Osobnost:
V roce 1841 se sem přivdala Marie Ludrová, "Mančinka", dcera z ratibořického mlýna, přítelkyně Boženy Němcové, která ji zde pravděpodobně nejméně jednou navštívila.
Její manželství však nebylo šťastné, jelikož její manžel Antonín Toberný (nar. 7.2.1812) po léta udržoval veřejně poměr s o 34 let mladší schovankou ze sousedství. Zoufalá manželka spáchala v 55 letech 21. ledna 1871 sebevraždu oběšením. Aby jí nebyl upřen křesťanský pohřeb, byla její smrt zinscenována jako nešťastná náhoda, že v noci spadla do vantrok a mlýnské kolo jí utlouklo. Strangulační rýhu v rakvi zakrýval šátek na krku.
59 letý vdovec Antonín Toberný se v listopadu 1871, deset měsíců po manželčině smrti, znovu oženil se svoji milenkou, Marií Hynkovou, nar. 13. července 1846 v Ještěticích, s níž již 11 let udržoval nepokrytě poměr.
Antonín Toberný pak 14. února 1884 podlehl v 72 letech mrtvici, a byl pohřben u nešťastné Mančinky na hřbitově v Bílém Újezdě, po prodeji původního dvojhrobu, přestěhováni do vedlejšího dětského hrobu, označeného štíhlým obeliskem z bílého kararského mramoru. Ve 2. pol. 20. stol. zanedbaný hrob opatřen obložením a tabulkou s nápisem "Hrob Mančinky", později nápis vysekán přímo do mramorového pomníku.
Mladá vdova se opět provdala devět měsíců po jeho smrti 23. listopadu 1884.
(doplnil jšk)
Mlynnář Krejčí mlejn propil a prohrál v kartách (resp. někdo říkal, že spíš jeho manželka:-) až se dostal do exekuce a tak to koupil Šolín..
Jan Šolín 1908-1939. Byl vychováván k převzetí mlýna. Dokonce absolvoval potravinářskou školu. Byl zvídavý, chytrý, moderní. Staral se hodně o svou životosprávu, jedl zdrave, ale hodně kouřil. Bohuzel už v mládí nejspíše cítil, že není úplně zdravý. Máma mysli, ze to mohla být roztroušená skleróza, ale těžko teď říci. Měl pokoj, tam kde je teď pracovna dlouho tam jen ležel, babička jako malá sestra mu za úplatky nosila cigarety, nemohl si je odpustit. V tom pokoji nakonec i zemřel.
Babička Marie Pechová 1917-2010 a dědeček František Pech 1906-1980. Bylo jejich společné rozhodnutí žít ve mlýně. 1945- 1955 tam žili střídavě, bydleli v různých městech, kde děda učil, např. Opočno, Broumov,....pak už natrvalo, ale děda odjížděl pracovně. Babička byla dlouho moudrá, byla tvrdohlava, dobře vařila, hodně všechny stmelovala, ale občas docela přísná, i na sebe. Dlouho zvládla vše i sama obhospodarit. Dědu si zase tolik nepamatuji, ale hodně nás učil lásce k přírodě. Učil nás kytky, nejvíce pochopila ségra, která je o 5 let starší, válel s nami sudy na Čeranku a zkoušeli jsem tam ozvěny. Kromě toho,že nás vnoučata houpal na noze na gauči v kuchyni, už si opravdu víc nepamatuju ????. Samozřejmě obhospodařoval vše s babičkou. Pak umřel na mrtvici.
V době, kdy nikdo ve mlýně od Šolínů/Pechů nebyl (cca mezi 45 a max 50 rokem), jej měl pronajatý pan Rydl s rodinou. Měl tři děti. Dva syny a holčičku. Chtěl mlyn odkoupit. Krátkou dobu žili ve dvou patrech společně dvě rodiny, než si pan Rydl našel jiné bydlení. Pan Rydl s největší pravděpodobností nějakou dobu mlyn provozoval.
Tak a ještě trocha historie. Máma vzpomíná, že v době, kdy se vše po valce zabiralo, za babičkou ve všední dny chodili lidi z nejakeho úřadu (národní výbor?) . Děda zrovna byl na škole, takže babička sama to dost špatně nesla. Nakonec je donutili s tím vším co se zničilo dát i krávy z družstva do chliva a ze stodoly udělali sklad. To naštěstí bylo na nějakou dobu.
Na šalandě byl taky národní výbor a knihovna nějáký čas: Obecní výbor I knihovna na salande byly krátce cca mezi 1955-1960
takže Jan a Marie byly děti posledního mlynáře, Jan umřel Marie si vzala Františka ty měli 3 děti Marii Františka a Janu viz fotka a byli posledními vlastníky z rodu Šolínů od roku 2019 je vlastníkem rodina Adamských AM1
(vzpomínky pravnučky posledního mlynáře)
