Dvorní, Přední mlýn

Mlýn zvaný Dvorní (Hofmuel), stával na tomto místě již od konce 13. stol. - roku 1296 dán do dědičného majetku rychtáři Klaricovi.
Později se vžilo označení Přední mlýn, což pochází z polohy stavby vůči městské Mlýnské (Rybářské) bráně a druhému mlýnu zvanému Zadní. Přední mlýn byl postaven těsně za hradbami města, při parkánové linii, a byl zapojen do vnější linie městského opevnění.

1486 městu Prokop Hofleich postoupil Dvorní mlýn - město jej pak pronajímalo.

Od roku 1504 pracovala ve městě koželužna a soukenická valcha, koželuzi a valchaří občas spotřebovali tolik vody, že ořední mlýn musel zůstat stát.  V souvislosti s tím byla 11.2.1569 podána stížnost a později následovala další.

2.12.1686 dostali suknáři povolení, že mezi hlavním a vodním příkopem na místě, kde předtím stál brusný mlýn, mohou postavit valchu, jelikož valcha na Předním mlýně už nestačí.

Jména jednotlivých nájemců lze díky městské evidenční knize sledovat od roku 1760. Jako první se dočteme o rodině Skopců (Skopetz), kteří provozovali mlýn, jenž měl šest složení o čtyřech stoupách. K mlýnu tenkrát patřily i přilehlé obytné stavby, vodní objekty a chlévy. V roce 1769 postoupil Ondřej Skopec mlýn Paulu Roblovi, kterého roku 1782 vystřídal kroupařský mistr Simon Haas, později rodina Hanisů a Karabáčků (Vincenc Karabáček)

Mlýn byl zobrazen také na vedutě Jana Willenberga z roku 1602 - 5 vodních kol (srv. Technické památky Českých Budějovic, s. 65-66)

Dědičný úrok ze mlýna činil koncem 18. stol. 400 zl.

Koželužna mezi předním mlýnským náhonem a starou valchou punčichářů byla v říjnu 1842 prodána za 1.563 zl. a roční dědičný úrok majiteli předního mlýúna Josefu Hanissovi.

10. července 1861 požár mlýna, majitelé Čeněk a Antonín Karabáčkovi (+ Anna a Františka K.) (RR, edit PK, zdroj https://www.budejckadrbna.cz/zpravy/spolecnost/20551-drbna-historicka-s-opravou-predniho-mlyna-to-bylo-slozite-dnes-je-z-nej-hotel.htm)

Předěl v historii Předního mlýna znamenal 24. březen 1872, kdy byl objekt prodán živnostenskému společenstvu krupařů za 60 000 zlatých, kteří ještě v tomtéž roce zbořili starou budovu a zahájili mohutnou stavební činnost. (mlýn koupili krupaři a obchodníci František Francko, Karel Čertík, Hynek Kott, Josef Pillmann, Šimon Wotruba, Josef Spudt, Jan Litwan, Václav Koutek, Martin Kadlec a patrně i mlynář ze Zadního mlýna František Coufal)
Zdroj: http://ceskobudejovicky.denik.cz/zpravy_region/mlynarske-remeslo-bylo-vazene-v-celem-meste-i-prilehlem-okoli-20160820.html

