Kdo má vlastní mouku, chleba si neváží.
(německé přísloví)

Čechův mlýn

Čechův mlýn
8
Šlovice
270 41
Rakovník
Hřebečníky
49° 58' 5.4'', 13° 44' 52.5''
Mlýn s turbínou, který vyrábí elektřinu
Obytná budova mlýna, mladší přístavba mlýnice i turbínová strojovna představují ucelený doklad stavebního a technologického vývoje mlýna v jednom historickém mlýništi. První zmínky o mlýnu pocházejí z 16. století. Dnešní podoba patrové mlýnice s charakteristickým vaznicovým krovem na nízké nadezdívce a s jednoduchou fasádou pochází z doby přestavby mlýna po požáru v roce 1911. Tehdy byl postaven i objekt turbínové strojovny - architektonicky nenáročná stavba, která k bývalé mlýnici přiléhá na východní straně. Areál je od r. 2009 nemovitou kulturní památkou a je v něm umístěn elektroskanzen.

Samota v údolí Berounky pod vesnicí Šlovice
Berounka
103782
přístupný po domluvě

Obecná historie:

 Na historických mapách je mlýn nazýván Riszka/Riška.

Malá vodní elektrárna byla vybudována na místě původního mlýna, který je doložen k roku 1563. Dnešní podoba obytného stavení se segmentově završenými okny a plochými plackovými klenbami v interiérech pochází z doby okolo poloviny 19. století, patrová mlýnice s vaznicovým krovem a jednoduchou fasádou, přistavěná pod šikmým úhlem, byla postavena po požáru roku 1911. V té době začal majitel také s výstavbou malé vodní elektrárny. V roce 1919 bylo původní mlýnské zařízení demontováno a vodní dílo sloužilo už pouze pro výrobu elektrické energie. V roce 1938 byl přistavěn nízký objekt nad vtokovými kanály vodních turbín a jalového stavidla. Strojní zařízení elektrárny tvořily dvě vertikální kašnové vodní Francisovy turbíny s výkony po 141 HP, vyrobené v roce 1914 Elektrotechnickou továrnou, dříve Akc. spol. Českomoravská-Kolben, a dva olejové regulátory otáček od firmy Breitfeld-Daněk z roku 1914. Spojení turbín se dvěma třífázovými elektrickými generátory s budiči od firmy Siemens-Schuckert, rok výroby 1900, obstarávala dvě palečná kola s dřevěným ozubením a dvěma pastorky. Doplňkem strojního vybavení elektrárny byl rozvaděč z roku 1948, stavidla včetně jalového stavidla a zvedací mechanismy. Ve mlýně byl po jeho přestavbě instalován jednoválcový stojatý naftový motor typ H o výkonu 40-50HP (30-37kW), vyrobený v roce 1927 smíchovským závodem Akc. spol., dříve Škodovy závody v Plzni. Provoz vodní elektrárny byl ukončen roku 1967, po restituci v devadesátých letech se jej majiteli podařilo obnovit, škody však zakrátko napáchala povodeň v roce 2002. Od roku 2005 je MVE opět v provozu, po roce 2010 je zde zpřístupněný elektroskanzen.


Historie mlýna obsahuje událost z období:

Minulost mlýna sahá až do 16. století. Úplně první záznam o vodním díle pod Šlovicemi v zemských knihách je z roku 1549 a potvrzuje právo používat past na ryby vybudovanou v jezu, tzv. slup. Nejstarší zprávy o samotném mlýnu pak pocházejí z roku 1563.(dk)

Události
  • První písemná zmínka o existenci vodního díla
  • Vznik mlynářské živnosti

Od začátku 17. století byl mlýn a 300 m proti proudu řeky stojící rybárna s krčmou a přívozem (dnes usedlost U Hornů) postupně majetkem různých šlechtických rodů, např. Lobkoviců, Černínů, Hrobčických či Nosticů. Při rozvodnění řeky býval 203 sáhy dlouhý jez potrhán a jeho oprava byla tak nákladná, že činže placená mlynářem nestačila. Vrchnost pomýšlela na zrušení mlýna. Protože se ale v té době kromě mlýna v Nezabudicích v okolí jiný mlýn nenacházel, byl pro místní potřebu zpracování obilí nenahraditelný. V roce 1780 prodal hrabě František Nostic panský mlýn Ondřeji Karáskovi. O čtyři roky později došlo k tragédii, kterou popisuje Václav Kočka (Dějiny Rakovnicka, s. 568): „Veliká povodeň 23. února 1784 strhla mlýn. Mlynář Ondřej Karásek s čeledí vyskákali oknem na ledovou stříž a lidé je zachránili. Těhotná žena Kateřina Karásková, nemohouc vyskočiti, zahynula v řece.“

