Tobiasův mlýn

O Hroznětíně je zmínka už roku 1217, kdy ho zbožný Hroznata daroval klášteru v Teplé a toto darování potvrdil Karel IV listinou 3. 5. 1350, kde je napsáno: povolení zakládat v lesích okolo Hroznětína moučné mlýny a hamry na zpracování železné rudy. Důležitým zdrojem pro získání energie byla říčka Bystřice, která po staletí tekla na náhony vodních kol a později do vodních turbín.
V Hroznětíně v Tereziánském katastru r. 1757 část rustical: 4 mlýny o 8 kolech na nestálé vodě, olejna, tříselník a jedna koželužna, v roce 1748 část dominical
zmiňuje pilu a tříselník.

Byla to stará lokalita uprostřed města a na stejném náhonu byl ještě jeden mlýn čp 4. Oba musely spolupracovat při údržbě jezu a náhonu .
V r. 1839 vlastnil mlýn Josef Műller ,pak je zmínka o Antonu Műllerovi, za nich má kolo výšku 10 stop a pohání jedno německé složení a jedno špicovací (špicgang).
V roce 1849 kupuje mlýn Franc Zuleger a tentýž rok svatební listinou převádí jednu polovinu na manželku Annu Zulegerovou. V této době má mlýn dvě kola na horní vodu vysoké 6 stop a pohání dvě německá složení a jedno složení na krupici, později pak zůstalo jedno poháněné řemenem.
V r. 1873 mlýn shořel, tak jako radnice V r. 1894 se kupní smlouvou převádí nemovitost na Amálii Fritschovou (roz. Zulegerovou).
V roce 1905 přechází vlastnictví na Lichtenstädter Sparkasse, ta zde zbourá mlýn a postaví novou budovu spořitelny, v přízemí je poštovní úřad a městské lázně (spíše se tam lidé chodili mýt). V r. 1950 proběhla konfiskace.

Martin Hanč