Procházkův mlýn

V lánovém rejstříku panství Telč ještě není ve Slaviboři mlýn uveden, v polovině 17. století, kdy jsou doloženy jiné okolní mlýny, Procházkův mlýn neexistoval. Poprvé je zřejmě zaznamenán k roku 1784, což je datum uvedené v obecní kronice.

První zápis v pozemkové knize, který se ke mlýnu vztahuje, není bohužel datován. Je zde uvedeno: Mlejn No. 17: S vůlí a vědomím milostivé vrchnosti vystavěl sobě ho Pavel Pazdera na gruntě Pazderovském, kterého sobě šacuje, maje ho také zaplacený ... 15 kop grošů.

K tomuto zápisu se pak vztahuje zápis na stejné straně, kde je zapsáno: Václav Pazdera, otec, odstupující hospodář gruntu Pazderovského No. 5, tento mlejnec vlastnímu synu Francovi až do smrti k užívání věnoval, po smrti toho syna France pak zase ke gruntu připadne. Stalo se při braní zápisů na grunt dne 28. února 1792.

Matrika pro Slaviboř zachycuje v roce 1795 mlynáře Jana Veselého - Franc Pazdera tedy zřejmě zemřel poměrně brzy. V letech 1802 až 1809 zachycují matriky Františka Augustu, zřejmě jednoho z učedníků, po něm roku 1811 mlynářského mistra Pavla Matela (Mátla) a jeho manželku Johanu Pazderovou. Pavel zde setrval do roku 1822, kdy převzal mlýn jeho švagr František Pazdera, který ho ale obratem v říjnu 1823 prodal mlynářskému tovaryši Janu Školovi (Schkolovi), pocházejímu z Kaliště na Dolnokralovicku.

V lednu 1865 přešel mlýn z rodiny Školovy na rodinu Bláhových - zakoupili ho manželé Josef a Karolína Bláhovi za cenu 2240 zlatých. Josef Bláha pocházel z telčské tkalcovské rodiny, jeho manželka Karolína z rodiny mlynářů Brázdových z Hodic u Třeště. Ovšem v roce 1872 je na mlýně uveden mlynářský mistr Longin Hrdlička z Kamenice na Táborsku.

Po Longinu Hrdličkovi nastoupil na mlýn Václav Procházka. Stalo se tak někdy před rokem 1889, kdy je už na mlýně zapsán jeho syn Jan. V roce 1893 Václav Procházka zemřel a vedení mlýna zůstalo zcela na jeho synovi.