Také následující mlynáři, kteří byli zapsáni v gruntovní knize u tehdejšího křivoklátského soudu, se potýkali s velkou vodou nebo naopak se suchem. Přesto mlýn zůstal zachován (dk)

17. stol. - Při rozvodnění řeky býval 203 sáhy dlouhý jez potrhán

1784 -  Václav Kočka popisuje povodeň (Dějiny Rakovnicka, s. 568): „Veliká povodeň 23. února 1784 strhla mlýn. Mlynář Ondřej Karásek s čeledí vyskákali oknem na ledovou stříž a lidé je zachránili. Těhotná žena Kateřina Karásková, nemohouc vyskočiti, zahynula v řece.“

1841 Ignác Řiška

Události
  • Zaznamenání katastrofy (požár, povodeň, zranění, úmrtí, aj.)

V roce 1897 se do mlýna přiženil Václav Čech a pro objekt se posléze vžil název Čechův mlýn. Po požáru mlýna v roce 1911 zůstalo původní jen spodní patro s klenutím a celá stavba, kterou z jedné strany prochází skála a z druhé protéká voda, byla zrekonstruována v klasicistním pojetí. V téže době byl postaven objekt turbínové strojovny, přiléhající k mlýnici na východní straně a dokončený v roce 1915. V druhé vložce vodní knihy, jež byla vedena při Okresním úřadu Rakovník, najdeme povolení c. k. místodržitelství pro království České o výměně vodních kol za Francisovu turbínu s vertikální hřídelí. Turbína byla postavena do konce roku 1916 a v následujícím roce bylo Václavu Čechovi uděleno povolení k jejímu používání. Elektrickým proudem byl zprvu zásobován pouze mlýn a přilehlé hospodářství. Přebytek elektrické energie měl sloužit k zemědělským i průmyslovým účelům, přičemž na ochranu ryb se musely zbudovat česlice. (dk)

Události
  • Zaznamenání katastrofy (požár, povodeň, zranění, úmrtí, aj.)

V roce 1919 bylo původní mlýnské zařízení demontováno a vodní dílo nadále sloužilo pouze k výrobě elektrického proudu.(dk)

Roku 1930 převzal elektrárnu nejmladší syn Václava Čecha, František

1930 Josef Čech

Na přelomu 30. a 40. let 20. století dále zvýšila druhá Francisova turbína, dodaná opět společností Českomoravská-Kolben-Daněk.(Dk)

V roce 1956 byla MVE znárodněna a objekt poté přešel do vlastnictví Středočeských energetických závodů v Praze. Roku 1967 byla elektrárna vyřazena z provozu, vodní dílo převzal MNV v Hřebečníkách a nechal ho chátrat.(dk)

Po roce 1989 získal MVE v restituci zpět potomek starého mlynářského rodu Čechů – Ing. Petr Čech. Chtěl pokračovat v rodinné tradici a obnovit ekologické vodní dílo a to se mu v roce 1992 podařilo. Elektrárnu sice uvedl do provozu, ale srpnová povodeň v roce 2002 napáchala na vodním díle i obytné části několikamilionovou škodu. Jedna z turbín musela být vyřazena a nahrazena Kaplanovou, druhá prošla rekonstrukcí, byl opraven jez, náhon i části MVE. Od roku 2005 je MVE opět v provozu. Malá vodní elektrárna ve Šlovicích se stala opravdovým skanzenem počátků „doby elektrické" v Čechách. Jeho značnou historickou, architektonickou a technickou hodnotu potvrdilo Ministerstvo kultury ČR, když 3. listopadu 2009 celý areál mlýna včetně technologického vybavení prohlásilo za kulturní památku. (dk)

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

  • Karásek
  • Čech
  • Řiška

Historie mlýna také obsahuje:

