Hospodářská budovy - sušárna obilí a čekánky - je vysoká dvoupatrová na podélném půdorysu, se sedlovou střechou krytou eternitem. Celé přízemí je vyzděné z pískovcových kvádrů. Architektonicky je rozčleněna slepými ležatými okénky. Vysoký, segmentově zaklenutý vstup je proražen ve štítovém průčelí. Centrální chodba je ve všech patrech interiéru. V přízemí je valeně klenutá, v patrech s trámovýni stropy.
Přízemní stodola je zděná na podélném půdorysu se sedlovou střechou krytou dvojitými bobrovkami.
Budova mlýna na podélném půdorysu je převážně roubená, na straně k náhonu je z části vyzděná z pískovcových kvádrů. Budovu završuje bedněná nástavba krytá sedlovou střechou. Krytina je z eternitových šablon. \n
V roce 1874 byl starší mlýn přeměněn ve strojní válcový mlýn
Roubený patrový mlýn z 18. století s dlouhým náhonem a zděnou sušárnou čekanky z počátku 20. století. Významný doklad vývoje mlýnského hospodářství.
Jednopatrová budova obdélného půdorysu o rozměrech cca 9,5 x 22,5 m, převážně roubená, na stranu k náhonu vyzděná z pískovcových kvádrů, se sedlovou střechou na bedněné nástavbě, krytou eternitovými šablonami. V interiéru v obytné části omítané stěny i stropy, v přízemí betonové podlahy, v patře prkenné, prostor schodiště vyzděn z cihel, valeně zaklenut, schodiště je dřevěné, žebříkové. Ostatní prostory – sklad – mají trámový strop s dřevěným průvlakem na ocelových sloupech, v patře na dřevěných, podlaha přízemí betonová, v patře prkenná. V prostoru skladu vyzděna zeď až do výše patra, na ní pamětní deska s letopočtem 1840. Krov vaznicový, se stojatou stolicí doplněnou vzpěradlem. Na straně k náhonu je patrné, že spodní část (přízemí) je roubená pečlivěji z vysokých trámů či dokonce z trhanic, výše již z menších profilů, ve sparách doplňovaných latěmi, jakoby se již počítalo s omítkou, jejíž zbytky na rákosu jsou tu patrné. O nejméně dvou stavebních etapách svědčí i zbytky zrušených okének v úrovni přízemí na straně k náhonu. Kamenné zdivo je od spodních trámů roubení odděleno profilovaným pískovcovým prahem. Směrem do náhonu je z režných cihel vyzděn novější přístavek, kde bylo umístěno zařízení k pohonu vodního kola, zastřešení pultové, krytina eternitová. Štítové průčelí je dvojosé, vpravo se širší světnicí, ve svisle bedněném lištovaném štítu s obloučkovým spodním okrajem je v ose jediné vysoké okno. Štítová stěna ani dvorní průčelí nenesou zbytky omítek. Nádvorní, tedy vstupní fasáda má v obytné části okna shodná s průčelím, tedy dvojkřídlá, čtyřtabulková v dřevěné profilované šambráně s parapetní římsou. Vstup v 2. ose v pravoúhlé dřevěné zárubni – dveře jednokřídlé, rámové, stromečkově bedněné. V části skladu jsou dvě okenní osy s obdobnými šambránami oken v různém stupni dochování. Bedněná nástavba je prolomena menšími obdélnými okénky. K zadní stěně přizděn přízemní sklad, sloužící snad k umístění elektrických agregátů, se zaklenutím do traverz.
1868 Josef Berger nechal zbourat staré chlévy a s velkým nákladem postavil nové se sýpkou nad nimi. Zbořil starou pilu a na jejím místě zvaném "v návalech" zřídil zahradu.
Soubor staveb mlýna je situován na východním okraji obce na břehu náhonu, který přivádí vodu z řeky Bystřice. Sestává z patrové roubené budovy mlýna orientované štítem k přístupové komunikaci, dále z vysoké zděné budovy (bývalé sušárny obilí a čekanky přestavěné ze starších chlévů) a ze zděné stodoly.
Budova mlýna na podélném půdorysu je převážně roubená, na straně k náhonu je z části vyzděná z pískovcových kvádrů. Budovu završuje bedněná nástavba krytá sedlovou střechou. Krytina je z eternitových šablon. Štítové průčelí je dvouosé, vpravo se širší světnicí.
Ve svisle bedněném lištovaném štítu je jediné vysoké okno. Dvorní okapové vstupní průčelí má v obytné části okna shodná se štítovým průčelím, to jest dvoukřídlá, čtyřtabulková v dřevěné profilované šambráně s parapetní římsou. Tato i další okna budovy jsou v různém stupni dochování. Vstup s jednokřídlými, rámovými, stromkově bedněnými dveřmi v pravoúhlé dřevěné zárubni je umístěn na druhé ose dvorního průčelí. V interiéru obytné části budovy mlýna jsou stěny i strop omítané, prostor schodiště je vyzděn z cihel a valené zaklenut. Schodiště je dřevěné žebříkové. V prostoru skaldu je vyzděná zeď až do výšky prvního patra, na ní je osazena pamětní deska s letopočtem 1840. Krov je vaznicové soustavy.
Hospodářská budova - sušárna obilí a čekanky - je vysoká dvoupatrová na podélném půdorysu, se sedlovou střechou krytou eternitem. Celé přízemí je vyzděné z pískovcových kvádrů. Architektonicky je rozčleněná slepými ležatými okénky. Vysoký, segmentově zaklenutý vstup je proražen ve štítovém průčelí. Centrální chodba je ve všech patrech interiéru. V přízemí je valené klenutá, v patrech s trámovými stropy.
Stodola je zděná na podélném půdorysu se sedlovou střechou krytou dvojitými bobrovkami.
Jedná se o pozoruhodný objekt jednopatrového, převážně roubeného mlýna s mnoha dochovanými původními stavebními prvky, jehož počátky lze datovat zřejmě do 1. poloviny 18. století, dále o vcelku udržovaný mlýnský náhon přivádějící ke mlýnu vodu z řeky Bystřice, stodolu (nejspíše z konce 19. století) a hospodářskou budovu, původně chlévy, využívanou později jako sušárnu čekanky a obilí. Přes poměrně značné poškození všech budov (vlivem zanedbané údržby) je především roubený mlýn nepochybně památkově velmi cenný, dokládá mlynářské řemeslo, způsob dřívějšího mlynářského hospodaření a jeho tradici na Královéhradecku.
Nyní vyklizený a opuštěný objekt je jednou z dominant obce a je nyní již jediným dobře zachovaným roubeným mlýnem na královéhradeckém okrese. Architektonicky cenný objekt trpí v posledním období neúdržbou a podléhá postupnému chátrání.
Na Královéhradecku dnes již zcela ojedinělý významný doklad mlýna s dlouhým náhonem vedeným rovnou krajinou typickou pro Polabí, s hospodářským zázemím a s vzácně dochovanou roubenou mlýnskou budovou pocházející snad již z 1. poloviny 18. století. Mlýnská budova byla zvýšená o patro pravděpodobně až později, provozně byl mlýn zmodernizován koncem 19. století. Celý soubor věcí náležejících k mlýnu v Boharyni má vysokou vypovídací hodnotu o způsobu mlýnského hospodářství v daném regionu. Mlýn s náhonem i s později vybudovanými a upravovanými stavbami jeho hospodářského zázemí dokládá způsob života na vesnici a vývoj mlynářského řemesla až do konce 19 století, následně byla hospodářská budova (původně chlévy) využívána jako sušárna čekanky a obilí.