Dne 17. 4. 1872 byl (po necitlivém zboření rozsáhlého gotického hradebního úseku, kromě původních mlýnských objektů byla zbořena například i cenná gotická Rybářská brána) budějovickými krupaři položen základní kámen nového velkého mlýna. Stavba skončila v září 1872, na podzim bylo instalováno technické zařízení. Krupaři svůj mlýn označovali jako "První společenský umělecký mlýn". Přičemž slovo "společenský" mělo vyjadřovat společné vlastnictví objektu více osobami (společností) a označení "umělecký" vyplývalo ze skutečnosti, že do mlýna bylo instalováno nové mechanizované mlecí zařízení a využíval novou technologii mlecích válců. V Předním mlýně se zpracovávala pšenice na několik druhů mouk, krup a krupice. (+ edit PK http://www.budejckadrbna.cz/drbna/drbna-historicka/15941-drbna-historicka-u-predniho-mlyna.html)
Složení techniky bylo přibližně stejné jako u jiných velkých mlýnů té doby – v přízemí stály hnací stroje, transmisní rozvody, násypky do pater a kartáčovačka na čištění krup. Centrem provozu bylo první patro s válcovými mlecími stolicemi, loupačkou, váhou a pytlovacím zařízením. Ve druhém patře byla umístěna sila a aspirační jednotky, ještě o poschodí výše pak čističky, vysévače a reforma k oddělování krupice a otrub. Pod střechou byly transmisní pohony a strojovny výtahů.

1878  poničil mlýn výbuch petroleje

Po požáru mlýna v roce 1884 proběhla celková rekonstrukce jeho strojního zařízení (1889), kterou provedla firma Julius Škrlandt, stroje a stavby mlýnů.

1890 se majiteli mlýna sytalo 11 krupařů se základním jměním 200.000 zl., mlýn zaměstnával 30 pracovníků, byl poháněn 4 turbínami o síle 120 HP a vybaven nejmodernějšími stroji. Roční výkon činil 40.000 tun pšenice a žita.

Mlýn měl již v roce 1892 vlastní zařízení k výrobě elektrické energie.

Z inzerátu vydaného roku 1902 se dozvídáme, že v této době mlýn sestával ze dvou budov – pětipatrové budovy pro pšeničné mletí a jednopatrového objektu pro žitné mletí. (více k popisu zde : http://vodnimlyny.cz/upload/media/2612/82245.png?v=2021-06-24-11-09 + http://vodnimlyny.cz/upload/media/2612/139445.jpg?v=2021-06-24-11-09 - v té době nájemce mlýna Jan M. Kadlec ? - edit PK)
Popis Leopolda M. Zeithammera z roku 1904 dále uvádí, že "závod jest (...) poháněn 4 turbínami o 120 koňských silách a zařízen nejlepšími stroji, totiž 16 válcovými stolicemi, 11 francouzskými a 46 stroji pomocnými, a semele ročně 30–40 tisíc q pšenice a žita (...). Tento mlýn je elektřinou osvětlen."

Až do období první republiky se střídali majitelé a podílníci (v jednom případě bylo až 50 podílníků) v nepřehledné řadě. (PK via https://www.budejckadrbna.cz/zpravy/spolecnost/20551-drbna-historicka-s-opravou-predniho-mlyna-to-bylo-slozite-dnes-je-z-nej-hotel.html)

Od 1915 majitelé bratři Zátkové.
----------------------------------------------------------
Poznámka k sekci: Přední mlýn a ztráta jeho "vodní síly" jsou zmíněny v souvislosti s plánem přestavby této části města z let 1914-1915. Při této akci mělo být mezi Železnou pannou a Předním mlýnem zavezeno "slepé rameno" Malše (= také náhon). Vznikla by tak možná nová ulice a na Střeleckém ostrově nový blok domů - zřejmě by v tomto případě nutně musela vzniknout nová komunikace se středem města proražením hradeb (v lepším případě mělo jít o park, navazující na plochu ostrova). Připomínkou těchto plánů z poč. 20. st. je dodnes budova gymnázia v České ulici, které je honosným západním průčelím obráceno "opačně", tj. se do budovy dnes vstupuje z ulice původně plánovaným zadním vchodem (projektant tedy již počítal, že řeka zde v budoucnu zmizí). Samozřejmě proti tomu všemu vznikly protesty, které poukazovaly jednak na ztrátu estetických kvalit této části města a nebo na otázky statiky historických objektů dominikánského kláštera a hradeb. Město naopak argumentovalo otázkami hygieny, tj. že by ve "slepém rameni" zahnívala voda. Nakonec zvítězil logický kompromis : staré koryto u hradeb bylo zachováno jako pomalu tekoucí s odtokem regulovaným úzkou propustí v hrázi mezi Předním a Malým mlýnem.
/edit PK 1/2020, srv. Milan BINDER - Daniel KOVÁŘ, Projekty ze šuplíku. Nerealizované nápady, které mohly změnit České Budějovice, Č.B. 2018, s. 17-18./

