SEZNAM A MAPA VODNÍCH DĚL REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ
Stav koncem roku 1930, Sešit 12, V Praze 1932
Okresní finanční ředitelství Tábor/Důchodkový kontrolní úřad Soběslav
Název toku: Lužnice
Obec, čp. : Soběslav 2
Podnikatel: Josef Svobodný(chyba Svoboda)
Druh živnosti: mlýn
Počet a druh vodních motorů: 1 turbína Francis
Normální výkon v ks: 28
Emil Smrž: Soběslavsko; 1930; Vydala Učitelská jednota „Komenský“ v Soběslavi
Strana 41 – Adresář města
Mlýny
Dvořák František, „Městský“, Komenského ulice;
Heran J., „Na Brousku“;
Němec Josef, Táborské předměstí;
Steininger Vilibald, „Panský“;
Svoboda Josef, „Valcha“
Špaček Felix Ing, „Špačkův mlýn“
Valcha
Valcha byla provozovna na zplsťování sukna. Valchováním se docilovalo homogenní struktury a současně docházelo k odmašťování a vypírání nečistot, které surové sukno obsahovalo.
Princip valchování spočíval v tom, že se sukno trvale máčelo v horké vodě s přídavkem dobytčí moči (v minulosti jediného dostupného odmašťovacího prostředku) a současně mechanicky tlouklo. Palice řečené stupy byly upevněny na pákách zvaných biče, které se kývaly v loži zvaném káčer a tloukly do huňku (prohlubně) ve vydlabané kládě. Pohon stup, zajišťovalo vodní kolo. Byly nadhazovány prostřednictvím kolíků zvaných kříže, které byly zaraženy ve valu (hřídeli kola). Voda z náhonu se vedla korýtky do velkého otevřeného kotle, kde se ohřívala, doplňovala močí a přepadem odváděla jiným korýtkem přímo pod stupy valchovacího zařízení. Tomuto vodnímu hospodářství valchaři přezdívali vasrkumšt. Balík tkaniny zvaný podstav se musel pod ranami stup pootáčet. Obsluha valchy vyžadovala soustředění obsluhujícího pracovníka. Stačila chvilka nepozornosti a tkanina mohla být údery poškozena nebo úplně zničena.
Provozovny to bývaly primitivní, stísněné a hlučné. Pracovat na valše nepatřilo k příjemným povoláním. Na jedné straně ledová voda stříkající od vodního kola, na straně druhé kouř a žár od kotle. Všude spousta páry a nesnesitelný smrad z vroucí moči.
Bylo zcela logické, že s rozvojem přádelen a textilek na počátku průmyslové revoluce valchy zanikly. Jejich vodní pohon se začal používat k jiným účelům. Na jejich místě vznikaly šrotovníky nebo mlýny. Na mnoha mlýnech se tak dnes můžete setkat s místním zlidovělým názvem „mlýn Valcha“ nebo „Na valše,“ který jasně dokládá jeho někdejší původ.
Funkční valchu z r.1828 můžete vidět Rožnově ve Valašském muzeu v přírodě. Obdobnou valchu, původem od Graiciarů z Lomné, datovanou k r.1887 mají v Múzeu oravskej dědiny v Zuberci - Brestové ve Slovenské republice a taky v Múzeu ludovej architektúry v Bardejovských Kúpelích.
Protokol z 21.5.1873
ve věci žádosti Antonína Preiningra, co předsedy živnostenského společenství soukeníků v Soběslavi, z 9.3.1873 o povolení zřídit dvě mlýnská složení v živnostenské společenské valše čp.67... uvedeny námitky mlynáře Václava Suchomela z Panského mlýna
Náčrt k postavení stavení a mlýna z r.1873
Pro vodní knihu c.k.okresního hejtmanství – 22.8.1874
Mlýn čp.67 v Soběslavi se nazývá na Valše soukenické. Držitelem Spolek soukenický v Soběslavi. S mlýnem sousedí na protějším břehu mlýn čp.66 Václava Suchomela, nahoře mlýn zvaný Čejnov patřící panu Steinochrovi, dole mlýn „Fabrika“ p. F. Špačkovi patřící. Vodní síla upotřebena ku hnaní strojů mlýnských a valch soukenických. Tři vodní kola, složení dvě, stoupy jedny a valcha. Šířka mlýnských žlabů obnáší 4 střevíce, níže až 5 střevíců. Šířka světlosti stavidla 3´ 8“, šířka vodních kol 4´ až 4´6“, průměr kamenů mlýnských 31“. Kola dřevěná dvouvěncová na spodní vodu. Vodní cejch z 2.10.1873 se nalézá při řece proti dveřím do mlýnského stavení. Voda teče z řeky stavidlem do žlabu a na všechna kola stejným tokem. Po upotřebení zpět do řeky. Poslední úřední jednání bylo v roce 1873 za příčinou stavby mlýna na valše. Kupní smlouva od 30.9.1797, protokol o položení normálního cejchu 2.10.1873... Dokument podepsal za Spolek soukenický Antonín Preininger
Dopis z 7.8.1903 Antonímu Adámkovi majiteli mlýna čp.2, Janu a Marii Dvořákovým majitelům mlýna čp.1 v Soběslavi
Zrušení rozhodnutí z 6.3.1903 v záležitosti vodoprávního povolení k zřízení turbíny na místě dosavadního vodního kola při mlýně Antonína Adámka v Soběslavi čp.2 pro formální nedostatky...
Dopis z 9.1.1904 Antonímu Adámkovi majiteli mlýna čp.2, Janu a Marii Dvořákovým majitelům mlýna čp.1 v Soběslavi
Povolení ku zřízení turbíny na místě dosavadního vodního kola při mlýně Antonína Adámka.
Dopis z 11.12.1912 Antonínu a Boženě Adámkovým majitelům mlýna čp.2, Josefu Staynyngrovi majiteli mlýna čp.1
Po kolaudačním řízení povoleno používání turbíny
Trhová smlouva z 28.1.1935
mezi Marii Zalabákovou, majitelkou mlýna na Valše čp. 2/II v Soběslavi a Juliusem a Boženou Nohejlovými z Bechyně čp.80, co kupujícími na prodej a koupi mlýna, zahrady, louky, cesty, pozemků a vybavení pokoje a kuchyně za trhovou cenu celkem 170 000,-Kč... kupující bere na vědomí, že pan Adolf Faltýnek, bývalý mlynář v Nových Mlýnech, pošta Moravičany, nyní dle udání v Jeřmani pp. Bouzov na Moravě měl s prodávající uzavřenou pachtovní smloubu z 16.12.1931 na dobu tří let, která skončila 31.12.1934. Adolf Faltýnek však nyní tvrdí, že pachtovní smlouva byla zrušena v srpnu 1932 a že prodávající přijala nového pachtýře pana Františka Steinochera, který odmítá mlýn vyklidit.
