Řada autorů uvažuje o tom, že se tu mlýn nacházel již v raném středověku, a to jako příslušenství zdejší tvrze, o níž nemáme žádných zpráv, což potvrzuje též zmínka prof. Augusta Sedláčka v jeho knize "Hrady, zámky a tvrze království Českého":
"MLADOTICE.
Na úhledném pahorku, nade mlýnem Mladotickým se vypínajícím, stála bezpochyby nějaká tvrz. Jest to ostroh otočený Doubravkou, dosti příkrý, a s druhé strany jest mělká prohlubenina, snad bývalý příkop, který tvrziště odděloval od roviny."
S určitostí víme o Mladoticích pouze to, že v roce 1339 náležely do majetku vilémovského kláštera, s nímž se později dostaly do rukou Trčků z Lípy a v letech 1557-1596 náležely držitelům lichnického panství, aby byly následně připojeny k suchotleskému zboží a roku 1638 byly připojeny k ronovskému panství.
Kdy přesně mlýn vznikl, tak to přesně nevíme, ale vzhledem k tomu, že nebyl zmíněn v žádných kupních smlouvách nebo kšaftech a o Mladoticích se hovořilo pouze jako o vsi, tak můžeme uvažovat, že nemá středověký původ, ale naopak vznikl až v novověkém období, pokud někdy předtím nezanikl a k jeho obnově došlo až po mnoha letech.
Podle mne vznikl v období, kdy náležela ves lichnické vrchnosti, protože ta byla velmi činorodá a snažila se o to, aby se celý tento kraj všeobecně rozvíjel, neboť věděla, že čím více toho na svém panství bude mít, tím lépe se jí povede, i když je to jen má teorie, s níž je v rozporu kupní smlouva z 18. listopadu 1638, kterou Anna Kylmanová z Kylmanseku, podruhé vdaná jako ze Štarhemberka, prodala suchotleskou tvrz s vesnicí a vsi Biskupice, Mladotice a Pařížov Františku de Chiesovi na Vesci, Sirakovicích a Ronově za 6 000 zlatých rýnských, v níž se stále nikde nehovoří o mladotickém mlýnu, i když to mohlo být způsobeno následky třicetileté války, za níž zaniklo po celých Čechách množství statků, mlýnů i dalších hospodářství a stavení, vždyť v roce 1636 je zmíněno v Biskupicích, Mladoticích a Pařížově dohromady pouze 6 sedláků a 14 domkářů. Moji teorii naopak podporuje kupní smlouva, která byla uzavřena ve středu před sv. Kateřinou 1577. Tehdy Albert Robmhap ze Suché zakoupil za 2 593 kop, 3 groše a 1 denár vsi Kněžice, Biskupice, Suchotlesky a Mladotice s 5 mlýny a dalším příslušenstvím. Jednoznačně dokážeme prokázat fungování mlýna od 18. století vedenými matrikami, z nichž např. víme, že do roku 1724 byl zdejším mlynářem Jan Staupa († 28. května 1724) a v roce 1740 zde mlynářoval Václav Staupa. Zároveň se z nich nepřímo dozvídáme, že areál mlýna sloužil též k ubytování, takže místní mlynář si ještě přivydělával takovýmto způsobem.
Dalším prokazatelným důkazem o existenci mladotického mlýna je I. vojenské mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikace z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c147), z něhož je vidět též z Doubravy vybudovaný Mlýnský náhon. Tehdy mlýn patřil Václavu Stoupovi (Staupovi), jenž zemřel 23. ledna 1800. Opětovně je zaznamenán ve II. vojenském mapování z let 1836-1852 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=2vm&map_region=ce&map_list=O_10_VII) a v indikační skice stabilního katastru z roku 1838 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=CAS367018380), kdy náležel Adalbertu Staupovi (Vojtěchu Stoupovi). Z tohoto kartografického díla vidíme, že tehdy ještě existoval původní dřevěný mlýn, k němuž někdy na přelomu 18. a 19. století přibyl další zděný, i když některé prameny hovoří o tom, že roubený objekt nebyl mlýnem, nýbrž pilou, takže si můžeme vybrat, jak tomu bylo doopravdy.
K přestavbám mlýnského areálu bylo přikročeno v 70. letech 19. století (podle Evy Joachimové v roce 1872; viz https://www.youtube.com/watch?v=d3tBea2XrAk), což je vidět v reambulaci stabilního katastru z roku 1878 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_6282_8). V té době byl vybaven 3 obyčejnými a 1 uměleckým složením. Protože se výše jmenovanému mlynáři dařilo, tak se nejen vrhnul do obnovy mlynářského areálu, ale stal se rovněž nájemcem zdejšího panského dvora. Pak přišel v roce 1880 velký požár, jenž znamenal zánik původních budov a přesunutí mlýna do dnešního položení, kde došlo k výstavbě nám známého tříposchoďového objektu válcového mlýna. V té době 1 kolo na vrchní vodu o průměru 360 cm a šířce 80 cm pohánělo umělecké složení se žitnou stolicí a druhé kolo stejné velikosti se staralo o pohon špičáku a obyčejného složení s francouzskými kameny. 23. září 1885 však mlynář a obecní starosta Vojtěch Stoupa zemřel. V té době se dostal mlýn na stránky celostátního tisku, protože v letech 1883-1884 zde byla zaměstnána Marie Šindelářová, která tu měla známost se zdejším stárkem Janem Kardou, ale ve všeobecné povědomí se dostala až vraždou svého nově narozeného dítěte, k níž došlo 16. května 1890. Mlynářka Anna Stoupová, která zdědila mlýn po svém manželovi, byla jednou ze svědkyní před soudem s výše jmenovanou, jež byla sice odsouzena k trestu smrti, ale následně byla doporučena k udělení císařské milosti.