V letech 1915-1921 byli nájemci mlýna bratři Zátkové, v letech 1921-1924 firma JUDr. Adolfa Krýsa, od roku 1924 pak Josef Havlíček.

V roce 1926 koupily mlýn Jihočeské elektrárny, ale hned 11. listopadu 1927 jej opět prodaly zpět Josefu Havlíčkovi (ovšem již bez vodního práva, mlýnu se pak říkalo Havlíčkův, poznámka 1). Josef Havlíček měl vystaven živnostenský list na živnost mlynářskou po továrnicku, obchod obilím a moukou. Zaměstnával 9 dělníků, dva učedníky a jednoho obchodního zástupce. Ve městě se ustálil pojem Havlíčkův mlýn. (poznámka 2, edit PK https://www.budejckadrbna.cz/zpravy/spolecnost/20551-drbna-historicka-s-opravou-predniho-mlyna-to-bylo-slozite-dnes-je-z-nej-hotel.html)

Vodu na Přední mlýn hnal původně dřevěný jez vedoucí přes rameno Vltavy ze Sokolského ostrova. Po regulaci Vltavy a Malše bylo v roce 1931 zařízení přestavěno na elektrický pohon.
List Republikán uveřejnil dne 25. srpna 1930: „Dnes prvně proplují vory novým řečištěm Vltavským a po prvé budou spuštěny pohyblivé válcové jezy. Přední mlýn se zařizuje v důsledku regulace Vltavy na pohon elektrický. Náhon bude panem Havlíčkem zasypán a na jeho místě zřízen sad.“  (zdroj http://www.budejckadrbna.cz/drbna/drbna-historicka/15941-drbna-historicka-u-predniho-mlyna.html)
Jihočeské elektrárny musely poté mlýn a vodní právo vykoupit vzhledem k plánované výstavbě elektrárny a Jiráskova jezu.

Přední mlýn prosperoval (až na výjimku před rokem 1939), mouku produkoval kvalitní, tak se postupně ustálil pro objekt název Havlíčkův mlýn.
Zdroj: http://ceskobudejovicky.denik.cz/zpravy_region/josefa-havlicka-vyhnalo-z-predniho-mlyna-znarodneni-20120602.html

---------------
poznámka 1 - Josef Havlíček koupil Přední mlýn dne 11. listopadu 1927. Jako správce působil ve mlýně od roku 1924, přičemž zaměstnán byl ve mlýně již v době, kdy mlýn měli v nájmu bratří Zátkové (1915-1921). Jihočeské elektrárny musely vykoupit Přední mlýn a vodní právo na mlýně v roce 1926 v souvislosti s připravovanou regulací řek a stavbou Jiráskova bubnového jezu, ale mlýn provozovat nechtěly, takže jej hned prodaly. (PK - http://ceskobudejovicky.denik.cz/zpravy_region/josefa-havlicka-vyhnalo-z-predniho-mlyna-znarodneni-20120602.html)

poznámka 2 - Josef Havlíček, původně zaměstnanec u banky Slavie, byl v období 1. republiky členem výboru Svazu československých obchodních mlýnů a ve městě mimo jiné členem tělovýchovné jednoty Sokol. (PK - http://ceskobudejovicky.denik.cz/zpravy_region/josefa-havlicka-vyhnalo-z-predniho-mlyna-znarodneni-20120602.html)

EDIT PKZdroj: http://ceskobudejovicky.denik.cz/zpravy_region/josefa-havlicka-vyhnalo-z-predniho-mlyna-znarodneni-20120602.htmlw

Po německé okupaci v roce 1945 byl Havlíčkův mlýn znárodněn na základě presidentského dekretu č. 5/1945, i když měl jen 12 pracovníků. Znárodnění bylo stvrzeno vyhláškou ministryně výživy ze dne 18. prosince 1947 č. 3268 Ú.l.

