Dolení, Hudcův, Družstevní mlýn

Prvním známým mlynářem je Mikuláš, po němž převzal mlýn 22. 1. 1616 Pavel za 300 kop. (MH)

V roce 1628 koupil mlýn za 350 kop bod Pavla jeho bratr Adam Niklův (tj. Mikulášův). Je pravděpodobně totožný s Adamem Niklem (Nyklem), který v té době hospodařil také na nedalekém mlýně ve Vlastibořicích (staré čp. 15, nové čp. 39). Jako přídavek obdržel pilu. V roce 1636 koupil usedlost jeho syn Jeroným Niklů za 150 kop. (MH)

V roce 1680 koupil mlýn Jan Hudec za 240 kop. Podíly z vyplacené ceny měli dostat Václav a Jakub Niklův, Havel Nikl v Hodkovicích a Mandelina, manželka Václava Nezdary v Drahoticích. Dle zápisu o prodeji lze usuzovat, že zaplacená částka se měla rozdělit mezi 4 dědice z rodu Niklů. Jan Hudec zemřel v roce 1699 a s vdovou Kateřinou se oženil Jan Fridrich Linhart, který mlýn velmi zadlužil a nakonec ho vyhnali. Po něm získal mlýn Jan Hudec za 314 kop a s dluhem 178 kop. Po něm následoval Petr Hudec, který získal mlýn o jednom složení za 500 kop, a roku 1777 jeho syn Josef Hudec, který za 600 kop kupuje mlýn již o dvojím složení. Josef Hudec se oženil s Annou Roubíčkovou ze Sedlištěk. V letech 1791 až 1799 se jim zde narodilo 7 dětí.  Josef Hudec zemřel před rokem 1800, vdova Anna se 12. 8. 1800 znovu provdala, a to za Jana Vodičku, mlynáře z Břehyně u Doks (Heidemühle), který se musel rovněž postarat sirotky po Josefu Hudcovi. Mlýn převzal na 16 let za 935 zlatých. V roce 1817 začal ve mlýně hospodařit Josef Hudec, syn předchozího Josefa Hudce. Za manželku si v roce 1810 vzal Marii Brožovou Z Letařovic (Vorklebic) čp. 5, které bylo při sňatku pouze 17 let. Marie však v lednu 1835 zemřela a Josef Hudec si za druhou ženu vzal její sestru Alžbětu. Měli spolu jednoho syna Františka, který živnost později převzal. Avšak Josef Hudec zemřel již v březnu 1836 ve věku 46 let. Aby vdova mlýn udržela, provdala se v roce 1839 za Františka Berana z Jiviny. (MH)

Syn Josefa Hudce a Alžběty František Hudec převzal mlýn v roce 1862. V roce 1857 se oženil s Annou Jírovou z Vesce. Měli spolu 3 děti, dcera Annu (1864) a Kateřinu (1868) a syna Františka Václava (1874), který v roce 1902 převzal mlýn. (MH)

V roce 1904 se majitelem mlýna stal Václav Beran a po sňatku v roce 1906 i jeho manželka Marie. (MH)

V roce 1912 vzniklo družstvo, jehož členové založili společnost Družstevní válcový mlýn, pecnářství a vodní pila, zapsané společenstvo s ručením obmezeným pro Sedlíšťky a okolí. Nově vzniklé družstvo mělo tyto představitele:  Josef Bína předseda, Josef Havelka náměstek, František Adam jednatel, Josef Červa člen představenstva, Jaroslav Hobelant pokladník a dva členové představenstva Josef Roubíček a Josef Mohelský. Zvolení představitelé podepsali 21. 4. 1912 stanovy a 11. 5. 1912 zakoupili mlýnskou usedlost v Trávníčku a 33 korců pozemků za 33 555 korun. Živnostenský list družstvu vydalo Okresní hejtmanství v Turnově 18. 11. 1913. Při založení v roce 1912 mělo družstvo 84 členů se 144v podíly. Hned v roce 1913 pořídilo družstvo nové zařízení v hodnotě 25 000 korun, byla zde také instalována vodní turbína. (MH)

V roce 1925 následovala další velká investice do strojního vybavení. Na nákup strojů družstvo vynaložilo 130 000 korun. (MH)

V roce 1927 mělo družstvo již 298 členů se 605 podíly. Za rok 1927 se zde semlelo 92 vagónů obilí. (MH)

Začátkem 50. let 20. st. postihlo mlýny rozhodnutí o zákazu mletí. Dnem 30. 7. 1951 nesměly přijímat obilí k námezdnímu mletí a byly „zatím ponechány v klidu“. Jen několik mlýnů bylo z tohoto rozhodnutí vyjmuto. K nim patřil také tento Družstevní mlýn v Trávníčku. (Kromě něj se výjimka týkala ještě Družstevního mlýna ve Třtí a mlýna národního správce Josefa Hyky v Dolánkách čp. 3). (MH)

Dalšími vlastníky se staly pouze národní podniky. Podle přejímací smlouvy z 25. 4. 1953 bylo vloženo vlastnické právo na mlýn v Trávníčku pro československý stát – Liberecké mlýny, národní podnik, v Liberci. Podle výměru ministra potravinářského průmyslu a výkupu zemědělských výrobků ze dne 17. 3. 1958 přešlo vlastnictví na Liberecké mlýny a pekárny, národní podnik, v Liberci. Podle administrativní dohody z 25. 6. 1963 a 18. 7. 1963 došlo ke změně správy na Mlýny a těstárny, národní podnik, v Pardubicích. Dalším vlastníkem se stalo Jednotné zemědělské družstvo Pokrok se sídlem v Bílé. To ve mlýně zřídilo skladiště a v roce 1981 podalo žádost o demolici zchátralé budovy.  K tomu ale nedošlo. Později usedlost přešla do vlastnictví manželů Jeřábkových. (MH)

Dnes je mlýn majetkem Jaroslava Mayera, který provedl celkovou rekonstrukci náhonu, instaloval novou turbínu a bojoval s úřady o povolení vyrábět elektřinu a dodávat ji do energetické sítě. (MH)