Starý mlýn; Alte Mühle

Poprvé se mlýn objevuje v písemných pramenech roku 1460, kdy Jetřich z Gutštejna přiznává majetek své ženy Elišky. Ve výčtu majetku se objevují 2 mlýny – kromě tohoto ještě asi 1,5 km po proudu potoka vzdálený mlýn Hlaváčkův. Starý mlýn je zde uveden pod názvem mlýn Truhlarz. Pod stejným názvem se mlýn objevuje znovu v roce 1522.

Pod názvem mlýn Truhlarz je později zvaný Starý mlýn zapsán také v zemských deskách v roce 1544. Urbář bezdružického panství uvádí již název Starý mlynarz pod Ffalsteynem.

Soupis poddaných podle víry z roku 1651 uvádí mezi poddanými ve vsi Potíně mlynáře zvaného Thoma Röhling, jemuž bylo tehdy 40 let. Pocházel z mlynářské rodiny z oblasti Bezdružicka a Plánska. Na mlýně s ním tehdy žila jeho žena Barbel stará 28 roků s dcery Catharina (10 roků) a Marget (7 roků).

V tereziánském katastru z roku 1714 je na mlýně zapsán mlynář Jakub Röhling. Mlýn měl tehdy 3 vodní kola se stoupou a pilou na středně stálé vodě.

Rod Röhling zde hospodařil až do začátku 19. století, ještě v roce 1804 je zde uváděn příslušník tohoto rodu, a to Wenzl Röhling. Krátce poté ho vystřídal Anton Schneider, jeho rod zde hospodařil po celé 19. století.

Po Antonovi vlastnil mlýn Josef Schneider, který v roce 1857 nechal nedaleko mlýna postavit malou kapličku. V roce 1876, kdy byl mlýn ocejchován a zapsán do vodní knihy, zde hospodařil Karel Schneider.

Na začátku 20. století držel mlýn s pilou Alois Karl Reb, narozený v roce 1870.

Sčítání obyvatel v roce 1921 zde stále uvádí Aloise Reba s manželkou Johannou.

V roce 1930 provozoval mlýn Richard Harzer.

Harzerovi zde hospodařili až do konce 2. světové války. Po válce byla rodina majitele odsunuta do Německa.

V roce 1945 získal mlýn mlynář Antonín Pazour. Jeho rodina se do mlýna přistěhovala ještě v době, kdy zde žili Harzerové (byli odsunuti v roce 1946). Při mlýně bylo chováno 5-6 kusů hovězího dobytka, ovce.

Mlýn mlel do roku 1952, kdy byl znárodněn. Po znárodnění byla mlýnice využívána Státními statky ke šrotování krmiva pro dobytek. Pazourovi zde zůstali až do roku 1963, kdy odešli do Konstantinových Lázní. Mlýn poté využívaly Lesy jako byt hajného.

V roce 1990 potomci mlynáře Pazoura požádali v restituci o navrácení mlýna, který chtěli přestavět na rekreační penzion. Byl vypracován projekt, avšak k realizaci záměru nedošlo. Pazourovi zrenovovali kapličku postavenou u mlýna v roce 1857. V roce 2002 Pazourovi mlýn prodali, nový majitel si zde zřídil firmu Pila mlýn Potín s.r.o.