Po tzv. vítězném únoru 1948 byla na Přední mlýn uvalena národní správa rozhodnutím ministerstva výživy ze dne 18. května 1948. Další vyhláškou ministryně výživy ze dne 22. prosince 1948 č. 3380 Ú.l. byl mlýn začleněn do nového národního podniku Jihočeské mlýny. Mlynář Josef Havlíček se jistě nestačil divit, ale bylo ještě hůře. Jihočeské mlýny Josefa Havlíčka pověřily vedením Předního mlýna. To byla pravděpodobně zákulisní finta, poněvadž ještě téhož roku 1948 musel Josef Havlíček svůj zařízený mlýn opustit bez náhrady. V roce 1949 už mohl chodit jen na „svou“ zahrádku ne přes mlýn, ale musel si udělat zvláštní vchod z Mlýnské ulice.
(doplněno PK http://ceskobudejovicky.denik.cz/zpravy_region/josefa-havlicka-vyhnalo-z-predniho-mlyna-znarodneni-20120602.html + https://www.budejckadrbna.cz/zpravy/spolecnost/20551-drbna-historicka-s-opravou-predniho-mlyna-to-bylo-slozite-dnes-je-z-nej-hotel.html)

Po roce 1948 bylo ve mlýně skladiště domácích potřeb - podnik Domácí potřeby České Budějovice jako vzorkovnu a sklad porcelánového zboží. Budova samotná však tímto provozem spíše trpěla a celkově chátrala.
Zdroj: http://ceskobudejovicky.denik.cz/zpravy_region/josefa-havlicka-vyhnalo-z-predniho-mlyna-znarodneni-20120602.html

Na to v roce 1949 Jihočeské mlýny nechaly stroje a zařízení mlýna vyvézt.

Ministerstvo výživy vyvlastňovací akci právně podchytilo výměrem ze dne 16. září 1949, ve kterém se určilo, co se Josefu Havlíčkovi znárodňuje a co se mu nechá. Výměr to detailně vyjmenovává, ale lze to říci jednoduše – nechala se mu pouze zahrada. To ještě spíše náhodou, protože výměr uváděl, že Jihočeské mlýny zahradu nepotřebují nezbytně. Kdyby ji potřebovaly, nezůstalo by Josefu Havlíčkovi nic. Ani včelín na zahradě. Ministerstvo výživy si ke všemu ještě stanovilo podmínky vynětí zahrady ze znárodnění tak, aby byly chráněny zájmy národního podniku.

Ty podmínky byly dvě. První, že Josef Havlíček do 31. října 1949 svým nákladem zajistí právo služebního volného vstupu ze zahrady na stavební parcelu mlýna za účelem udržování a oprav mlýnských objektů. Druhá mu přikazovala do téže lhůty zahradu oddělit od mlýnských objektů plotem tak, že k ní povede jediný plot dosavadními vrátky z ulice. Nebudou-li tyto podmínky v dané lhůtě splněny, učiní ministerstvo další opatření. Nehledě na to, jak Josef Havlíček tyto podmínky splnil, nemělo už ani cenu, aby na svou zahradu chodil.

Po roce 1948 bylo ve mlýně skladiště domácích potřeb - podnik Domácí potřeby České Budějovice jako vzorkovnu a sklad porcelánového zboží. Budova samotná však tímto provozem spíše trpěla a celkově chátrala.

