To dřív bude mlýnský kámen lítat a
sklo se ohýbat jako církevní shromáždění.
(německé rčení)

Mýtský mlýn; Mauth Mühle, Mauthdorfermühle

Mýtský mlýn; Mauth Mühle, Mauthdorfermühle
28
Mýto
34701
Tachov
Mýto u Tachova
49° 47' 43.3'', 12° 34' 16.0''
Mlýn s turbínou, který vyrábí elektřinu
Usedlost bývalého mlýna se nachází na samotě v údolí Lužního potoka, západně od obce Mýto. U mlýna stojí památný strom javor klen chráněný od roku 1987.
samota, západně od obce Mýto
Lužní potok
100204
nepřístupný

Historie mlýna obsahuje událost z období:

2. pol. 18. století – mlynář Wenzl Träger s manželkou Evou. Jeho dcera Barbara (narozena 1784) se provdala za Petra Schreinera, syna mlynáře Markuse Schreinera z Luglmühle u Tachova čp. 312. Mlýn zdědil Wenzlův syn Franz Josef.

Začátek 19. století – mlynář Franz Josef Träger, syn předchozího. Za manželku měl Annu, rozenou Schreiner, která byla dcerou mlynáře z tachovského mlýna Luglmühle čp. 312. Postupně se jim narodily děti Franz Josef (1808), Barbara (1809), Maria Barbara (1812), Johann (1815), Josef (1819).

Dalšími mlynáři na Mýtském mlýně se stali bratři Franz Josef (1808) a Josef (1819), synové předešlého. Franz Josef ml. se v roce 1837 oženil s Antonií Johannou Schulz, jeho mladší bratr Josef si vzal za manželku Rosinu Ringl. Ve 40. letech 19. století jsou oba uváděni jako mlynáři na Mýtském mlýně čp. 28.

Události
  • První písemná zmínka o existenci vodního díla
  • Vznik mlynářské živnosti

Od konce 40. let 19. století působil na mlýně po několik roků mlynář Josef Baier a manželkou Barbarou rozenou Schaffer, původem z Heiligenkreuz. Josef Baier sem přišel z Chodského Újezda (dříve Sv. Kříž, Heiligenkreuz), byl synem mlynáře Antona Baiera z Habermühle čp. 85 (107). V matrice jsou zápisy o narození jejich synů na Mýtském mlýně Wenzla (1847) a Antona (1850).

Ke konci 50. let 19. století přišel na mlýn Adalbert Eckert. Za manželku měl Katharinu, rozenou Böhm,  dceru mlynáře z Lískového mlýna z obce Branka (dříve Galtenhof, Jalový dvůr) čp. 50.  S ní se na Mýtský mlýn přistěhovali z Lískového mlýna i někteří členové její rodiny (matka, sestra Johanna). V květnu 1859 se manželům narodila dcera Marie, v lednu 1862 další dcera Barbara. Adalbert Eckert však zemřel již v srpnu 1862 ve věku 30 roků.

V lednu 1863 se na mlýn v Mýtě přiženil Georg Stadler, který sem přišel z Neumühle u Tachova čp. 305, jeho otcem byla tamní mlynář Elias Stadler. Georg si vzal vdovu po mlynáři Adalbertu Eckertovi Katharinu. V květnu 1864 se manželům narodila dcera Bertha, v květnu 1866 syn Franz Xaver (zemřel již v červnu 1866), v roce 1867 následoval syn Franz, pozdější dědic mlýna, 1870 Josef a 1872 Wenzl.

V 60. letech působil na Mýtském mlýně čp. 28 jako další mlynář také Wilhelm Böhm, původem ze mlýna Branka čp. 50, který byl v blíže nezjištěném příbuzenském vztahu s Katharinou Böhm.

V 70. letech byl zde jako další mlynář uváděn ještě Karl Häupl, který pocházel stejně jako Katharina Böhm ze mlýna z Branky čp. 50, lze předpokládat nějaký příbuzenský vztah mezi nimi. Karl Häupl měl za manželku Katharinu Lichtenecker z obce Lučina (Sorghof). Na Mýtském mlýně se jim postupně narodily děti  Theresia (1870), Franz Joseph (1872), Joseph Franz (1874), Ferdinand (1876). Karl Häupl s Katharinou do konce 70. let přestěhovali do obce Sorghof, kde se jim v roce 1879 narodila dcera Barbara.

