Přímo v Blatné se nachází mohutný, osamělý balvan o rozměrech délka 7,5 m, výška 3,5 m a šířka 1,5 m.
Vztahuje se k němu několik pověstí, z nichž nejznámější je tato:
Bylo to za dávných časů, kdy v Blatné na hradě vládl mocný pán Bavor ze Strakonic. Tehdy prý ještě bloudil světem ďábel a lákal duše do pekla. Ve mlýně u Jeklíků měli velké bohatství, ale neměli dětí. Mlynář Ctibor Jeklík a jeho žena Bělka již stárli a velmi se soužili, že nemají dědice. Paní mlynářka prosila Boha o syna, ale mlynář se Bohu hrubě rouhal a zapsal se krví ďáblu. Ďábel mlynáři slíbil, že brzy dostane syna, který však podle smlouvy připadne za dvacet let peklu. V krátkém čase se v mlýně u Jeklíků narodil synek Bůzek. Mlynářka radostí omládla a dítě rostlo jako z vody. Lidé se však mlýnu vyhýbali, neboť prý se tam často zjevoval čert. I mlynářka se časem dozvěděla o mlynářově smlouvě s ďáblem. Plakala, trápila se, až se rozhodla, že se poradí se zbožným poustevníkem v lesích u Sázavy. Vypravila se tam i se synem Bůzkem. Světec poradil nešťastné matce, aby syna zasvětila Bohu, když jej otec upsal čertu. "Až jako kněz prvně obětuje Bohu, dojde vykoupení", prorokoval svatý muž.
Minula léta. Z hocha se stal kněz. V den svých dvacátých narozenin sloužil prvně bohoslužby v blatenském kostelíku. Ale čert nespal a letěl si podle smlouvy pro něho. Do kostela za Bůzkem ale nemohl. Zuřil vztekem. I sebral kdesi obrovský balvan a chtěl kostelík rozbořit. Když se blížil k Blatné zaslechl zvonit k pozdvihování. Hrozně zaklel. Pochopil, že prohrál a že Bůzka již nemá v moci. V tu chvíli ve vzteku a s proklínáním mrštil balvanem o zem. Balvan dopadl na louku u Blatné. Lidé jej dodnes nazývají Čertův kámen.
Zdroj: Čertovy kameny na Blatensku - Jiří Sekera, Jan Kurz, 2011.
