č. 122 (staré 93): Mlýn Měřičkův, u Jindů
Mlýn Měřičkův jmenuje se r. 1623 při ošacování Borotína a platilo se z něho obojího úroku 2 kopy 40 gr. V urbáři r. 1638 jmenuje se Adam Měřička, jenž platil pololetně 1 kopu a odváděl 1 ½ slepice, 10 vajec a konal robotu o žních 4 dny a v senoseči 2 dny. R. 1654 obdělával 4 str. polí.
R. 1713 již je na mlýně Jan Jinda. Měl 6 str. špatných polí, luk pak na 2 vozy sena a 1 vůz otavy. Po jeho smrti činí zápis r. 1734 František Jinda v ceně 150 kop, z nichž mělo přijíti do důchodu starého nápadu po Adamovi Měřičkovi 20 kop, na zaplacení restův po neb. Janu Jindovi, též nápadů jeho bratrů a sester se zanechává 100 kop, nápad držiteli mlýna Františku Jindovi, Václavovi a Anně po 10 kopách.
Po smrti Františka Jindy hospodařil Václav Jinda a r. 1780 mlýn knihoval ve staré šacovní ceně 150 kop, a to úroku do důchodu ročně 2 zl. 37 kr. 2 den., na vyplacení roboty připadající částku ze 300 zl., nápady po Frant. Jindovi dceři Alžbětě vdané za Frant. Chabra, synům Janovi, Josefovi, Jakubovi, Václavovi (hospodáři),, Anně provd. Sekýtové po 25 kopách, konečně měl odváděti desátek.
R. 1805 po Václavu Jindovi ujal mlýn Jan Křemen, manžel Jindovy dcery Kateřiny. Tehdy bylo ke mlýnu 5 jiter 995 sáhů polí a 1 jitro 1597 sáhů luk. Vybývati měl kontribuci, podíl z výkupu roboty 300 zl., v čas žní vybývati „jinší 2 dni“, úroku do důchodu 2 zl. 37 kr. 2 d., panu faráři ročně žita a ječmene po 1 věrt., ovsa 2 věrt. české míry. Mlýn zapsán byl v ceně 1000 zl. v podílech dceři Alžbětě provdané za Jana Jindu, mlynáře zámeckého a Kateřině, manželce držitelově 700 zl. Václav Jinda si pak vymínil, aby jej sobě ponechal a slušnou stravou, šastvem a všemi potřebami až do smrti zaopatřil.
R. 1820 odstoupil Jan Křemen mlýn se 14 jitry 809 s. polí a 2 j. 384 s. luk synu Václavovi. Tento r. 1849 předal mlýn synu Janovi v ceně 4000 zl. Ke mlýnu bylo 13 jiter 500 1/3 sáhu polí a 2 jitra 384 sáhy luk, avšak rodiče Jan a Magdalena Křemenovi si vymínili k užívání pole v Březinách a byt při společném stole, kdyby se jim ale nelíbilo, tedy měl jim syn dávati ssutý výměnek ročně 2 míry pšenice, 12 měr žita, 4 míry ječmene, 3 míry ovsa, 1 míru hrachu v dobrém zrně čtvrtletně předem, světlo, otop, místo v maštali pro 2 kusy hovězího dobytka, pro 2 kusy vepřové a všelijakou drůbež ve chlévě, jakož i místo na dělání hnoje.
Po Janu Křemenovi převzal mlýn r. 1899 syn Emanuel s manž. Marií roz. Dráhovou. Tento jal se hned mlýn přestavovati, mezi přestavbou pak 2. června 1900 vyhořel. R. 1919 koupil mlýn Julius Pollak s manž. Idou, přestavěl mlýn i ostatní budovy, rozšířil nádrž a zřídil při mlýně cihelnu. R. 1925 trhem přešel mlýn v ceně 455.000 K na Františka, Žofii a Františka ml. Bendovy. Benda býval řídícím učitelem, později držel statek Zběšičky a byl velmi činný jako předák strany lidové. Naposledy žil v Táboře, kde byl předsedou Lidové záložny.
R. 1932 trhem a směnou ujal mlýn Oldř. Novotný s chotí Anežkou. 20)
20) R.1753 zemřel Martin, syn Mat. Plocka „ex mola Gindiana“ stár 30 let a r.1740 Václav Vacek, nájemník (inquilinus).
Rud.Ez. Cikhardt: Historický místopis Borotína; V Praze 1946;
Nákladem Spolku rodáků a přátel Borotína a okolí v Praze