Dle sčítání lidu v roce 1880 byl majitelem mlýna stále Georg Stadler (narozen 1839). Vedle mlynářství měl jako vedlejší činnost uvedeno zemědělství. Dále zde byla evidována jeho manželka Katharina (narozená 1837), rozená Böhm, původem z obce Branka čp. 50, a děti Bertha (uveden rok narození 1866, dle matrik však narozena 1864), Franz (1867), Joseph (1870) a Wenzl (1872), a také dcera Kathariny z prvního manželství Barbara Eckert (1862). Dále zde byl evidován Anton Fichtl, zaměstnán jako další mlynář. Hospodářství mlýna obsahovalo 10 kusů hovězího dobytka a 2 prasata.

Další dcera Kathariny z prvního manželství, Maria Eckert se roku 1881 provdala za  finančního komisaře v Tachově Jakoba Johanna, který byl původem syn mlynáře Michaela Johanna z obce Úbočí (Amonsgrün).

Koncem 19. století provozoval mlýn syn výše uvedeného páru Franz Stadler. Za manželku měl Margaretu, rozenou Huf, ze Schönwaldu, se kterou se oženil v květnu 1893. V červenci 1894 se jim narodila dcera Anna Franciska. V květnu 1896 následovala další dcera Katharina, která se v roce 1917 provdala za mlynáře Heinricha Trägera ze mlýna v Milířích (Brand) čp. 4. Dalšími zde narozenými dětmi byli synové Josef v listopadu 1898, Franz Josef v říjnu 1899, v dubnu 1902 Johann, který se po otci stal dalším mlynářem na Mýtském mlýně, v dubnu 1904 Norbert a v březnu 1906 dcera Berta.

Hospodářský typ mlýna
Námezdní

Franz Stadler zemřel 31. května 1925. Mlýn převzal jeho syn Johann Stadler, který je zde uváděn také v seznamu vodních děl v roce 1930.

Hospodářský typ mlýna
Námezdní

Po válce byla rodina mlynáře Stadlera odsunuta.

Události
  • Zánik mlynářské živnosti
Hospodářský typ mlýna
Námezdní

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

  • Träger
  • Baier
  • Eckert
  • Böhm
  • Häupl
  • Stadler

Historie mlýna také obsahuje:

2. pol. 18. st. Wenzl Träger

zač. 19. st. Franz Josef Träger, st.

30. – 40. léta 19. st. Franz Josef Träger ml. a Josef Träger

konec 40. a 50. léta 19. st. – Josef Baier

konec 50. let  19. st.  až 1862 Adalbert Eckert

1863 Georg Stadler

asi 1894 - 1925 Franz Stadler

1925 – 1945  Johann Stadler

Mlýn je vyobrazen na:

