde byl mlynářem Johann Adam Himmel (narozen roku 1819) s manželkou Annou, rozenou Stöckl a dětmi Johannem, Franzem Josefem, Josefem, Magdalenou a Ludmilou. Na výminku žila matka mlynářky Anna Stöklová. V roce 1880 zde byl stále Johann Adam Himmel, z dětí pouze dcera Ludmila a syn Franz Josef, kterého otec zaučoval v mlynářském řemesle. Hospodářství mlýna obsahovalo 3 krávy, 2 voli a 4 prasata.

V roce 1890 byl již mlynářem Franz Josef Himmel a manželkou Marianou a dětmi Josefem, Antonem, Magdalenou a Annou. Žili zde oba mlynářovi rodiče. Dále byli ve mlýně 2 pomocníci, v hospodářství bylo chováno 6 kusů hovězího dobytka a 4 prasata.

Následně převzal mlýn syn předešlého Anton Himmel (narozen roku 1885) a manželkou Annou. Byl posledním mlynářem z tohoto rodu na tomto mlýně.

V roce 1924 proběhla modernizace mlýna. Dle vodní knihy bylo jedno ze 3 vodních kol nahrazeno Francisovou turbínou, kolaudace proběhla v roce 1925.

V roce 1930 je v seznamu vodních děl jako zdejší mlynář stále evidován Anton Himmel.

V roce 1935 je u mlýna uváděna pila, kterou pohánělo vodní kolo a Bankiho turbína o výkonu 5 HP.

V letech 1934 – 1935 vedl mlynář vodoprávní spor se sousedním mlynářem Hochmuthem z výše položeného Haubnerova mlýna. Šlo v něm o manipulaci se stavidlem u Zámeckého rybníka, který oba mlýny zásoboval vodou. Spor byl vyřešen zápisem, ve kterém byla manipulace se stavidlem přesně určena včetně konkrétních hodin, církevních a státních svátků.

V roce 1945 byla rodina mlynáře Antona Himmla odsunuta. Na mlýn byl na základě zápisu o národní spolehlivosti z 20. 9. 1945 dosazen Václav Janoud, který sem přišel s manželkou Františkou z Hodonína u Zdíkova na Prachaticku. Mlýn získal jako národní správce průmyslového provozu, ale ve skutečnosti zde fungoval jako osídlenec zemědělské usedlosti s tím, že mu nikdy nebylo povoleno mlynářskou živnost provozovat. O zařízení mlýna se přihlásil Fond národní obnovy a dal je odvézt do sběrných surovin.

Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)

Když se Janoud dozvěděl, že nebude moci mlýn uvést do provozu, rozhodl se odejít. To však nebylo jednoduché. Byl nucen ke vstupu do státního statku, což odmítal. V roce 1954 byl dokonce předvolán před lidový soud v Tachově kvůli údajných machinacím s národním majetkem. Podrobnosti procesu nejsou známy. Dne 8. 11. 1956 požádal Janoud přímo Kancelář prezidenta republiky, aby se mohl vrátit do rodného domu na Prachaticko. Ve stejném roce byl mlýn převeden na Státní statek Halže, Janoud měl zde pracovat jako zedník. Nakonec mu bylo povoleno, že když se dohodne Státní statek Vimperk a Státní statek Halže, může se Janoud vrátit do rodného kraje.

Na leteckém snímku z roku 1958 mlýn ještě stál.

Neexistuje, ze mlýna se dochoval sklípek zahloubený do stráně.