mlýn Hasina

Ostatní

Historie

Nejstarším literárním pramenem o dějinách celého údolí je německy psaná vlastivědná práce Karla Tutteho "Der politische Bezirk Saaz" (Politický okres Žatec), která vyšla v roce 1904 v Žatci. Již v této práci je zmiňován mlýn, který leží v údolí potoka Hasiny, již mimo naučnou stezku. Mlýnské kolo však poháněl potok zvaný Maruscha. Tak lidé nazývali mlýnský náhon, který byl odveden z toku Hasiny a jehož stopy jsou v údolí patrny dodnes. V některých místech naučné stezky byl náhon využit jako přirozená cesta. Poblíž mlýna prý vyvěral minerální pramen, který byl nazýván „Sada“, a to podle českého názvu celého údolí „Sada“ nebo „V Sadech“. Údolí totiž bývalo sadařským rájem. Stráně byly osázeny třešněmi, švestkami, ořešáky a jabloněmi, jejichž bohatou úrodu zpracovávaly přímo v údolí dvě sušárny ovoce. Ještě dnes zde můžeme najít řadu ovocných stromů, které dokazují rozsáhlou sadařskou činnost minulých let.

Majitelem mlýna byl němec Alois Pischoft, ale jeho hlavním správcem a také správcem přilehlého hospodářství byl až do roku 1945 Ervin Makowitz, lidmi přezdívaný Makovec. U mlýna stávala také pekárna (Schwarzbackerei), která zásobovala široké okolí čerstvým pečivem. V dobách první republiky mlýn zaměstnával velké množství pracovníků. Zlom nastal až ve 30. letech, kdy několik požárů zničilo vybavení mlýna a pekárny takovým způsobem, že zde veškerá činnost ustala.Lidé na minulou podobu údolí rádi vzpomínají. Nejen na mlýn a výborné pečivo z jeho pekárny nebo na rozkvetlé ovocné stromy, ale také na záplavu hlaváčků jarních, které svou žlutí každým rokem rozzářily stráně za mlýnem po proudu potoka Hasiny, nebo na různé zábavné akce, které se v údolí uskutečnily. V části údolí blíže Lipenci se prý odehrávala představení ochotnického divadla. Např. na inscenaci hry Maryša bratří Mrštíků se podílela téměř celá vesnice pod vedením učitelů lipenecké školy.

Po roce 1945 získal mlýn příslušník Svobodovy armády volyňský Čech pan Mervinský, v jehož držení zůstal mlýn až do vzniku JZD v roce 1952. Jednotné zemědělské družstvo v Lipenci, do jehož správy poté mlýn přešel, tady zřídilo pro své zaměstnance byty. Vystřídalo se zde několik rodin, které měly na starost dobytek pasoucí se volně v okolí. Poslední obyvatelé mlýna se odstěhovali na přelomu 60. a 70. let a od té doby se datuje jeho postupná devastace. Tu se pokusili v polovině 80. let zastavit členové Českého svazu ochránců přírody v Lounech, kteří usilovali o jeho opravu a o vybudování Centra ekologické výchovy. Bohužel se tento projekt nepodařilo v totalitním systému uskutečnit a mlýn se pomalu měnil ve zříceninu.V letech 1982-1992 vybudovali ochránci přírody v údolí potoka Hasiny mezi obcí a mlýnem přírodovědnou naučnou stezku.