V roce 1869 zakoupili bratři Carl a Wilhelm Weissovi, v té době již majitelé továrny na barevné papíry v Golčově dvoře v Praze Josefově (založené v roce 1818), tzv. Slavíkův mlýn čp. 29 v Bukovci, postavený po roce 1863 na pravém břehu Berounky. Po adaptaci se v přízemí nacházel jediný papírenský stroj o šíři 100?cm, v patře byla umístěna třídírna papíru, holandry a řezačky. Současně byla postavena brusírna, pohon zajišťovaly čtyři vodní turbíny (42 HP) a dva parní stroje (8 HP). Karel Weiss, který se ujal řízení firmy C. & W. Weiss po smrti Carla a Wilhelma Weisse v letech 1879–1880, provoz rozšířil a modernizoval. V letech 1879–1882 byly podle projektu pražského stavitele Františka Liebla přistavěny nová brusírna, čistírna vody, klihovna a dělnický dům. Po výstavbě nové přízemní budovy pro druhý papírenský stroj v letech 1887–1888 a zprovoznění třetího stroje produkce do roku 1896 stoupla na 2 200 tun ročně. Nevýhodná poloha továrny mimo hlavní komunikace byla částečně vyvážena v roce 1895 vybudováním vlečky z hlavní trati Praha–Plzeň, protažené v roce 1925 až k nové brusírně. Po smrti Karla Weisse byla jeho syny Karlem Weissem (†1942) a Vilémem Weissem (†1934) firma přeměněna na veřejnou obchodní společnost. V letech 1907–1909 zařídila novou kotelnu s komínem (strženým kolem roku 1980) a parní strojovnu 60 HP. V letech 1911–1912 byla rekonstruována a rozšířena stávající budova papírenského stroje, nainstalován brus s parním pohonem o výkonu 300 HP a postavena nová třídírna, do níž byly ze staré budovy přemístěny kalandry, převíječky, řezačky a linkovací stroj. Rekonstrukce v letech 1932–1933 proběhly podle projektu plzeňského podnikatelství staveb Müller & Kapsa, strojovna byla upravena stavitelem Otakarem Prokopem v roce 1938. Čistírnu vody roku 1937 nahradila nová filtrační a čerpací stanice podle plánů plzeňského architekta Františka Paška. Znárodněná firma C. & W. Weiss Bukovec, včetně pobočného provozu Továrny na dřevovinu, lepenky a elektrochemické výrobky Gustavsthal v Hamrech, který získala v roce 1939, byla roku 1947 začleněna do n. p. Západočeské papírny. V současnosti tovární objekty papírny využívají firmy zabývající se tepelnou technikou a konstrukcí strojů. Na pravém břehu Berounky, asi kilometr po proudu, vystavěl roku 1913 Matěj Šimandl (1859–1914) třípatrový válcový mlýn s elektrárnou, poháněný Francisovou turbínou 108 HP (ulice Nad Mlýnem čp. 14 49°46'21.98"N, 13°26'38.09"E). Od třicátých let se zde vyráběly technické plyny, po roce 1963 n. p. Technoplyn produkci zastavil, mlýn zůstal bez využití a v letech 2011–2013 byl postupně zbořen.
