Historie
Obecná historie:
Nepatrné stopy budov těsně při hranici patří Waldheimskému Mlýnu, který byl nazýván také Novým nebo Huťským Mlýnem. Polohu mlýna dnes připomíná litinový kříž, vyzdvižený Johannem Steinerem r. 1841. Mlýnský rybník a rozpadlá propust, kterou dnes uzavřely svou hrází bobři (hráz je čerstvě vybagrována), jediní obyvatelé této opuštěné enklávy, jsou posledními připomínkami zaniklého osídlení.
V 50. letech 20. stol. byly mlýn i leštírna, stejně jako celý Waldheim, zbořeny. K likvidaci leštírny se vztahuje událost, kterou jsem slyšel od místních starousedlíků. Většina domů ve Waldheimu byla zbořena a jejich materiál na místě rozhrnut buldozery. Dřevo bylo většinou spáleno na hromadách. Budova leštírny však obsahovala krásné, zdravé a velice dlouhé trámy, které byly pečlivě vybírány a skládány na hromady, aby se mohly odvézt do vnitrozemí. Během několika dní se u zřícenin nakupila pěkná hromada trámů, které pohraničníci nařezali na pravidelné rozměry. Když však přijely těžké nákladní automobily, byly trámy pryč. Němci, kteří vše pozorovali z jen několik metrů vzdálené hranice, všechno dřevo přes noc odvezli.
K tomuto mlýnu čp. 14, který měl být a patrně i byl v r. 1891 přestavěn na leštírnu skleněných tabulí firmy Kupfer a Glaser, se ve Státní okresním archivu Tachov zachovala podrobná stavební dokumentace vyhotovená tachovským stavitelem Joseferm Erlerem. K patrové budově staršího mlýna o rozměrech 14x9 m měla být v pravém úhlu přistavěna leštírna na půdorysu 21x10,60 m. Leštírnu, která obsahovala v přízemí strojovnu a v patře vlastní dílnu, poháněla 2 vodní kola. Na mapě, která sloužila jako příloha k vodní knize, je novostavba nazvaná jako Hüttenmühle zakreslena a označena pořadovým číslem 13, což značí, že na Huťském potoce mezi Novou Knížecí Hutí a státní hranicí pracovalo kolem r. 1900 třináct provozů poháněných vodní silou.
Zdroj: Zdeněk Procházka - Sklářství v Českém lese na Domažlicku a Tachovsku
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
V roce 1607 koupil sklářský mistr Pavel Schürer od císaře Rudolfa II část pohraničního hvozdu při tzv. Schonwaldské cestě a dostal povolení, aby zde na vymýcených pozemcích postavil obytné budovy, sklárnu, pivovar, krčmu a masné krámy. Nově založený statek dostal jméno Waldheim = „Lesní domov“.
Součástí Waldheimu se stal také mlýn. Tereziánský katastr zde k roku 1757 zaznamenal mlynáře, který měl v nájmu panský mlýn s jedním kolem a pilu na nestálé vodě.
I. vojenské mapování z let 1764–1768 zobrazuj mlýn s rybníkem. Po hrázi rybníka probíhala katastrální hranice mezi Českou Vsí a Zahájím. Rybník ležel na úžení České Vsi, mlýn na území Zahájí. Tato situace je potvrzena na mapách stabilního katastru z roku 1838.
Mlýn v Zahájí byl veden v matrikách fary obce Jedlina.
V 19. století hospodařil na mlýně rod Steinerů. V červenci 1835 se vdovec Johann Steiner, mlynář z čp. 14, oženil s rovněž ovdovělou Eleonorou Hanke. Eleonora patrně brzy zemřela, protože v květnu 1839 se mlynář ženil znovu, nevěstou byla Anna Umlaufová z obce Jedlina, stará 28 roků. V roce 1841 nechal mlynář Johann Steiner zasadit na hrázi mlýnského rybníka litinový kříž zapuštěný do kamenného podstavce.
Události
- První písemná zmínka o existenci vodního díla
- Vznik mlynářské živnosti
Dle sčítání obyvatel z roku 1869 zde hospodařill Johann Steiner ml., syn předchozího Johanna Steinera, (narozen 1842) s manželkou Marií a dětmi Michlem a Katharinou, Ve mlýně byl mlynářský tovaryš Michael Bäumler a děvečka Barbara Umlaufová. Ve mlýně bydlela matka mlynáře Anna (1811) s Johannovými sourozenci Georgem, Antonem, Michlem, Theresií a Eleonorou.
Steinerové nebyly pravděpodobně vlastníky, ale nájemci mlýna. Jako vlastníci jsou postupně uváděni Elvíra Malovcová (1873), Arnošt Malovec (1877), Albert Dub (1884), firma Kupfer a Glaser (1890 – 1891), bratři Naschauerové (1908), bratři Naschauerové a Zikmund Pollak (1908 – 1920).
V roce 1890 koupila mlýn Sklářská firma Kupfer a Glaser a připojila ho k dalším vodním provozům, které v tomto kraji vlastnila. V roce 1891 vypracoval tachovský stavitel Josef Erler plán na přístavbu, kterou se mlýn měl změnit na leštírnu skla. Patrová leštírna o rozměrech 11 x 21 m měla být připojena k původní budově mlýna o rozměrech 9,40 x 14,40 m kratší stranou. Původní mlýn měl sloužit jako obytná budova leštírny. Provoz byl v té době nazýván Hüttenmühle nebo Glaspolierwerk.
První světová válka (1914–1918)
V roce 1921 zde žil leštírenský mistr Andreas Helget s manželkou, zaměstnanec firmy Naschauer a Pollak.
Ve 20. letech 20. století došlo k další přestavbě, při které byla osazena turbína a vybudováno netonové koryto pro přívod vody.
V soupise vodních děl z roku 1930 držela vodní provoz, označený jako polírka, firma Naschauer a Pollak.
Dalším vlastníkem leštírny byla firma Böhmische Spiegelglaswerke GmbH in Teplitz Schönau.
Posledním majitelem byl v období 1940 – 1945 Gottlieb Kochendörfer.
V 50. letech 20. století byl objekt v rámci demolice obce Zahájí zbořen.
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Steiner
Historie mlýna také obsahuje:
1835 Johann Steiner st.
1869 Johann Steiner ml.
1890 firma Kupfer a Glaser
1921 firma Naschauer a Pollak
Böhmische Spiegelglaswerke Gmbh Teplitz Schönau
1940 – 1945 Gottlieb Kochendörfer
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