1780 - Ondřej Karásek

1841 Ignác Řiška

1897 - Václav Čech

1930 - František Čech

1930 Josef Čech

1956 - Středočeských energetických závodů v Praze

1967 - vodní dílo převzal MNV v Hřebečníkách

po r. 1989 . Ing. Petr Čech

Mlýn je vyobrazen na:

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

  • reklama, inzerát
dochován bez větších přestaveb
06 2010
    vrchnostenský
    mlýn na velkých vodních tocích (7000 l/s a více)
    mlýnice a dům pod jednou střechou, avšak dispozičně oddělené
    • raná moderna do roku 1920
    • moderní 1920 – 1945
    • 1945 – současnost
    zděná
    jednopatrový
    Mlýn byl několikrát opravován a upravován, naposledy po povodni v roce 2002\
    1911 -  byl postaven objekt turbínové strojovny, přiléhající k mlýnici na východní straně, dokončen 1915
    1916 - výměna vodních kol za  za Francisovu turbínu s vertikální hřídelí.
    1919 - původní mlýnské zařízení demontováno a vodní dílo nadále sloužilo pouze k výrobě elektrického proudu.
    1932  - do elektrárny instalován jednoválcový dvoudobý naftový motor značky Škoda,
    přelom 30. - 40. let 20. stol. - druhá Francisova turbína, dodaná opět společností Českomoravská-Kolben-Daněk.
    Ojedinělá technická památka se starší patrovou obytnou budovou z 19. století, s mlýnicí a zejména s dochovanou strojovnou upravenou pro výrobu elektřiny v roce 1911. Součástí technického vybavení je i vodní náhon.
    Areál bývalého vodního mlýna, nyní vodní elektrárny stojí v hlubokém skalnatém údolí Berounky (na jejím levém břehu) pod vesnicí Šlovice, naproti Skryjím. Od jezu nad ústím Zbirožského potoka vede asi 190 m dlouhý udržovaný náhon zásobující objekt vodou. V sousedství mlýna je několik rekreačních objektů, jinak je stísněný prostor v zaříznutém údolí bez zástavby. Areál sestává z patrového zděného obytného stavení, ke kterému je pod šikmým úhlem připojena patrová mlýnice. Na východě přiléhá k mlýnici objekt strojovny vodní elektrárny. Proti obytnému stavení a mlýnici na jižní straně areálu stojí domek, původně sloužící k hospodářským účelům.
    Předmětem ochrany je obytná budova čp. 8, bývalá mlýnice, strojovna vodní elektrárny, domek a pozemky vymezeného areálu.
    Mlýn s vodní elektrárnou je technickou i historickou památkou z doby rané elektrifikace českého venkova. Obytná budova mlýna pochází asi ze 70. let 19. století, mlýnice se strojovnou jsou mladšího původu, domek vznikl někdy po polovině 19. století. Cenné je především technologické vybavení mlýnice a strojovny, které představuje ojedinělou kontinuitu technologie výroby elektřiny od roku 1911 až do současnosti.
    Starý objekt mlýna (obytné stavení) je patrová zděná stavba na obdélníkovém půdorysu, umístěný v severní části areálu. Průčelí domu, orientované k příjezdové komunikaci, je v přízemí i patře pětiosé. Ve střední ose přízemí jsou vstupní dveře, vpravo od nich pak segmentově završený otvor průchodu na zahrádku. V ostatních osách přízemí jsou segmentově završená okna lemována šambránami. Okna jsou v současnosti dvoukřídlá plastová, původní dřevěné okenní výplně (před rekonstrukcí prováděnou po povodních v roce 2002) byly dvojité, dvoukřídlé, šestitabulkové. Patro od přízemí odděluje jednoduše profilovaná římsa. Budova je zastřešena sedlovou střechou, nasazenou na profilované korunní římse, střešní krytinou jsou keramické drážkovky. Fasáda obytné budovy je opatřena nátěrem bílé barvy, jen okenní šambrány mají nátěr cihlový.
    Obytná budova pochází ze 70. let 19. století. I přes moderní stavební upravy zůstala obytná budova zachovaná ve své hmotě, včetně přízemí s dochovaným klenutím.
    Objekt mlýnice z druhé poloviny 19. století s technologiemi z počátku 20. století.
