V Krchlebech na levém břehu Vlkonického potoka se nachází mlýn s číslem popisným 9. Mlýn o jednom kole v této obci zachycuje berní rula. Držitelem byl regent tloskovského panství Jan Pachta. Mlýn v Krchlebech je, ovšem bez dalšího upřesnění, zmíněn i u Sommera. K majitelům mlýna patřili v minulosti Josef Vondruška a Jan Vondruška, kteří jsou uvedeni ve vodní knize. Jméno Josef Vondruška se dá také vypátrat v indikační skice stabilního katastru, mapované v roce 1840. K zasazení normálního znamení došlo 6. října 1884. Mlynářskou živnost provozovali v Krchlebích, dle vodní knihy, také Emanuel a Anna Zelenkovi, kteří 24. listopadu 1904 mlýn přenechali Františku a Josefě Mandovcovým.
František Mandovec v roce 1923 informoval okresní správu politickou v Benešově o stavu mlýna v Krchlebích a žádal o povolení k rekonstrukci a schválení provozovny: „Jednak následkem značnou sešlostí jezu a pak s technických důvodů na naše mlýnské živnosti novými vymoženostmi nové doby na nás neúprosně požadovaných jest třeba zvyšení nejviššího dovoleného bodu k vidržení vody na mlýn tekoucí. Dále též oznamuji, že jsem při mém mlýně postavil savopliný motor ku pohánění mého mlýnského zařízení následkem častého nedostatku vody na našem potoce se tak často opakujícím z důvodů zde uvedených žádám slavnou Okresní politickou správu při komisionálním jednání račiž vzíti na moje potřeby moji živnosti mlýnské zřetele a potřebných nedostatků v mém vodním díle laskavě uděliti…“ Dne 29. listopadu 1923 o tom proběhlo komisionální jednání a na základě něho získal Mandovec 3. ledna 1924 živnostensko - právní povolení pro vodní mlýn a pohon na nasávaný plyn.
Také mu bylo umožněno zvýšit jez, ale 23. srpna 1928 požádal okresní správu politickou v Benešově o prodloužení lhůty do konce září 1929 ze zdravotních důvodů a kvůli nedostatku financí, které mu chyběly po stavbě obytné budovy.454 Tuto lhůtu dodržel v stanoveném termínu. 29. září 1929 oznámil, že oprava jezu, tedy jeho zvýšení, je dokončena a zažádal o provedení kolaudačního řízení. To se uskutečnilo 19. června 1931. Komise rozhodla, že Mandovcova prosba bude kladně vyřízena, avšak za předpokladu, že budou do 31. května 1932 dokončeny ještě doplňující práce na jezu.
To se však nestalo a s novou úpravou jezu nebyl spokojen místní rolník František Mařík z Krchleb číslo popisné 11. Mlynářské prostředí zřejmě zaujalo i dalšího Mandovce a to Josefa, který se podrobil praktické mlynářské zkoušce v Borovce u Františka Čapka 23. května 1925. Jeho otci byla potvrzena mlynářská živnost 11. dubna 1928.
Dne 9. prosince 1936 podal rolník František Mařík stížnost u Okresního úřadu v Benešově na Františka Mandovce, proto, „že jmenovaný mlynář používá své vodní zařízení- totiž jez- ve stavu neodpovídajícím udělenému konsesu a stanoveným podmínkám.“ Mařík zdůrazňoval, že Mandovec nezřídil nový a zvýšený betonový jez na Vlkonickém potoce přesně dle podmínek vodoprávního výměru ze dne 3. ledna 1924, a že vedle tohoto nového betonového jezu ponechal na místě starý dřevěný trámcový jez.
Těmito podmínkami byla zřejmě možnost obce užívat vodu v době sucha z jalového potoka pod jezem. Mařík dále 20. ledna 1937 vypověděl u Obecního úřadu v Krchlebích, že žádá odstranění starého jezu, který brání volnému odtoku vody otvorem v novém jezu do jalového potoka. Tuto vodu nutně potřeboval pro své hospodářství.460 12. února 1937 se uskutečnilo komisionální šetření za účelem vyřešení sporu. Starosta obce Krchleb, člen obecní rady a člen obecního zastupitelstva se dostavili na místo určení a uznali, že „stávajícím vodním dílem stěžovateli na přilehlých pozemcích jemu náležejících se žádná škoda nestala.“461 S tím souhlasil i Mandovec a dodal, aby četnická stanice vyslechla i hasiče, neboť ti jsou svědci toho, jak je Mařík při požáru své obytné budovy v roce 1934 vyháněl, když mu „vodou polejí stropy a celé zdi vodou rozmočí.“
26. května 1937 proběhlo další komisionální šetření, při kterém úřední technik navrhl, aby František Mandovec do jednoho měsíce odstranil zbytky starého jezu. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno výměrem z 20. listopadu 1937. Mandovec s výsledkem sporu nesouhlasil a 29. prosince 1937 podal odvolání k zemskému úřadu do Prahy. Své odvolání odkázal na výměr okresního úřadu v Benešově z 3. ledna 1924, kdy mu bylo uděleno vodoprávní povolení ke znovuzřízení jezu, nikoliv však k opravě jezu stávajícího, načež došlo k schválení tohoto vodního díla 9. července 1931.463 Jak proces skončil, není známo.
Dne 18. července 1939 si Mandovec zažádal o výpočet kapacity mletí. Za 24 hodin zpracoval mlýn 25 q pšenice, 20 q žita, 5 q ječmene a 12 q šrotu. Za rok to dělalo 8000 q pšenice a 7000 q žita.464 16. října 1941 se mlýn dočkal schválení výměny kola na svrchní vodu za Francisovu turbínu. Jelikož Krchleby spadaly 31. prosince 1943 do třetího vyklizovacího pásma, mlýn zpustnul. Manželé Mandovcovi drželi do roku 1948 mlýn v Sázavě- Budy v pronájmu, když se jim nepodařilo koupit mlýn v Podělusích. Do Krchleb se vrátili až v roce 1948, ale už 12. dubna 1946 proběhlo ve mlýně komisionální šetření ONV. Neboť se jednalo o mlýn s poměrně velkou kapacitou, rozhodla komise mlýn znovuvybudovat v potřebném rozsahu.
Mlýnská budova s 6 ha orné půdy a 3 ha jiné půdy zůstala po druhé světové válce nepoškozená. 20. prosince 1946 vydalo ONV Benešov nový živnostenský list pro Františka Mandovce. Mlýn se v letech 1951 a 1952 za 3 miliony moderně přestavěl. Po jeho modernizaci mlýn převzal národní podnik Středočeské mlýny. Majitel František Mandovec se synem Josefem ve mlýně setrvali jako zaměstnanci do roku 1960, kdy došlo k znárodnění objektu se zpětnou platností k roku 1952. Středočeské mlýny mlýn předaly JZD Křečovice, pod kterým se nějakou chvíli ještě mlelo, ale poté objekt sloužil k čištění a skladu obilí a krmiva pro JZD.
