Braunův mlýn, Nový mlýn; Neumühle, Braunmühle

Na mapě stabilního katastru z roku 1838 je mlýn zakreslen jako drobná budova ze spalného materiálu s půdorysem ve tvaru písmene L. Byl patrně starší než Malovcův sklářský provoz, který byl založen začátkem 19. století. Na mlýně hospodařil mlynářský rod Braunů, který zde musel odolávat tlaku sklářský firem, které postupně získávaly všechny vodní provozy v okolí a na sklářský podnik přestavěly také sousední Nový mlýn v obci Zahájí. Mlýn byl veden v matrikách fary obce Jedlina.

Sčítání obyvatel v roce 1869 zde zastihlo mlynáře Georga Brauna (narozen 1804) a manželkou Annou (1817) a synem Wenzlem (1844), který pracoval jako mlynářský tovaryš. Ve mlýně vypomáhal Lorenz Nahma.

Dle sčítání obyvatel z roku 1880 byl zdejším mlynářem již Georgův syn Wenzl Braun (1844), žil zde s manželkou Annou (1846) a dětmi Wenzlem (1868 – 1933), Annou a Marií. Ve druhém bytě byl evidován Lorenz Nahma, zapsaný jako pilař, s manželkou Emilií a 4 dětmi. Nahmova rodina však v té době na mlýně nebydlela, byla zapsána jako trvalé nepřítomná.

V roce 1921 držel mlýn Wenzlův syn, rovněž Wenzl (1868). S ním zde žila jeho manželka Marie, rozená Weidensteinerová (1873 – 1943) a 7 dětí: Josefa, Johann, Marie, Adolf, Ema, Wenzl a Alois. Na výminku žil otec Wenzl Braun st. Mlynářskému řemeslu se učil nejstarší syn Johann. Václav Braun je uváděn také v roce 1930 v Seznamu vodních děl.

Dle vodní knihy byl posledním majitelem Adolf Braun (narozen 1910) s manželkou Franziskou. Mlýn pracoval až do konce 2. světové války. Na seznamu odsunutých Němců z čp. 22 jsou uvedeni Franz Braun (patrně Adolfův mladší bratr, narozen 1914) se synem Wenzlem, dcerou Marií a služkou Annou Kreuzerovou. Osudy dalších členů Braunovy rodiny nejsou známy.

Btaunův mlýn byl zapsán do soupisu vodních provozů sledovaných Fondem národní obnovy. Na podzim 1946 navštívil opuštěný mlýn revizor FNO Leoš Kubík. Sepsal zařízení mlýna a odhadl ho na 23 650 Kč. Dále zapsal, že cesta ke mlýnu je zarostlá a těžko sjízdná, okolní obce jsou prázdné, mlýn leží bezprostředně na bavorských hranicích, bylo by záhodno mlýnské zařízení co nejrychleji odtud odstranit, jelikož dozor v tomto hraničním úseku je nedostatečný. Mlýn není uzavřen a zařízení by se mohlo ztratit.

O dvouválcovou stolici zn. Koma projevil zájem Jan Lavička, národní správce v Tachově. Rovinný vysévač zn. Meindl si odvezl nový majitel mlýna ve Svobodce.

V roce 1950 byla vypracována závěrečná likvidační zpráva týkající se zařízení mlýna. Bylo zjištěno, že mlýn byl vykraden. Budova mlýna byla krátce nato zbořena.

Ze mlýna se dochovaly nízké zbytky návodní zdi, vyzděné koryto náhonu a betonová jímka u zaniklého hospodářského stavení.