JUDr. Rudolf Slaba: Staré mlýny jistebnické
Mlýn Jechův patřící nyní manželům Vilému a Marii Bergerovým. Mlýn ten patřil rodině Sosnově a nazýván odtud mlýnem Sosnovským. Až do r. 1550 patřil mlynáři Šimonu Sosnovi. V pondělí po sv. Lukáši r. 1550 porovnala se pozůstalá vdova Kateřina s dětmi Janem, Václavem a Eliškou o mlýn v ten způsob, že mlýna se ujal syn Jan v 98 kopách míšeňských. Závdavku složiti měl 14 kop při sv. Martině nejprve příštím. O movitosti rozdělili se druzí sourozenci. Za dodržení smlouvy zaručili se Jan Šrámek, Jíra Vopatů, Jan Vavřinec a Jan Holejch. Eliška provdána byla za Jošta, jinak Gedeona. R. 1562 měl Václav Sosna mlýn již úplně vyplacený. R. 1597 hospodařil zde již syn Mikuláš Sosna, neboť tohoto roku vyplatil dědický podíl z téhož mlýna svému bratru Václavovi. Před tím hospodařila zde vdova po Václavu Sosnovi jménam Voršila, neboť r. 1594 přijala 4 kopy míšeňské, ve kterých držela v zástavě louku v „Chotovech“ od Doroty Papouškovy. R. 1596 vyplatila zúplna svého druhého syna Václava, jemuž dala 50 kop míšeňských, jalovici a prase, k tomu polovici pole u Křenovské cesty, které koupila od Jakuba Pachty a „tu dolejší mez až do pole Pachtova“. Téhož roku vyplatila také dceru Anýžku, provdanou za Martina Vladyku. Miluláš Sosna koupil v neděli smrtelnou r. 1601 od Adama Lovčího kus pole „Za cerkví u studánky“ s osením za 40 kop míšeňských. V pondělí po dni sv. Jiří r. 1606 od Anýžky Zelenkové a jejího syna Petra pole „Nade mlejnem Sosnovým i s loukou k tomu poli náležitou“ za 40 kop míšeňských. Ouroku vrchnosti platilo se z nich 5 grošů, desátku faráři 10 snopů. R. 1624 drží mlýn Bartoloměj, neb Bárta Bočan, zvaný po mlýně též Sosna. R. 1635 byl též purkmistram města Jistebnice. Po jeho smrti odevzdal úřad purkmistrovský mlýn Sosnovský v pátek po Hromnicích 6. února jeho synu, Václavu Bočanovi, jinak Sosnovi se vším příslušenstvím, rolemi a lukami a vším právem, což k němu od starodávna přináleželo za sumu hlavní 375 kop míšeňských. Závdavkem položil při zápisu 50 kop. Z toho závdavku přijala Voršila, matka jeho 10 kop, Jiřík Slavíček po Anně 10 kop, Matěj Slaba, vdovec po Juditě 10 kop a bratr Jan Bočan 10 kop. Vejrunky byly po 10 kopách každoročně, počínaje r. 1653. Tehdy byl mlýn velice zpustlý a velikého nákladu potřebný. Pro matku Voršilu vyhraženo bylo zaopatření ve mlýně až do její smrti. Smlouva uzavřena před purkmistrem Janem Lovčím. Avšak Bočan prodal mlýn Sosnovský již 23.2.1666 manželům Janu a Kateřině Jechovým za 370 kop míšeňských. Ještě tehdy byl mlýn velice zpustošený a pobořeny. Byl o 2 složeních. Z nízké symy odhadní vidíme nejlépe jak léta válečná usedlost tuto zpustošila, nebo r. 1623 šacován byl z nařízení vrchnosti skrze Zdenka Lva, hraběte Libštejnského z Kolovrat a Pavla Drahnětického z Veinsenburku, hejtmana panství Chlumeckého a Jistebnického za 900 kop míšeňských. Byly ovšem ve mlýně tehdy 4 krávy, 2 jalovice, 1 klisna, 1 hříbě, 6 kusů dobytka sviňského, pokolení, 1 vůz kovaný, 1 pluh, 1 rádlo a železné brány. Do jedné strany polí osívalo se 8 strychů žita, do strany druhé 9 a půl strycha, do třetí strany též půl strycha, k tomu louka jedna pod 4 vozy sena. R. 1677 byl Jan Jech již mrtev a vejrunky skládala vdova Kateřina Jechova. V posledním pořízení r. 1628 odkázala Kateřina mlýn synu Janu a jeho manželce Polyxeně proti zaplacení podílů sourozencům Václavu, Melicharovi, Mikuláši, Jindřichovi, Janovi, Matějovi a Jakubu po 40 kopách 51 groších. Po smrti jeho r. 1727 přešel mlýn do rukou syna Jana Jecha, který tu hospodařil ještě r. 1770. Po něm drží mlýn opět syn Jan Jech, jenž jest v seznamu cechu mlynářského na rok 1813 jako mistr zapsán.(pep)
Okresní úřad v Táboře /oddělení vyživovací a cenové/
Č.j.27429/vyživ/1941 V Táboře 22. prosince 1941
Všem obecním úřadům a mlýnům.
Věc: Námezdní mletí ve mlýnech – konečná úprava
Číslo rejstříku: 1292
Jméno majitele mlýna a bydliště: Bergerová Marie, Jistebnice 122
Přidělení politických obcí: Jistebnice, Božejovice bez osady Jezviny, Drahnětice, Padařov, Vlásenice, Pikov vyjma osady Pechova a Chomoutova Lhota patřící pol.obci Makov a z pol. Okr. Sedlčany pol.obec Orlov
Den příjmu obilí a výdeje výrobků: pondělí/čtvrtek
V Obesní kronice je zápis mající vztah k tomuto mlýnu:
"Kontrola u Bergrů. V roce 1943 byla provedena na udání náhlá kontrola mlýna u Bergrů, z něhož každý kdo potřeboval, obdržel za slušnou cenu mouku. Mlýn byl cílem spotřebitelů ze širokého okolí. Byli, ale takoví hrabivci, že kakto získanou mouku prodávali 1kg za 50K v sousední vsi. Němci přišli bohužel na soukromé záznamy mlýna o obchodech pro lid a aby byl proces jednoduší vzal veškerou odpovědnost na sebe Štěpán Berger, který 2 léta nezaslouženě ztrávil v "Burzen" u Drážďan. Po příchodu Rudé armády se šťstně vrátil v květnu 1945. Udání bylo podle doznání V. Štěpánkem majitele mlýna v Sedlecké ulici, který byl po revoluci lidovým soudem v Táboře odsouzen k doživotnímu žaláři."
Roku 1944 se přestalo mlít a později bylo mlýnské zařízení zdemolováno.
Hospodářský typ mlýna
Námezdní