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

    dochován bez větších přestaveb
    08 2019
      venkovský
      mlýn na potoku (50 - 1000 l/s)
      mlýnice a dům pod jednou střechou, avšak dispozičně oddělené
        zděná
        vícepodlažní
        Dle vyobrazení na mapách stabilního katastru byl původně dřevěný. Později byla budova mlýna přestavěna na zděnou s obdélníkovým půdorysem, přízemí, patro a vysoké podkroví s dalším pracovním podlažím.
        Rozsáhlý areál mlýna s vysokou vypovídací schopností, s téměř kompletně dochovaným zařízením. Významný doklad stavebního vývoje prosperujícího mlýna, a to od konce 18. století až do dnešní doby. Zároveň vypovídá o vývoji mlynářského řemesla.
        1) obytná část s mlýnicí 2) malá vodní elektrárna s pilou 3) hospod. budova 4) stodola 5) ohrazení s branou 6) mlýnský náhon
        V nejvýše položeném cípu dvora se nachází hlavní vstup do areálu opatřený dvoukřídlými vraty. Vpravo od vjezdu zřejmě při trase někdejší cesty stojí sloupková kamenná boží muka (bez památkové ochrany). Přímo pod vjezdovými vraty, uprostřed dvora, stojí hlavní budova (přední průčelí orientované SV) obdélníkového půdorysu sestávající z mlýnice a obytné části. Jihovýchodně od obytné budovy stojí hospodářský objekt, na jižní straně dvora dřevěná stodola. Dlažba dvora a příjezdu provedena z kostek i kamenů, kolem hlavní budovy je chodník z hladce opracovaných kamenných desek.
        Rozměrná budova obytné části s mlýnem, obsahující suterén a dvě nadzemní patra, přičemž u obytné části je navíc obytné podkroví.
        Celá stavba je kryta střechou čtvrtvalbovou, Severovýchodní polovina střechy je rozčleněna půdní vestavbou. Ta je zakončená trojúhelníkovým štítem, odděleným výraznou římsou, je zakryta střechou sedlovou. Střešní krytinou je převážně eternit s výjimkou poloviny střechy nad mlýnicí, která je kryta plechem. Střecha je ukončena výraznou okapní římsou, pronikající nárožími i do bočního průčelí. Přízemí obytné části pochází pravděpodobně ze starší stavby. Okna a fasáda byla sjednocena při poslední přestavbě s nově realizovanou částí (za majitele Hanse Stadtlera v r. 1935). Přední průčelí obytné části má v přízemí i v patře po čtyřech okenních osách, půdní vestavba má dvě okenní osy. Uprostřed trojúhelníkového štítu je kruhové okno, členěné symetricky do čtvercových polí a kruhových úsečí. V přízemí, v ose nejblíže mlýnice, jsou osazeny hlavní vstupní dveře v kamenném ostění (datace 1900, iniciály H. u. M. St.), dřevěné, dvoukřídlé s nadsvětlíkem, členěným do čtyř polí, zdobené profilováním. Okenní otvor vlevo od vstupních dveří je zazděn. Trojice oken osvětluje půdní prostory. Obě popsané stěny jsou vodorovně rozčleněny kordonovou římsou, všechna okna v nich rozmístěná jsou orámována shodnými šambránami a opatřena parapety, v přízemí provedenými z kamene.
        Zadní stěna, jejíž fasáda je bez říms a ozdob, obsahuje v přízemí dvě okenní osy a vstupní dveře v kamenném portálku (datace 1788), který byl novodobě zvýšen vložením kamenných segmentů, v něm dvoukřídlé dřevěné profilované dveře s nadsvětlíkem, rozčleněné do čtyř polí. Všechna okna v obytné budově jsou shodná, dvojitá - dřevěná, dvoukřídlá, nahoře s vyklápěcím větracím okénkem. Také stropní a krovové konstrukce jsou dřevěné. Zadní stěna má v přízemí i patře jednokřídlé dřevěné dveře a malé okno. Všechna okna v mlýnici jsou jednoduchá, dřevěná, dvoukřídlá, nahoře s vyklápěcím větracím okénkem, s výjimkou oken do podkroví a v zadní stěně (celkem 5), která jsou menších rozměrů, dvoukřídlá, každé křídlo dělené do třech polí. Zdivo mlýnice i obytné části smíšené - cihly a lomový kámen, ve spodní části větší podíl kamene.
        Hospodářská budova půdorysu obdélníku nalézající se jihovýchodně od obytné části. V přízemí byla stáj, v patře zásoba slámy a krmiva.
        Celé přízemí je vyzděno z kamenných kvádrů, částečně bosovaných, ostění, parapety a překlady též kamenné. V jihovýchodní stěně přízemí tři okenní osy, otvory opatřené mřížemi, v patře dvě okna. V jihozápadní stěně sedm os, ve třech jsou okna, ve zbývajících dveře, podobně i ve stěně do dvora, zde před vstupními dveřmi přistavěna rampa - také z kvádrů. Okna dřevěná, jednoduchá. Krov a patrně i stropní konstrukce ze dřeva. Střecha sedlová, krytá eternitovými šablonami.
