Pustovětský mlýn, nyní Čarovný mlýn

Dochovaná klasicistní podoba mlýna.
Původně nejspíše pozdně barokní, klasicistně přestavěný mlýn situovaný ve svahu v jádru obce. Historické technické vybavení v mlýnici je zachované ve značném rozsahu.
Bývalý vodní mlýn čp. 7 v Pustovětech stojí v samém středu obce, ve svažitém terénu, poblíž budovy původní školy a dřevěné zvoničky. Vlastní areál tvoří soubor dvou na sebe navazujících staveb v půdorysu připomínající písmeno U. Na jihozápadní straně je do tvaru písmene L situována hlavní budova mlýna s mlýnicí, obytnou částí a průjezdem, který na vlastní objekt mlýna navazuje v úrovni patra, protože směrem k severu terén prudce stoupá. Na severní straně přímo na hlavní objekt s průjezdem přiléhá hospodářská budova, která s ní svírá tupý úhel. Na hospodářskou budovu kolmo navazují menší kamenné klenuté chlívky částečně zahloubené pod svažitý terén. Východně od hlavní budovy mlýna samostatně stojí prostora sklepa s vchodem prolomeným v ohradní zdi. Areál uzavírá na východě kamenná ohradní zeď. Předmětem památkové ochrany je budova mlýna s mlýnicí, obytnou částí a průjezdem, hospodářská budova, chlívky, sklep, ohradní zeď a pozemky vymezeného areálu.
Areál bývalého mlýna v Pustovětech představuje památkově hodnotný komplex staveb, umístěný v urbanisticky exponované poloze v centrální části obce. Jedná se o velice zajímavý doklad malého vesnického mlýna s dochovanými četnými architektonickými a technickými prvky. Současná stavební podstata budov pochází z poloviny 19. století, přičemž jádro domu možno datovat do konce 18. století.
Budova bývalého mlýna č p. 7. na st. parc. č. 12, bývalý vodní mlýn č.p. 7 v Pustovětech stojí v samém středu obce, ve svažitém terénu, poblíž budovy původní školy a dřevěné zvoničky. Vlastní areál tvoří soubor dvou na sebe navazujících staveb v půdorysu připomínajícím písmeno „U". Na jihozápadní straně je do tvaru písmene „L" situována hlavni budova mlýna s mlýnicí, obytnou části a průjezdem, který na vlastní objekt mlýna navazuje v úrovni patra, protože směrem k severu terén prudce stoupá. Na severní straně přímo na hlavní objekt s průjezdem přiléhá hospodářská budova, která s ni svírá tupý úhel. Ve dvoře, jižně od hospodářské budovy, stojí samostatně menší kamenné klestit chlívky částečně zahloubené pod svažitý terén. Prostor na východní straně dvora doplňovalo ještě do roku 2009 menší hospodářské stavení, které však bylo kvůli havarijnímu stavu zbořeno. Východně od hlavni budovy, mlýna samostatně stojí prostora sklepa s vchodem prolomeným v ohradní zdi. Areál uzavírá na východě kamenná ohradní zeď. Hlavní budova mlýna, umístěná v jihozápadní části dvora, je postavena ve svahu. Z tohoto důvodu v jižním průčelí směřujícím k návesní komunikaci vystupuji nad terén dvě podlaží budovy, severní dvorní průčelí se projevuje jako přízemní. Půdorysně objekt zaujímá tvar písmene „L". Na mlýnskou a obytnou část kolmo směrem k severu navazuje krytý průjezd. Obvodové zdivo je kamenné, částečné doplněné pálenými cihlami. Objekt kryje hladká omítka šedivé barvy. Hlavní podélné průčelí je orientované na jih k místní komunikaci a má sedm okenních os. V přízemí ve střední ose je situován hlavní vchod do mlýnice a následně do síně. Dveře do mlýnice jsou obdélné dvoukřídlé osazené v segmentově klenutém otvoru rámovaném jednoduchou vpadlou šambránou. Prostor mezi horní částí dveří a vrcholem klenutí provizorně vyplňuje trojúhelníkový dřevěný světlík. Dvoukřídlé dveře vedoucí do síně jsou reprezentativnější, osazené v mohutné dřevěné zárubni. Zdobně řešená dveřní křídla se skládají ze tří polí, přičemž spodní a horní je čtvercového půdorysu, prostřední ve tvaru obdélníku. Prostor mezi horní částí dveří a vrcholem klenuti vyplňuje rovněž provizorně novodobý světlík. Ve východní ose přízemí následují dvoje prkenné