Horní mlýn; Obermühle

Nejstarší zmínka o mlýnu je v josefském katastru k roku 1785, kdy byl na zdejším mlýn o jednom kole mlynář Georg Rauch, který se v roce 1774 oženil s Annou Barbarou rozenou také Rauchovou, dcerou mlynáře Johanna Georga Raucha z Halže. Mlýn po nich převzal nejstarší syn Johann (narozen 1775). Ten se v roce 1799 oženil s Evou Schmidtovou, dcerou tkalce Mathiase Schmidta z Halže. S ní měl děti Marii, Evu Marii, Josefa (1806 – 1832), Marii, Marii Annu, Georga (1816 – 1867) a Katharinu. Johann Rauch zemřel v roce 1829 ve věku 54 roků.

V roce 1838 jsou ve stabilním katastru uváděni Georg Rauch (mladší syn, starší Josef zemřel již 1832) a Eva Rauch (vdova po Johannovi a matka Georga).  Georg Rauch se v roce 1844 oženil s Margarethou Böhmovou (1825 – 1860). Dle zápisů v matrikách měl Georg Rauch 7 dětí: Johanna Andrease (1845 – 1860), Michaela (1846 – 1913), Johanna (1849), Josefa (1857), Georga (1860), Annu a Marii Annu.

V srpnu 1867 mlynář Georg Rauch zemřel ve věku 51 roků a 5 měsíců, není známo, který z jeho synů mlýn převzal.

Před rokem 1876 Rauchové ze mlýna odešli, mlýn pak provozoval Josef Hüttl. Přešel sem z nedalekého Nového mlýna čp. 3, který spadal do katastru obce Velký Rapotín. Josefovým otcem byl rapotínský mlynář Wenzl Hüttl, matkou Marie Trägerová, dcera mlynáře z rapotínského Nového mlýna Josefa Trägera. Josef Hüttl se oženil s Marií Seidlingovou, dcerou Johanna Seidlinga, mlynáře z Obecního mlýna čp. 26 (později 40) ve Velkém Rapotíně.

Dle sčítání obyvatel z roku 1880 zde hospodařil Josef Hüttl (1849) a manželkou Marií (1858) a dcerami Annou a Marií. Ve mlýně vypomáhal Georg Rauch. Hospodářství mlýna mělo 2 jalovice, 2 voli a 3 prasata.

V roce 1882 byl mlýn opatřen vodním cejchem a zanesen do vodní knihy. Dle údajů ve vodní knize byla při mlýně v roce 1888 zřízena soustružnická dílna V roce 1890 byl mlýn stále v majetku Josefa Hüttla. V tomto roce zde byly evidována další děti páru, a to syn Josef a dcera Margaretha. V hospodářství bylo 6 krav, 2 kozy a 2 prasata.

Dle zápisů v matrikách se manželům mezi lety 1880 až 1892 narodily ještě další 4 děti, všechny však zemřely v dětském věku: Raul (1882 - 1884), Franz (1885 – 1886), opět Franz (narození i úmrtí 1888) a Maria (narození i úmrtí 1891).

V roce 1921 držel mlýn Josef Hüttl mladší, syn předešlého, s manželkou Annou. Tento mlynář je uveden také v soupise vodních děl z roku 1930. Ten nechal v letech 1925 – 1926 mlýn přestavět a zmodernizovat. Vodní kolo nahradil Francisovou turbínou, která byla umístěna do sklepa pod mlýnicí, měla pohánět české mlýnské složení o průměru 30 palců. Kolaudace turbíny se uskutečnila 18. 11. 1926. Ve stejném roce vybudoval mlynář nad mlýnem na konci náhonu šachtu, na jejímž dně byla kovovou roura pro přívod vody k turbíně umístěné ve sklepě. Tím mlýn přišel o charakteristickou mlýnici s lednicí, která se nacházela na východní straně budovy. Vodní cejch vyznačený křížkem byl vyryt do kamenného prahu nade dveřmi. Současně provedl celkovou přestavbu mlýna, který  byl do té doby dřevěný. V roce 1934 vedl mlynář spor s místní správou, protože nepožádal o kolaudaci nově instalovaného naftového motoru, který používal v době, kdy měl nedostatek vody pro pohon turbíny. Spor byl vyřešen v roce 1935 smírem poté, co mlynář provedl úpravy nařízené kolaudačním rozhodnutím.

Mlynář Josef Hüttl mladší zemřel v roce 1942 na plicní onemocnění. V době zabavení mlýna v roce 1945 zde žila jen Marie Hüttlová s nevlastní dcerou Gertl. V roce 1946 byl mlýn osídlovací komisí předán Josefu Vaníčkovi ze Štěchovic. V zápise je uvedeno, že Marie Hüttlová i s dcerou a čeledínem utekla za hranici. Ve mlýně zůstali 2 voli, 2 krávy, 5 telat. Na mlýně zůstalo mlýnské vybavení včetně naftového a benzínového motoru. Ke mlýnu patřilo poměrně rozlehlé hospodářství včetně 3 rybníků, kde mlynář choval pstruhy a kapry. Mlýnské vybavení bylo vyhodnoceno jako zastaralé a mlýn byl zrušen. Dosídlenec Josef Vaníček převzal nemovitost jako zemědělskou usedlost.

Josef Vaníček zde s manželkou hospodařil jako samostatný zemědělec do roku 1951, kdy převezl veškerý živý inventář do JZD, v roce 1958 se rozhodl odejít. Požádal proto o vyúčtování usedlosti, které bylo vypočteno na částku 89 400,- Kč, ze které byla odečtena malá sleva. Vaníčkovi se proti výši odvodu ohradili, částku však nakonec museli zaplatit.

V 60. letech 20. st. přišli na mlýn noví majitelé, kteří zde bydlí dodnes.

Do roku 1960 se dochovala ve sklepě nefunkční turbína, dle neověřených zpráv nebyla dodnes demontována.

Nemovitost je využívána k bydlení jako rodinný dům. Bydlí zde potomci rodiny, která sem přišla v 60. letech 20. století po odchodu dosídlence Josefa Vaníčka.