Schmidtův mlýn

O Hroznětíně je zmínka už roku 1217, kdy ho zbožný Hroznata daroval klášteru v Teplé a toto darování potvrdil Karel IV listinou 3. 5. 1350, kde je napsáno: povolení zakládat v lesích okolo Hroznětína moučné mlýny a hamry na zpracování železné rudy. Důležitým zdrojem pro získání energie byla říčka Bystřice, která po staletí tekla na náhony vodních kol a později do vodních turbín.
V Hroznětíně v Tereziánském katastru r. 1757 část rustical: 4 mlýny o 8 kolech na nestálé vodě, olejna, tříselník a jedna koželužna, v roce 1748 část dominical
zmiňuje pilu a tříselník.

Na tomto místě se nic nedochovalo, jen jez pod kterým vyústil jeho odpadní kanál a nad jezem byl další náhon. V r.1801 manželé Műllerovi začali stavět mlýn a v roce 1839 je zmínka o problému s vodou na Tobiasově mlýně, který odebíral vodu nad jezem. V r. 1872 se zapisuje vlastnické právo pro Josefa Schmidta. V roce 1904 kupují mlýn manželé Josef a Marie Schmidt. Ti v r.1924 vkládají nemovitost na syny Franz a Alfred Schmidt. V r. 1930 se vkládá vlastnické právo jen na Franze Schmidta .
Náhon na mlýn je 100 sáhů dlouhý a začíná u výtoku z koželužny a vede vodu 120 l/s na jedno kolo na horní vodu 2.2 m vysoké o výkonu 4,3 HP, které v roce 1912 pohánělo mlecí zařízení, jedno francouzské, jedno německé složení a jedno špicovací složení na kroupy. V r 1922 probíhá modernizace, instaluje se mlýnská stolice, loupačka, výtahy a čištění obilí a na firemním razítku je ,,Kunstmúhle a Bäckerei ,,umělecký mlýn a pekárna" . 23.7 .1927 proběhla kolaudace pohonu, ale není mi známo zda tam došlo k výměně za turbínu.V roce 1930 se mění dřevěný náhon za betonový a uvažuje se o turbíně , korespondenci vede Paul Schmidt.

Martin Hanč