        Rozměrná stodola uzavírající dvůr jižně od hlavní budovy.
        Dřevěná stavba obdélného půdorysu, rovnoběžná s hlavní budovou. Krytá je sedlovou střechou krytou eternitem.
        Dlažba dvora a příjezdu provedena z kostek i kamenů, kolem hlavní budovy je chodník z hladce opracovaných kamenných desek.
        Pozornost zaslouží i provedení oplocení areálu - plaňkový plot, jehož jednotlivá pole jsou nesena kamennými sloupky. Podobně i vjezdová vrata jsou zavěšena do mohutných kamenných sloupků.
        Uprostřed dvora areálu mlýna v Mýtě u Tachova stojí na podélném půdorysu obytná budova s mlýnicí (hlavní okapové průčelí je orientováno severovýchodně). Stavba má suterén a dvě nadzemní podlaží, přičemž u obytné části je navíc obytné podkroví. Střecha je polovalbová, obytné podkroví člení na severovýchodním okapovém průčelí střechu, kde z ní vystupuje, má vlastní sedlovou stříšku a završeno je trojúhelníkovým štítem s kruhovým okénkem uprostřed. Nad obytnou částí je jako krytina užit eternit, mlýnice je krytá plechem.
        Fasádu obytné části budovy člení kordonová římsa, profilovaná korunová římsa je i nad mlýnicí, zadní stěna je bez říms a ozdob, jsou zde však kromě oken i dveře v kamenném portálu (datace 1788). Přízemí obytné části pochází pravděpodobně ze starší stavby, ke sjednocení okenních otvorů a fasády došlo při poslední přestavbě, kdy byla za majitele Hanse Stadtlera v roce 1935 část objektu nově dobudovaná. V přízemí dvorního okapového průčelí, v ose nejblíže k mlýnicí, jsou v kamenném ostění (datace 1900, iniciály H. u. M. St.) vstupní dřevěné dvoukřídlé dveře s nadsvětlíkem, zdobené profilováním.
        Na severovýchodní průčelí mlýnice navazuje v přízemí objekt pily. Je to nízká dřevěná přízemní stavba na výrazně podélném půdorysu, jejíž podélná osa je kolmá na podélnou osu obytné budovy s mlýnicí. Sedlovou střechu kryje eternit. Zachováno zde zůstalo původní zařízení, přestože je již asi 20 let mimo provoz. Pohon katru zajišťovala samostatná vodní turbína.
        Na severozápadní stěnu mlýnice navazuje elektrárna. Voda do masivní kašny, která je přibližně 4 m vysoká a vyzděná z lomového kamene, přitéká novodobým železobetonovým přivaděčem. V severozápadní stěně jsou v úrovni přízemí dveře, které umožňují přístup z mlýnice ke kašně a manipulaci se stavidly.
        Stropní a krovové konstrukce mlýnice jsou dřevěné, v suterénu jsou dřevěné průvlaky nesené kamennými sloupky čtvercového průřezu. Schodiště v mlýnici jsou schodnicová, dřevěná. V suterénu u severozápadní stěny je umístěná horizontální turbína Francis (regulace rozvodových lopatek), jejíž hřídel prochází do kašny přistavěné ke stěně. V přízemí jsou těžké mlýnské stroje (dodnes provozované) a kompletně zachovaná přístrojová a ovládací regulace turbíny. Původní zařízení zůstalo z větší části zachované (výtahy, transmise s litinovými řemenicemi, generátor atp.). Zdivo mlýnice i obytné části budovy je smíšené - cihly a lomový kámen, ve spodní části větší podíl kamene.
        Jihovýchodně od toho objektu stojí patrová hospodářská budova na podélném půdorysu. V přízemí byla stáj, v patře zásoba slámy a krmivá. Celé přízemí je vyzděno z kamenných kvádrů, částečně bosovaných, ostění, parapety a překlady jsou také kamenné.
        Krov a patrně i stropní konstrukce jsou ze dřeva, sedlovou střechu kryjí eternitové šablony.
        Při stěně do dvora před vstupními dveřmi je přistavěná rampa z kvádrů.
        Jižně od hlavní budovy dvůr uzavírá rozměrná stodola, dřevěná stavba na podélném půdorysu, rovnoběžná s hlavní budovou. Její sedlová střecha je krytá eternitovými šablonami.
        Dlažba příjezdové cesty i dvora je provedená z kostek i kamenů, kolem hlavní budovy je chodník z hladce opracovaných kamenných desek. Oplocení je tradiční; plaňkový plot, jehož jednotlivá pole jsou nesena kamennými sloupky, brána je zavěšena rovněž na kamenných sloupech.
        K mlýnu dále náleží náhon a malá vodní elektrárna. Malá vodní elektrárna je umístěná v hlavním objektu mlýna, v bývalé mlýnicí, náhon (poměrně dlouhá umělá vodoteč) má podobu přirozeně tekoucího vodního toku v lesním prostředí. Koryto je nezpevněné, břehy porostlé vegetací. V úseku rovnoběžném s obytnou budovou je v části nad přepadem koryto vybetonováno.
        • dveře
