Horusický, Podhrázský, Oslovský, Veselský mlýn

1579 Václav Břežan: "Mlýn pod rybníkem Veselským (Horusickým), kterýž také z gruntu se staví."

1590 sumární urbář panství Třeboň: "Mlejn Veselí, konec hráze rybníka Veselského, voda se na něj žene z téhož rybnka a když rybník pustej jest, taky stokou. Stálá voda žádná na ten mlej není." 6 moučných kol a 1 stoupa, přimlýněno z Veselí 94 osedlých, z Mezimostí 41, z Horusic 24, ze Svin 42, z Borkovic 15, ze Žišova 17 a z Doňova 9. Vepřů se může vykrmit 18.

1590 rajonizační seznam: Mlejn jeho mil. páně  Veselský pod hrází rybníka Horusického, 6 kol moučných, 6 stoup, přimlýněno z  Horusic 24, ze Svin 42, z Borkovic 15, z Bošic 23, ze Lhoty 10 (5 vesnic a 114 osedlých)

Může se ročně semlít 3420 str. a měřičného 213 kop 3 gr. Vepřů se může ročně vykrmit 3 x 6. tedy 18. 

1602: příjmy ze mlýna 239 kop 42 1/2 gr., vydání na mlýn 65 kop 14 gr. 4 1/2d, čistý výnos 174 kop 27 gr. 6 d.

1606 sumární urbář: Mlejn Horusický, 6 kol korečníků, 1 vysoká stoupa. Meliva ročně 25 str. pšenice, 140 str. žita, 16 str. ječmene, 60 str. prachu, 30 str. opišků. Musí se vykrmit 20 vepřů.

1651 Soupis poddaných podle víry: mlynář Vít Anděl (40 let), manželka Anna (30), tovaryš Jan (18), všichni poddaní katolíci

Kol. r. 1697 zde byl mlynářem Jiří Šput (viz Čondl) (TM)

1758 - Tobiáš Charvát, mlynář v Horusicích, syn Vavřince Charváta, mlynáře v Lomnici n.L.; Kateřina, dcera Fr. Šiškovského, mlynáře ve Veselí n. L. (SOA Třeboň, Veselí n. Lužnicí 4, sn. 158) (mGh)

(TM):
1759 emfyteuticky zakoupil (viz Pozemková kniha...) Jiří Břeský se synem Prokopem; se souhlasem vrchnosti bylo možné mlýn i dále prodat. Mlýn je uváděn se 4 složeními, 5 stoupami a pilou.; platba byla 1200 rakouskouherských zlatých (guldenů). 

Po smrti Jiřího (1770) se zde vystřídali jeho potomci - Jan Břeský a od r. 1810 Janův syn Pavel. Pavel však ve svých 36 letech umírá (+1819). 
1820: Vdova po Pavlovi Veronika, roz. Horáková (dcera třeboňkého fišmistra), si vzala stárka Josefa Svobodu, syna zbudovského mlynáře. Mlýn v té době měl 4 složení a 5 stoup. 
Po Josefu Svobodovi v mlýně hospodařil ještě jeho syn František Svoboda.

(TM):
R. 1884 František Svoboda zasypal rameno Zlaté stoky, které vedlo kolem jeho mlýna, a vodu spadající z vodních kol svedl na pilu. Podobně do ramene u pily přeložil i srub na chytání ryb. "Mlýn čp. 41 přijímá vodu přímo ze Zlaté stoky (bez náhonu či nějaké jímky), č. parc. 2305/1. U mlýna jsou vantroky 23 m dlouhé, 1,15 m široké a 1 m hluboké s jedním hlavním stavidlem širokým 1,8 m, ve vantrokách je pak 8 stavidel. 5 stavidel (1., 2., 4., 5., 6.) slouží pro mlýnská kola na vrchní vodu. 3. a 8. stavidlo jsou pro jalový žlab, 7. stavidlo pro stoupy.
Mlýnská kola mají průměr 4,3 m a šíři 73 cm. 1. a 2 mlýnský kámen mají průměr 95 cm, ostatní tři
kameny pak 84 cm. Pod mlýnskými koly je žlab na pilu a vedle něho jalový žlab, na jehož konci je srub
na ryby. Stavidlo pro pilu má šíři 1,2 m a výšku 0,85 m, stavidlo pro jalový žlab 0,95 m šíři a 0,85 m výšku.
Jalová strouha se nachází 37,7 m nad vantrokami pro odvádění zbytečné vody; zde je stavidlo široké 0,8 m." (Dienstbarkeiten).

1915 mlýn přebírá Marie Svobodová, Františkova dcera . Místo 5 kol zřizuje dvojitou turbínu se spádem 6.30 m. Ve mlýně je uváděno toto vybavení: prachový vysévač, triér, loupací stroj, šrotovník obilí, mačkací stolice na obilí, francouzské složení s vysévacím systémem, dvě žitné stolice s vysévacím systémem z hranolových cylindrů; šrotovací stolice k šrotování pšenice a vymílací stolice hladké s porcelánovými válci k vymílání krupice s příslušným vysévacícm systémem, totiž rovinným vysévačem, stroj k čištění krupic, míchací stroj na mouku s nasýpacím výtahem a fasovací troubou na mouku. Pila měla být zrekonstruována v r. 1916. (Mlynářské ústředí...)

1921 dcera Karolina Albrechtová provd. Riedlová, mlynář v nájmu František Toušek s rodinou

1922 nájemce Jan Štajnyger

1930 kupuje Družstevní elektrárna a mlýn ve Veselí jako svůj pobočný závod.

Mlýn s elektrárnou uveden v Seznamu vodních děl Republiky československé z r. 1930 - Družstevní elektrárna a mlýn ve Veselí

Mlýn se též využíval k ubytování hostů na letní byt, mj. sem zajížděl Gaj Rěpin (1906-1968), vnuk malíře Ilji Repina, který namaloval obraz Horusického mlýna.

(TM):
1939 Karolina Albrechtová (*1892), neteř Marie Svobodové, později provdaná jako Riedlová. V té době má mlýn kapacitu 13 tis.q. V dotazníku z r. 1939 (Mlynářské ústředí) jsou uvedeni také dva předchozí dočasní nájemci mlýna: Rudolf Franěk a od března 1937 je sjednán pronájem na 3 roky pro Josefa Školníka. Povolená kapacita mlýna je 2330 q pšenice a žita dohromady.
1942 (1. 4.) přebírá mlýn zpět od nájemce Školníka Karolina Riedlová (manžel: JUDr. Vítězslav Riedl).
Od 6. 3. 1946 přebírá mlýn jejich syn Marcel Riedl.

Po r. 1948 je mlýn vyvlastněn.

1968 skautská klubovna, po zákazu skauta skladiště  státního rybářství

Koncem 70. let se díky zanedbané údržbě začal rozpadat.

Ze mlýna je neopravitelná ruina.