dvoukřídlé dveře rovněž v segmentově klenutém otvoru. Dveře směřují do původního chléva a sklepa. V západní ose přízemí (prostory mlýnice) jsou prolomeny půlkruhově klenuté okenní otvory rámované jednoduchou vpadlou šambránou a do dvou třetin zazděné. Nezazděný prostor nemá žádnou výplň. Obdobné okno je umístěno vedle dveří vedoucí do síně. Patro od přízemí odděluje kordonová římsa. Vzhled oken v patře prozrazuje členění na mlýnskou a obytnou část. V západní ose (mlýnice) jsou tři větší průmyslová okna členěná rastrem železných profilů do tři tabulek. Okna rámuje jednoduchá šambrána s parapetní deskou vyplněnou obdélným štukovým polem s vykrojenými rohy. Ostatní čtyři okna (obytná část) jsou dvojitá, rozdělená poutcem vodorovně na horní a dolní křídla. Rovněž kopírují štukovou výzdobu oken mlýnice, Jižní průčelí ukončuje korunní římsa, na níž je nasazena střecha. Severní přízemní průčelí hlavní budovy orientované do dvora je čtyřosé se dvěma vstupy a dvěma okny. Západní část tohoto průčelí je zastřešena segmentově klenutým průjezdem do dvora, který bezprostředně navazuje na mlýnici, do níž je právě v této kryté části prolomen vstup, Následující vchod do síně je situovaný ve střední ose průčelí. Vstup rámuje iluzivní pás bílé barvy. Dvě okna, umístěná vedle hlavního vstupu, mají stejný tvar jako v patře jižního průčelí, lemuje je jednoduchá šambrána. Severní průčelí ukončuje korunní římse. Dvorní přízemní štítové průčelí je orientováno na východní stranu. Je dvouosé s dvojitým, dvoukřídlými okny stejného tvaru jako v severním a jižním průčelí. Okna rovněž lemuje jednoduchá šambrána. Štít lichoběžníkového tvaru rámuje mohutná profilovaná římsa, která je ve spodní části krytá bobrovkami. Ve štítu jsou dvě menší dvoukřídlá okna členěná na šest tabulek. Ve vrcholu štítu nad římsou je nasazena polovalba střechy. Západní patrové štítové průčelí orientované směrem k místní komunikaci je výsledkem přestavby v 1. třetině 20. století. Ke zdi přízemí původně přímo nasedala přístavba lodní., kde byla umístěna dvě míní kola. později turbína Tento objekt kryla v úrovni patra hlavní budovy pultová střecha. Po druhé světové válce v důsledku definitivního zastavení mletí ve mlýně, došlo ke strženi stavby lednice. Byly také zazděny otvory pro hřídele, které převáděly energii dále do mlýnice. V patře jsou dvě okenní osy. Okna, osvětlující mlýnici, jsou dvojitá, dvoukřídlá, členěná na šest tabulek a lemována jednoduchou šambránou. V důsledku svažitosti terénu v úrovni patra mlýnice přímo navazuje krytý segmentově klenutý průjezd do dvora uzavřený novodobými dvoukřídlými vraty. Lichoběžníkový štít, přistavěný v 1. třetině 20. století (zvětšil a prosvětlil podkrovní prostor důležitý k zlepšení technologického postupu mletí), mírné předstupuje před hřeben střechy. Od patra není nijak oddělen. Jsou zde prolomeny dva okenní otvory s menšími dvoukřídlými okny členěnými na šest tabulek. Na štít nasedá volba střechy. V severním průčelí průjezdu v úrovni patra je prolomen větší otvor pro transport obilí do horní části mlýnice. Otvor je uzavřený jednoduchými prkennými dveřmi. Vlastní budova mlýna je krylo polovalbovou střechou, navazující průjezd sedlovou asymetrickou střechou. Použitou střešní krytinou jsou drážkové a v menší míře cementové tašky, nad průjezdem jsou bobrovky. interiér budovy mlýna má trojdílnou dispozici, přičemž jeden díl tvoří prostory mlýnice. Jak je uvedeno výše, mlýn je postaveny ve svahu, z toho důvodu se z různých pohledů jeví jednotlivá podlaží rozdílné. Pro potřeby popisu jsou jednotlivé úrovně vyznačeny takto:
1. suterén - v jižním a západním průčelí vystupuje jako přízemi objektu, z pohledu ze dvora, ze severu vystupuje pod úroveň terénu;
2. přízemí - v jižním a západním průčelí vystupuje jako patro objektu, ze dvora, ze severu je na úrovni terénu;
