Panský mlýn

Mlýn byl již podle popisného čísla jedním z prvních obydlí vesničky Dolního Javoří. Podle dochovaných zápisů z roku 1733 byl tehdejším majitelem mlýna Josef Leder, který jej získal od své macechy a pozůstalých dětí po Janu Jiřím Lederovi.V roce 1733 předalo bělohradské panství Josefu Lederovi 8 strychů půdy (po 30 fl.za strych), které dříve náležely "fantovskému"mlýnu z Horní Nové Vsi. Uvádí se rovněž,že tento mlynář byl podnikavý člověk a v roce 1733 měl také pronajatou vinopalnu v Pecce.

V následujícím století se majitelé mlýna dost střídali.Tak je uvedeno,že 18. listopadu 1807 koupil mlýn za 4.200 zlatých Václav Štěpánek, 8. listopadu 1833 jej za 4.800 zl. prodal Janu a Anně Jandovým,od kterých jej 5. května 1836 koupil Josef a Elisabeth Schurovi za 8.000 zl. a ti jej opět v dalším roce (9.12.1837) prodali za 8.400 zl. Františku a Františce Jodasovým.

Dnem 19.5.1865 se stal majitelem mlýna Jan Jodas za výplatní cenu 5.535 zl. a od 26.6.1866 i Anna Jodasová jako spolumajitelka. Když tato 25.10.1871 zemřela stal se vlastníkem celého mlýna zmíněný Jan Jodas.

21.září 1876 koupili mlýn za  13 978 zl. Josef a Barbora Krausovi, občané dolnojavořští,  kteří byli majiteli popisného čísla 4 a 25 v Dolním Javoří (jde o Krause zvaného Vršenského).

Z 20. na 21.září 1885 o půlnoci celý mlýn i se stodolou vyhořel. Shořela i mlýnská kola, protože v té chvíliu byla voda u splavu zastavena a náhonem žádná voda netekla. Z hospodářského zvířectva uhořela všechna prasata. Ostatní dobytek byl den před tím odveden do popisného čísla 4. Požár byl dílem žháře.

V roce 1886 koupil toto spáleniště František Knap z Valdova a o dva roky později se stal majitelem mlýna jeho syn Josef se svou manželkou rozenou Maximiliánovou z Heřmanic.Ten postavil mlýn kamenný s přístavným chlévem a později i se šindelkou (místem,kde se vyráběly šindele na krytí střech). V roce 1906 byla vedle mlýna postavena i malá továrnička-tkalcovna, která měla 28 mechanických tkalcovských stavů. V továrničce se pracovalo asi 3 roky. 17.ledna 1909 tento majitel zemřel a mlýn byl 8.října 1913 ve dražbě prodán za 29 750 K Josefu Krausovi a Pavlíně,rozené Knapové z Újezda Kumburského.

Vdova Marie Knapová se 1.listopadu 1918 ze mlýna odstěhovala. Nový majitel úspěšně hospodařil, ale 21.listopadu 1918 tragicky zahynul, jsa zachycen palečním kolem a rozdrcen. Majitelem se po zemřelém mlynáři stala Pavlína Krausová se svým synem Josefem.

V roce 1920 Pavlína Krausová prodala budovu továrničky p.Šturmovi z Horní Nové Vsi, který v té době vyhořel, a tak továrničku zbořil a materiál použil na stavbu své usedlosti v Horní Nové Vsi. V roce 1926 převzal mlýn od matky syn Josef Kraus,který v roce 1938 polnosti patřící ke mlýnu rozprodal a mlýn prodal. U mlýna zůstalo 27a zahrady, 27a pastvin a 5a zastavěné plochy.

1930 Josef Kraus

Mlýn koupil 1938 mlynář Metoděj Hlávka, nájemce mlýna ve Staré Pace, se svou ženou Blaženou ze Staré Paky za 73.000 Kč. Ten zrekonstruoval a zmodernizoval celou mlýnskou část, nad chlévem postavil skladovací prostor, odkud se namletá mouka v pytlích spouštěla po "šoupačce" (ohlazené prkno) na korby selských povozů. Instaloval dynamo na výrobu elektrického proudu a celý mlýn tak měl elektrické osvětlení. Elektřinou na svícení zásoboval i sousední obytné stavení č.p.26.

V modernizaci chtěl dále pokračovat přestavbou mlýnského pohonu z mlýnského kola na turbínu, u této práce se ale poranil o kovovou trubku na hlavě, do poranění se dostal tetanus a mlynář za dva dny zemřel. To se stalo v roce 1940. Vdova prodala v tomtéž roce mlýn Ing. Karlu Hruškovi, geometru ze Slaného za 75 000 K.

Ten ve zvelebení mlýna pokračoval. Úplně přestavěl obytnou část a do mlýna nechal instalovat vodní turbínu, kterou zakoupil od Ing. Exnera z Bělé u Pecky. Takto zvelebený mlýn pronajal mlynáři Bohuslavu Zahradníkovi z Častolovic. Dobře prosperující mlýn si však svého pána dlouho neudržel. Pro nedovolené, tzv. "černé" mletí byl protektorátními úřady za druhé světové války zatčen a uvězněn.

Ing. Hruška pronajal po tomto incidentu mlýn za 16.000 K ročně mlynáři Františku Čáslavskému z Praskačky , který byl také posledním mlynářem pro kterého mlýn "klapal". Tento mlynář ke konci války přestavěl chlév pod skladištěm na strojovnu, kde instaloval spalovací motor s generátorem (vyvíječem) na dřevoplyn, jako výpomocný pohon k vodě. Palivem byly bukové kostky o velikosti asi 10x10cm. V roce 1944 zakoupil i nákladní auto, k jehož pohonu byl rovněž vyžíván dřevoplyn. V roce 1947,kdy byla obec elektrifikována byla k pohonu mlýna využívána i elektřina.

Mlýn byl v provozu do roku 1951. V tomto roce byl jeho provoz spolu s dalšími malými mlýny zastaven a produkci těchto mlýnů převzaly velkokapacitní mlýny.