    Budova bývalé mlýnice je přímo připojena k obytnému stavení mlýna pod šikmým úhlem. Patrová, zděná stavba, obdélníkového půdorysu, má jižní průčelí obrácené štítově k příjezdové komunikaci, zadní severní průčelí k lesní cestě vedoucí k mostu přes Berounku ve Skryjích. Přední průčelí je dvouosé s přízemím mírně zahloubeným v terénu. První patro odděluje od podstřešní prostory kordonová římsa. Celé průčelí zvýrazňuje lizénový rámec který se však v části přiléhající k obytné budově ztrácí. V přízemí i prvním patře jsou v levé části prolomeny otvory pro vstupní dveře, ke kterým v patře vede novodobé kovové schodiště se zábradlím. Vedle dveří jsou umístěna v přízemí i patře dvě menší obdélná okénka lemovaná šambránami. Podstřešní prostora nad prvním patrem má dvě větší segmentově završená okna lemovaná šambránami, nad nimi následují drobná obdélná okénka rovněž lemovaná šambránami. Ve vrcholu štítu jsou pak ještě dvě malá větrací okénka. Mlýnice má charakteristickou polovalbovou střechu s výrazným přesahem ve štítu, daným použitím vaznicového krovu, je krytá keramickými drážkovkami. Fasáda má zrnitý povrch, jen lizénový rámec je hladký a je opatřena nátěrem bílé barvy, jen okenní šambrány mají nátěr cihlový. Zadní severní průčelí je rovněž dvouosé (kromě přízemí, které je jednoosé), se zvýšeným přízemím a prolomeným okenním otvorem těsně nad terénem. Okna v patrech lemují šambrány (v prvním patře mají cihlový nátěr). Průčelí je rovněž orámováno lizénami. Na východní průčelí mlýnice, směřující k řece Berounce, je částečně napojena v místě přízemí i prvního patra budova strojovny vodní elektrárny. První patro pak odděluje kordonová římsa od podstřešní prostory. Nad ní je průčelí trojosé se třemi segmentově završenými okny lemovány šambránou cihlové barvy. Ve vrcholu stěny pod přesahem střechy následují tři drobné větrací otvory. Nároží rovněž rámuje lizéna.
    Budova postavená po roce 1911 se dochovala v autentické podobě.
    Strojovna vodní elektrárny se zachovaným technologickým vybavením.
    Strojovna vodní elektrárny stojí na východní straně areálu a přímo přiléhá k bývalé mlýnici. Architektonicky nenáročná stavba má fasády z neomítaných vápenopískových cihel, okenní otvory jsou široké s obnaženými betonovými překlady. Přístavba je krytá nízkou pultovou střechou. Ve východním průčelí jsou umístěna dvoukřídlá kovová vrata umožňující vstup do objektu.
    Industriální objekt dochovaný s původním vybavením.
    Bývalá stodola z poloviny 19. století upravená pro obytné účely.
    Domek, umístěný v jižní části areálu, je přízemní zděná stavba obdelníkového půdorysu s kolmo napojeným patrovým novějším křídlem. S průčelí, orientované směrem do dvora, je šestiosé na V s prolomenými sdruženými dveřmi rámovanými štukovým ostěním. Ve střední ose následují dvě obdélná okénka lemovaná šambránou s novodobou výplní (luxfery). Vpravo od nich pokračuje mladší patrové křídlo se dvěma vstupy, mezi kterými je stejné okénko jako ve starší části. V patře mladší části je prolomen otvor pro jedno větší obdélné okno rovněž vyplněné luxfery. Okna i dveře jsou také rámována ostěním a šambránami. Horizontálně je S průčelí členěno mírně vystouplým soklem opatřeným šedým nátěrem a jednoduchou římsou oddělující přízemí od půdního polopatra. V štítové průčelí domu, orientované směrem k řece Berounce, je dvouosé se dvěma obdélnými okny v přízemí (novodobá plastová) i ve štítu (dřevěná, dvoukřídlá, čtyřtabulková) lemovanými šambránami. Horizontálně je průčelí členěno značně vysokým soklem a římsou oddělující přízemí a štít. J průčelí domku má stěnu podepřenou třemi mohutnými pilíři, mezi kterými jsou vstupní dveře a jedno obdélné okénko. Střecha domu je sedlová krytá keramickými drážkovkami. Fasáda domku je opatřena nátěrem bílé barvy, jen okenní šambrány mají nátěr cihlový. Na západě navazuje na domek v kolmém úhlu zděná patrová stavba krytá pultovou střechou, novodobě upravená.
    Domek pochází z období po polovině 19. století a tvoří nedílnou součást areálu vodní elektrárny.
        • zcela bez technologie aj.
        V interiéru mlýnice je cenné zcela původní originální technické zařízení: naftový dvoudobý motor značky Škoda z roku 1927 a synchronní generátor značky Siemens z počátku 20. století, které patří k unikátním exemplářům svého druhu na světě.