3. Půda a podkroví - v rozsahu nad celou budovou.
Na úroveň přízemí se vstupuje dveřmi ze dvora do síně, která je v současnosti předělena příčkami a moderně upravena (koupelna, kotelna, komora). Zároveň ze síně vede schodiště do suterénu a k hlavnímu jižnímu vstupu do mlýna. Ve východní stěně síně jsou dvoukřídlé výplňové dveře do prostoru světnice ukotvené v mohutné dřevěné zárubni. Světnice je rozdělena Onou na dvě obytné místnosti, přičemž jižní je menší. Obě místnosti jsou plochostropé. Podlaha ve světnicích je prkenná, v síni tvořená ornamentálně skládanými dlaždicemi. Západní díl přízemí tvoří jediná prostora mlýnice, která je zastropena trámovým stropem se záklopem. Podlaha je zde prkenná. Z hlavního prostoru mlýnice vede jednoduché žebříkové schodiště do suterénu (umístěné při severní stěně) a rovněž schodiště do podkroví (při východní stěně). V suterénu se dochovalo původní mlýnská hranice podepřena dřevěnými sloupy a překlady. Ve všech prostorách mlýnice se z větší části zachovalo technologické zařízení. Z jižního průčelí objektu jsou samostatnými vstupy přístupné místnosti chléva a sklepa. Prostor chléva je zděný z kamene, valeně klenutý s trojbokými výsečemi. Sklep se skládá ze vstupního prostoru segmentově klenutého a zadního sklepa vyzděného z cihel a dochovanou plackovou klenbou. Přechod mezi vstupní prostorou a zadním sklepem předěluje cihelný pás. Podkroví je zastřešeno polovalbovou střechou, jejíž nosnou konstrukci tvoří vaznicový krov se stojatými stolicemi.
3) hospodářská budova na stav. parc. č. 12: hospodářská budova, situovaná na severní straně
dvora, přímo navazuje na průjezd a svírá s ním ostrý úhel. Obvodové zdivo je většinou kamenné, doplněné pálenými cihlami (východní štít). Stavba není z větší části omítnutá, jen kratší úsek zdiva v jižním průčelí kryje hladká omítka šedivé barvy. Severní průčelí směřující k místní komunikaci tvoří hladká neomítaná zeď bez prolomených otvorů. Jižní průčelí orientované do dvora má prolomeny dva otvory pro stodůlku a kůlnu. V západní ose je umístěna malá stodůlka uzavíratelná dvoukřídlýrni vraty. K ní je směrem k východu připojena otevřená kolna, která byla přistavena dodatečně. Stodůlka ani kolna nejsou kvůli zvedajícímu se terénu průjezdné. Východní dvorní průčelí je zapuštěné ve zvedajícím se terénu, takže viditelný je jen cihelný štít s otvorem pro vhazování sena na půdu umístěnou v prostoře nad kolnou. Střecha hospodářské budovy je pultová, krytá 7 menší části cementovými a drážkovými taškami, z větší části bobrovkami.
Chlívky, stojící samostatné ve dvoře jižně od hospodářské budovy, jsou částečně zahloubené ve svažitém terénu. Jsou zděné z lomového kamene a skládají se ze dvou prostor se samostatnými vchody s pravoúhlými pískovcovými portálky. Místnosti mají valené klenby.
Sklep, umístěný vedle hlavní budovy mlýna na východní straně, má vchod prolomený v ohradní zdi. Sklep je zahloubený v terénu a půdorysně zasahuje asi do poloviny severojižní osy domu. Sklep tvoří jedna prostora zděná z kamene a klenutá valenou klenbou.
Ohradní zeď uzavírá areál mlýna směrem k východu. Navazuje přímo na jižní průčelí budovy mlýna, kdy plní funkci opěrné zdi podpírající svažitý terén. Dále zeď pokračuje k východu do kopce a podél zahrady směřuje k severu. Na severní straně je v ohradní zdi prolomen otvor pro jednoduchou pilířovou bránu umožňující vjezd na zahradu. Na severu u hospodářské budovy krátký úsek ohradní zdi chybí a je nahrazen laťkovým plotem. Zdivo ohradní zdi tvoří kámen a není opatřeno omítkou.