Roku 1889 zakoupil mlýn syn ždánického mlynáře František Prokeš, který za něj zaplatil 48 100 zlatých. I ten se vrhl do obnovy a modernizace mlýna čp. 6. První výraznou věcí se stala výměna vodních kol za vodní turbinu, což se mělo udát v roce 1910. Není to nic divného, protože 23. května 1908 došlo k velké povodni a velké vody řeky Doubravky strhly jez mlýna a zatopily celý mlýnský areál. Zachovaný "starý český mlýn" s obyčejným mlecím složením sloužil od té doby zejména ke šrotování, ale i on o 6 let později získal menší turbinu. Technický pokrok se prostě nedal zastavit, což se projevilo i tím, že "starý český mlýn" byl roku 1932 zrušen a jeho turbiny bylo použito v novém mlýně. Podle "Seznamu a mapy vodních děl republiky Československé" z roku 1930 měl mlýn 2 Francisovy turbiny hltnosti 0,460 m3/s, na spádu 4,1 m a výkonu 18,5 HP. V roce 1938 byla dosavadní turbina nahrazena novou o výkonu 20,5 HP a k ní byl ještě pořízen náhradní elektromotor o 11 kW. V tu dobu byl mlýn již dávno provozován Antonínem Lokrem. Pak zde do roku 1952 působil mlynář Jan Trnka, jemuž bylo hospodářství zabaveno a do roku 1972 zde působil n. p. Pardubicko-jihlavské mlýny z Pardubic, který používal mlýn ke šrotování a mísení krmiv. V jeho části pak mělo místní JZD skladiště a nějakou dobu fungovala též Trnkova MVE, která jen v květnu 1954 dodala 6 378 kWh. Následně byl zlikvidován Mlýnský náhon, což je krásně vidět v leteckém měřicím snímku z roku 1975 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1975.HERM68.19501&bz=-665864.06,-1077527.79).
Již v té době objekt postupně chátral a dlouhou dobu se s ním nic nedělo. Změna přišla až s novou majitelkou Evou Joachimovou (viz https://joachimova.cz). S obnovou mlýna se začalo již v roce 1996 (viz https://www.youtube.com/watch?v=xqkbSk8xc70) a do roku 2018 tu fungovala Hospůdka ve mlýně a penzion. V současné době náleží objekt Davidu a Vendule Čermákovým, kteří 1. listopadu 2022 založili společnost Mlýn Mladotice s. r. o. a jejím prostřednictvím se ho snaží postupně zrekonstruovat a udělat z něj kulturní a společenské centrum nejen Mladotic, nýbrž celého okolí (volně tak navazuje na 3. dubna 2014 založenou společnost Mladotický mlýn, s. r. o., jež se dostala k 1. dubnu 2023 do likvidace). Více informací lze najít zde: https://www.facebook.com/profile.php?id=100083652002458. Aby však nebylo nic příliš jednoduchou věcí, tak 4. dubna 2015 v mlýně hořelo (viz https://www.pozary.cz/clanek/109276-sedm-hasicskych-jednotek-likvidovalo-pozar-byvaleho-mlyna-v-ronove-nad-doubravou-mladoticich/) a 20. června 2022 mu vichřice odnesla střechu (viz https://www.idnes.cz/pardubice/zpravy/bourka-mlyn-deste-oslava-drda-lektrika.A220621_101942_pardubice-zpravy_skn). Na závěr je třeba ještě dodat to, že z mlynářského rodu Stoupů pocházel běstvinský farář P. Antonín Stoupa (5. června 1795 Mladotice - 21. listopadu 1869 Běstvina). Další informace lze najít na tomto webu: https://www.vodnimlyny.cz/mlyny/objekty/detail/2783-mladoticky-mlyn.
(Boris Jelínek)
Mladotický mlýn byl postaven na starších základech budov hospodářského dvora čp. 6, některé fragmenty zachovaného zdiva mohou mít údajně původ až ve 14. století. Podobné válcové mlýny většinou pokračovaly v tradici starších vodních mlýnů a postupně se proměňovaly s uplatněním novější technologie. Mladotický získával svou současnou podobu především od poslední třetiny 19. století, na trámech se zachovalo vročení 1873. Tehdy byl dvůr součástí panství Ronov, které spravovala nadace Jana Josefa hraběte Caretto Millesimo († 1800) a v nájmu jej měl mlynář a starosta obce Vojtěch Stoupa (1828–1885), po němž dvůr spravovala jeho manželka Anna. Důležitým mezníkem bylo zbudování nového dominantního objektu válcového mlýna na přelomu 19. a 20. století, který byl již poháněn turbínou a nese charakteristické rysy industriální architektury. V sedmdesátých letech 20. století voda poškodila jez, který byl odstřelen, stavidla náhonu vybagrována a zavezena sutí a zeminou. Pak byl mlýn – už zcela nefunkční – prodán, střídal majitele a podléhal zkáze, za své vzaly kovové části strojního vybavení, které z valné části skončilo ve šrotu. Od roku 1997 je postupně současnou majitelkou rekonstruován, konají se zde kulturní akce, koncerty a divadelní představení, kterým by měly v budoucnu sloužit prostory mlýnice s cennými zbytky zachované technologie.