        Žádná položka není vyplněna
        Dochovaný
        • výroba elektrické energie
        V roce 1916 namontována Francisova turbína s vertikální hřídelí. Od r. 1932 zvyšoval výkon MVE jednoválcový dvoudobý naftový motor značky Škoda a od přelomu 30. a 40. let rovněž druhá Francisova turbína. Jako náhradní zdroj (při malém stavu vody v řece nebo při odstávce turbíny kvůli opravě) poháněl zmíněný motor synchronní generátor značky Siemens, v současnosti jeden z posledních exemplářů svého druhu na světě. Oba technické unikáty se po generální opravě staly součástí expozice, která byla v bývalé mlýnici slavnostně otevřena v květnu 2008.
        • jez
        • náhon
        • odtokový kanál
        • turbínová kašna
        • most, propustek
        • turbínový domek
        Dne 11. října 1882 byl u mlýna zasazen tzv. vodní cejch neboli normální znamení. Šlo o značku vymezující nejvyšší vzdutí vody, jaké měl mlynář povolené. V tomto případě jí byl kůl vysoký 1,30 m, provrtaný křížem a opatřený dvěma křižmo zasazenými rameny, na jehož hlavě byla přibita deska z 3 mm silného železného plechu. Na desce byla vyryta písmena A. L. – iniciály tehdejšího majitele mlýna Antonína Loskota – a uprostřed ní byl zaražen 23 cm dlouhý hřeb se šestihrannou hlavou, vysokou 3 cm a širokou 36 mm, jehož vrchní plocha tvořila výšku tzv. pevného (fixního) bodu. Kůl byl vysazen na podložku sestávající ze starého mlýnského kamene, byl náležitě obezděn, přikryt kamennou deskou a zasypán. Místo, kde se kůl nacházel, bylo podle zápisu vzdáleno 25 m od jihovýchodního rohu stodoly a 17,7 m od rohu severozápadního. Již o rok dříve, 24. října 1881, bylo normální znamení zasazeno u mlýna v Nezabudicích č. p. 16, který tehdy vlastnil Jakub Čech.
        Vzhledem k výsledku místního šetření provedeného 12. července 1900 ve Šlovicích bylo Václavu
        Čechovi výměrem z 8. srpna 1900 povoleno znovuzřízení jezu při mlýně narovnáním kamenů na zbytky jezu starého, a to pod podmínkou, že výše horní hrany jezu, která činila 3,775 m pod pevným bodem, bude dodržena. Zároveň bylo Václavu Čechovi povoleno postavit – opět za stanovených podmínek – u mlýna 50 m dlouhou a 1 m širokou lávku přes řeku pro vlastní potřebu. Jez však prozatím obnoven nebyl, neboť výnos c. k. místodržitelství v Praze ze dne 20. května 1909 Václavu Čechovi opět povolil jeho znovuzřízení. Mlynář Čech jez následně obnovil a po provedení kolaudace mu bylo výnosem z 11. října 1911 povoleno jeho používání.
        Typturbína Kaplanova
        StavDochovaný
        Výrobce
        PopisDo nedávné doby zde pracovaly dvě Francisovy turbíny, ale z důvodu poškození a zajištění provozu elektrárny byla jedna z původních Francisových turbín vyměněna za Kaplanovu turbínu.
        Současnost: turbíny 1x Kaplan, 1x Francis, výkon 340kW, roční výroba 1,633 GWh
        Typturbína Kaplanova
        StavDochovaný
        Výrobce
        PopisDo nedávné doby zde pracovaly dvě Francisovy turbíny, ale z důvodu poškození a zajištění provozu elektrárny byla jedna z původních Francisových turbín vyměněna za Kaplanovu turbínu.
        Současnost: turbíny 1x Kaplan, 1x Francis, výkon 340kW, roční výroba 1,633 GWh
        Typturbína Francisova
        StavDochovaný
        Výrobce
        Popis13. října 1911, udělilo c. k. místodržitelství pro království České Václavu Čechovi na základě výsledku vodoprávního řízení konaného 9. září 1911 povolení, aby při svém mlýnu podle předložených plánů a popisu zřídil místo dosavadních vodních kol hydroelektrický pohon pomocí Francisovy turbíny s vertikální hřídelí, která při užitečném spádu 235 cm a maximálním průtočném množství 6 000 l vody za sekundu má na volné turbínové hřídeli vyvinout 145 užitečných koňských sil.
        Před 2. světovou válkou 2 Francisovy turbíny, po roce 2002 Kaplanova turbína.
        V roce 1930 byla ve mlýně 1 Francisova turbína, hltnost 6 m3/s, spád 2,32 m, výkon 88,30 HP.