Areál bývalého mlýna v Pustovětech představuje památkové hodnotný komplex staveb, umístěny, v urbanisticky exponované poloze v centrální části obce. Jedná se o velice zajímavý doklad malého vesnického mlýna s dochovanými četnými architektonickými a technickými prvky. Současná stavební podstata budov pochází z poloviny 19. století, přičemž jádro dome (sklep s plackovou klenbou) je možné dotovat do konce 18. století K nejcennějším částem patří především hlavní budova mlýnice, která si dispozičně i stavebně ponechala (bez přístavby lichoběžníkového štítu na západním průčelí) svou původní podobu z poloviny 19. století. Z hodnotných stavebních prvků a detailů se dochovalo původní zjednodušená pozdně klasicistní fasáda, dveře, okna, dřevěná ostění apod. V .teriéru především vynikají prostory mlýnice s původním trámovým stropem. Rovněž zde umístěné technologické vybavení mlýna je mimořádné téměř kompletním uchováním strojů, které pocházejí z 2. poloviny 19. století. Vedle standardně dochované produkce je část zdejších mlýnských strojů zcela ojedinělá se značnou vypovídací hodnotou. K nejhodnotnějším patří především loupací stroj J. Hübner & K. Opitz vyrobený v roce 1885, čtyřválcová stolice Ganz Budapest vyrobená v roce 1879 a čisticí ústrojí na mouku (archaická savka) z konce 19. století. Tyto stroje představují naprostý unikát v rámci celé České republiky. Další stavby hospodářská budova, chlívky, sklep a ohradní zeď jsou nedílnou součástí areálu mlýna a půdorysně spoluvytvářejí jednotný celek v urbanistické skladbě obce. V posledních letech je mlýnům, a to zejména vodním, různými odborníky věnována poměrné velká pozornost. Ve venkovském prostředí patří většinou ke stavebně i technologicky nejzajímavějším objektům Přesto počet chráněných vodních mlýnů není dostačující a tyto objekty nejsou ještě v rámci památkové péče doceněny. V Ústředním seznamu kulturních památek jsou v současnosti uvedeny v okrese Rakovník jen dva mlýny (v Křivoklátě a ve Šlovicich). Proto navrhujeme tento ne zcela dostačující vzorek doplnit právě o areál mlýna v Pustovětech, který typologicky reprezentuje vývoj menšího vesnického mlýna od poloviny 19. století až do poloviny 20. století. V interiéru dochované archaické části technologického zařízeni jsou naprosto unikátní a mají značnou vypovídací hodnotu. Jako celek patří areál mlýna s vybavením k nejvýznamnějším památkám svého druhu (nejen) ve středních Čechách."
objekt mlýna v Pustovětech čp. 7, včetně hospodářských budov a pozemků, činí ucelený soubor dobře zachovalého malého vesnického mlýna. Stavby pocházejí z poloviny 19. století, jádro domu z 18. stol. Areál mlýna se netradičně nachází v centru obce, v exponované poloze. Z urbanistického hlediska se jedná o výjimečné umístění mlýna ve svahu daleko od vodního zdroje. Vodu k mlýnu přiváděl náhon dlouhý 665 m, v zastavěné části obce skrytý pod zemí. V 50. letech minulého století byl náhon zasypán. V mlýně se zachovalo téměř kompletní technologické zařízení, vyjma energetického zdroje (původně dvě mlýnská kola, od roku 1903 turbína). Naprostými unikáty v rámci celé republiky jsou loupací stroj J. Hübner & K. Opitz, čtyřválcová stolice Ganz & Comp. Budapest a čistící ústrojí na mouku (archaická savka). Ta je jednou z nejstarších dochovaných v republice. Areál mlýna v Pustovětech, včetně technického vybavení, je dokladem vývoje menšího vesnického mlýna od poloviny 19. století do 30. let 20. století jak z technologického, tak stavebně historického pohledu. V našem správním obvodu se nacházejí dva mlýny, prohlášené za kulturní památku. Mlýn ve Šlovicích nemá dochovánu technologickou část mlýna, v něm je předmětem ochrany malá vodní elektrárna s původním strojním vybavením, včetně unikátního dieselového motoru. Druhý mlýn, v Křivoklátě, je tradičně umístěn u vodního zdroje - Rakovnického potoka. Jedná se o renesanční dům s bočním křídlem. Z výše uvedeného vyplývá, že mlýn v Pustovětech tvoří ucelený soubor staveb a vzácně dochované technologie a jako takový si bezesporu zasluhuje zvláštní péči a ochranu.