        • epigrafické památky (nápisy, datování aj.)
        • drobné sakrální památky
            Žádná položka není vyplněna
            Zaniklý
            • pila
            Dochovaný
            • výroba elektrické energie
            Objekt pily s přízemím, patrem a podkrovím, navazující na přední (SV) průčelí mlýnice.
            Je to dřevěná stavba půdorysu úzkého dlouhého obdélníku, jehož podélná osa je kolmá na podélnou osu hlavní budovy. Pila je opatřena sedlovou střechou, krytinou je eternit. Původní zařízení zachováno, ale nejméně 20 let mimo provoz. Pohon katru zajišťovala samostatná vodní turbína. Přízemí má dvě okna, v patře čtyři, všechna okna opatřena parapety, v přízemí kamennými. Na severozápadní stěnu navazuje elektrárna. Přízemí, patro i podkroví se třemi okenními osami, nesymetricky rozmístěnými.
            • náhon
            • odtokový kanál
            • turbínová kašna
            Náhon spadající pod areál mlýna, přivádí vodu ke mlýnu směrem od západu.
            Jedná se o poměrně dlouhou umělou vodoteč, která má charakter přirozeně tekoucího vodního toku. Koryto nezpevněné, břehy porostlé vegetací. Vantroky při mlýnici betonové. Odpad při pile směřuje k severovýchodu až severu.
            Voda do masivní kašny cca 4m vysoké, vyzděné z lomového kamene, přitéká novodobým železobetonovým přivaděčem, který je zčásti nad úrovní terénu. V severozápadní stěně v úrovni přízemí jsou dveře, umožňující přístup z mlýnice ke kašně a manipulaci se stavidly.
            Typturbína Francisova
            StavDochovaný
            Výrobce
            Popis1930 – 1 Francisova turbína, hltnost 0,18 m3/s, spád 5 m, výkon 9 HP
            Typturbína Francisova
            StavDochovaný
            Výrobce
            Popis1930 – 1 Francisova turbína, hltnost 0,18 m3/s, spád 5 m, výkon 9 HP
            Žádná položka není vyplněna
            Historické technologické prvky
            AutorMinisterstvo financí
            NázevSeznam a mapa vodních děl Republiky československé
            Rok vydání1932
            Místo vydáníPraha
            Další upřesněníCheb, str. 38
            AutorMinisterstvo financí
            NázevSeznam a mapa vodních děl Republiky československé
            Rok vydání1932
            Místo vydáníPraha
            Další upřesněníCheb, str. 38
            AutorInternet, Porta Fontium
            NázevWestböhmische Matrikelsammlung
            Rok vydání
            Místo vydáníStátní archiv v Plzni
            Další upřesněnídigitalizované matriky, Milíře - římskokatolická fara
            Odkazhttp://www.portafontium.eu/contents/register/soap-pn/cirkev-rimskokatolicka/milire?language=de
            Datum citace internetového zdroje20. 8. 2019
            AutorInternet, Porta Fontium
            NázevCensus 1880 – Mýto (Mauthdorf)
            Rok vydání1880
            Místo vydáníarchiv Tachov
            Další upřesněnídigitalizovaný dokument
            Odkazhttp://www.portafontium.eu/census/soap-tc/1880/myto
            Datum citace internetového zdroje
            AutorZdeněk Procházka, Miroslav Vetrák
            NázevCestami krajánků aneb putování po mlýnech a vodních provozech na Tachovsku a Stříbrsku, díl III – pravostranné přítoky Mže a vodní toky, které pramení v Českém lese
            Rok vydání2019
            Místo vydáníDomažlice
            Další upřesněníLužní potok
            Odkaz
            Datum citace internetového zdroje
            AutorNárodní památkový ústav - Památkový katalog
            NázevVodní mlýn
            Odkazhttps://www.pamatkovykatalog.cz/vodni-mlyn-18573472
            Datum citace internetového zdroje07 2025

            Žádná položka není vyplněna

            Základní obrázky

            Historické mapy

            Plány - stavební a konstrukční

            Historické fotografie a pohlednice

            Současné fotografie - exteriér

            Současné fotografie - vodní dílo

            Současné fotografie - technologické vybavení

            Vytvořeno

            20.8.2019 13:49 uživatelem cestovatelka

            Majitel nemovitosti

            Není vyplněn

            Spoluautoři

            Uživatel Poslední změna
            Rudolf (Rudolf Šimek) 5.8.2024 21:28
            doxa (Jan Škoda) 29.7.2025 19:48