        Do nedávné doby zde pracovaly dvě Francisovy turbíny, ale z důvodu poškození a zajištění provozu elektrárny byla jedna z původních Francisových turbín vyměněna za Kaplanovu turbínu.
        Typelektrický motor
        StavDochovaný
        VýrobceŠkodovy závody, Plzeň
        PopisMotor značky Škoda z roku 1927, vyrobený ve smíchovském závodě, je jediným dochovaným exemplářem tohoto typu, jeho mazací systém vyrobila firma Bosch.
        Typelektrický motor
        StavDochovaný
        VýrobceŠkodovy závody, Plzeň
        PopisMotor značky Škoda z roku 1927, vyrobený ve smíchovském závodě, je jediným dochovaným exemplářem tohoto typu, jeho mazací systém vyrobila firma Bosch.
        Typnaftový motor
        StavDochovaný
        VýrobceŠkodovy závody, Plzeň
        Popisnaftový dvoudobý motor značky Škoda z roku 1927
        Typsynchronní alternátor
        StavNezjištěn
        VýrobceSiemens
        Popissynchronní generátor značky Siemens z počátku 20. století
        Historické technologické prvky
        • pískovcový kámen | Počet: 8
        • AutorKozler David
          NázevElektroskanzen Čechův mlýn ve Šlovicích
          Rok vydání0
          Místo vydání
          Další upřesněníinternetové stránky objektu
          Odkazhttp://www.elektroskanzen-slovice.cz
          Datum citace internetového zdroje11. 11. 2012
          AutorKozler David
          NázevElektroskanzen Čechův mlýn ve Šlovicích
          Rok vydání0
          Místo vydání
          Další upřesněníinternetové stránky objektu
          Odkazhttp://www.elektroskanzen-slovice.cz
          Datum citace internetového zdroje11. 11. 2012
          AutorMinisterstvo veřejných prací ČSR
          NázevSeznam a mapa vodních děl republiky Československé
          Rok vydání1932
          Místo vydáníPraha
          Další upřesněnísešit 1 (Praha), s. 20
          AutorKozler David
          NázevZ dějin mlynářského rodu Čechů
          Rok vydání2012
          Místo vydáníRakovník
          Další upřesněníin: Věstník Musejního spolku královského města Rakovníka a okresu rakovnického 50, s. 9–16
          Odkaz
          Datum citace internetového zdroje
          AutorKozler David
          NázevElektroskanzen Čechův mlýn na Berounce
          Rok vydání2011
          Místo vydáníPraha
          Další upřesněníin: V. Čelko – P. Hofman (redd.), Zastavený čas. Příběh fotografie. 20. století očima předešlých generací, s. 134–140
          Odkaz
          Datum citace internetového zdroje
          AutorKozler David
          NázevMlýny rodu Čechů působícího na Berounce v době rané elektrifikace českého venkova
          Rok vydání2012
          Místo vydáníPraha – Ostrava
          Další upřesněníHospodářské dějiny 27/2, s. 113–142
          Odkaz
          Datum citace internetového zdroje
          AutorHartl Roman
          NázevČechové, mlynáři a elektrárníci
          Rok vydání2013
          Místo vydáníRakovník
          Další upřesněníin: Král pěvců Karel Burian a dalších 80 historických osobností městysů a obcí mikroregionu Balkán, s. 99–108
          Odkaz
          Datum citace internetového zdroje
          AutorHlušičková Hana et al.
          NázevTechnické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku
          Rok vydání2004
          Místo vydáníPraha 2002–
          Další upřesněníII. díl (H–O), s. 95–96; IV. díl (Š–Ž), s. 17–18
          Odkaz
          Datum citace internetového zdroje
          AutorInternet
          NázevSeznam vodních elektráren na Berounce
          Rok vydání0
          Místo vydání
          Další upřesněníMVE Šlovice
          Odkaz
          Datum citace internetového zdroje16.6.2015
          AutorTomáš Bednařík
          NázevRakovnicko (Zmizelé Čechy)
          Rok vydání2008
          Místo vydáníPraha - Litomyšl
          AutorOlga Groszová
          NázevMlýn a malá vodní elektrárna
          Další upřesněníIndustriální topografie
          Odkazhttp://www.industrialnitopografie.cz/karta.php?zaznam=V009954
          Datum citace internetového zdroje02 2025