Domácí potřeby získaly mlýn v roce 1961, kdy n. p. Jihočeské mlýny a pekárny Přední mlýn obchodnímu podniku Domácí potřeby prodal. Domácí potřeby potom zabudovaly do objektu dva výtahy, rampu v Mlýnské ulici, upravily podlaží, aby tam mohly jezdit vozíky, odstranily původní vikýře a vztyčily nový kryjící pultovou střechou výtahovou šachtu aj.

1971 byla Vltava svedena do nového řečiště, čímž se Přední mlýn ocitl na slepém rameni.

V roce 1980 byl na úrovni MěNV a ONV projednán a schválen plán oprav fasád Předního mlýna s termínem 1983. Odbor školství a kultury MěNV, pod který patřila památková péče, doložil, že Domácí potřeby přetížily skladovací prostory a porušily nosnost zdí. Cílem rekonstrukce bylo zřídit zde Malé divadlo a letní amfiteátr (viz. poznámka k sekci níže !). Není přesně zjištěno, kdo zboural cimbuří a ozdobné věžičky na průčelí, čímž poškodil vzhled budovy. Jestli už Jihočeské mlýny, nebo pak Domácí potřeby. Jen se může odhadnout, že před i po roce 1961 měly na to souhlas stavebního úřadu radnice. Traduje se, že cimbuří bylo poškozeno kolem roku 1952, kdy se odstřelovala brána borců a hudební pavilon sokolského stadionu, ale podle pamětníků možná spadla tak jedna cihla. Trhlina na pravé straně průčelí s tím nesouvisela.

(doplněno PK http://ceskobudejovicky.denik.cz/zpravy_region/josefa-havlicka-vyhnalo-z-predniho-mlyna-znarodneni-20120602.html , https://www.budejckadrbna.cz/zpravy/spolecnost/20551-drbna-historicka-s-opravou-predniho-mlyna-to-bylo-slozite-dnes-je-z-nej-hotel.html)
---------------------------------------------------------------
POZNÁMKA: poč. 70. let - Přední mlýn dostává do nájmu také Malé divadlo, které plánovalo velkorysou přestavbu budovy, při které zde mělo vzniknout mj. moderně vybavené loutkové divadlo. Zvenku se počítalo se zachováním celé hmoty mlýna, který tvoří pohledovou dominantu této části města (existoval prý dokonce záměr, kdy měla být ve skleněném přístřešku u mlýna zřízena atrapa vodního kola, což mělo připomínat historii místa...). Projekt počítal i s využitím cípu za mlýnem mezi "slepým ramenem" a Mlýnskou stokou, kde mělo vzniknout otáčivé hlediště o průměru 18m (ve "slepém rameni" pak dvě pódia). Vnitřní prostory mlýna by vyplňoval jeden sál přes všechna 4 podlaží, diváci by v případě pěkného počasí mohli sledovat představení i zvenku a to širokým otvorem v boční zdi. K realizaci tohoto záměru naštěstí nedošlo...
/edit PK 1/2020, srv. Milan BINDER - Daniel KOVÁŘ, Projekty ze šuplíku. Nerealizované nápady, které mohly změnit České Budějovice, Č.B. 2018, s. 96-98 - zde projekt z r. 1980./

K rekonstrukci došlo až na začátku nového tisíciletí, kdy byl objekt podle návrhu Ing. arch. Jiřího Brůhy přebudován na hotel. Jedním z nejvýraznějších stavebních zásahů bylo zřejmě vybudování nového železobetonového skeletu zajišťujícího stabilitu budovy. V 1. NP hotelu nicméně zůstala zachována i původní dřevěná konstrukce. Objekt byl prohlášen za kulturní památku. V roce 2002 došlo ve mlýně k odhalení základového zdiva půlkruhové hradební bašty parkánové hradby. Od roku 2009 slouží budova mlýna jako hotel Budweis.

(doplněno PK I/2015, Technické památky ČB, http://www.industrialnitopografie.cz)