          Místo uloženíMinisterstvo kultury ČR
          Název fondu
          Název archiválie
          Evidenční jednotka
          Inventární číslo, signaturarozhodnutí č. j. MK 9845/2009 OPP (3. 11. 2009)
          Místo uloženíMinisterstvo kultury ČR
          Název fondu
          Název archiválie
          Evidenční jednotka
          Inventární číslo, signaturarozhodnutí č. j. MK 9845/2009 OPP (3. 11. 2009)
          Místo uloženíStátní okresní archiv Rakovník
          Název fonduOkresní úřad Rakovník
          Název archiválievodní kniha z let 1881–1929
          Evidenční jednotkakniha č. 783
          Inventární číslo, signaturainv. č. 1733
          Místo uloženíSOkA Rakovník
          Název fonduOÚ Rakovník
          Název archiválievložka vodní knihy č. 2 (soubor listin a plánů k mlýnu čp. 8 ve Šlovicích)
          Evidenční jednotkaK 832
          Inventární číslo, signaturainv. č. 1737
          Místo uloženíSOkA Rakovník
          Název fonduOÚ Rakovník
          Název archiválievodní kniha z let 1930–1948
          Evidenční jednotkakniha č. 784
          Inventární číslo, signaturainv. č. 1734
          Místo uloženíSOkA Rakovník
          Název fonduOÚ Rakovník
          Název archiváliemlýn Václava Čecha ve Slabcích, Družstvo pro rozvod el. energie ve Slabcích (spisy a plány z let 1911–1929)
          Evidenční jednotkaK 820
          Inventární číslo, signaturainv. č. 1705
          Místo uloženíSOkA Rakovník
          Název fonduOÚ Rakovník
          Název archiváliedokumentace ke stavbě mlýna ve Slabcích a zřízení rozvodné sítě o vysokém napětí
          Evidenční jednotkaK 773
          Inventární číslo, signaturainv. č. 1620

          Chytání ryb

          Právo používat slup bylo stále obnovováno a patří k nejstarším v Čechách. Odchyt ryb byl pod Šlovicemi prováděn až do roku 1953, v mlýnském archivu najdeme zápisy o počtu odchycených úhořů dodávaných např. do restaurace Pelikán v Praze Na Příkopech či do hotelu Zelený strom v Hořovicích.(dk)

          Základní obrázky

          Historické mapy

          Historické fotografie a pohlednice

          Současné fotografie - exteriér

          Současné fotografie - interiér

          Současné fotografie - vodní dílo

          Současné fotografie - technologické vybavení

          Současné fotografie - předměty spojené s osobou mlynáře

          Vytvořeno

          25.9.2012 20:56 uživatelem Helena Špůrová

          Majitel nemovitosti

          Není vyplněn

          Spoluautoři

          Uživatel Poslední změna
          Rudolf (Rudolf Šimek) 4.6.2017 11:15
          Jiřík 14.9.2014 19:03
          David Kozler 21.9.2014 23:45
          doxa (Jan Škoda) 17.5.2025 20:47