Podle knihy Mgr. Aloise Sassmanna o historii Malšic - "Malšice mezi Lužnicí a Lužnicí" (v prodeji byla na úřadě městyse Malšice nebo v knihovně Malšice za cenu 290,- Kč) cituji 2 úryvky:
- Po zvyku starých cechů pořídil tehdáž spolek z dobrovolných příspěvků spolkovou korouhev (prapor) s obrazem zemského patrona Václava, knížete na jedné a znaky všech řemesel a živností na druhé straně, za 190 zlatých. Při svěcení praporu dne 1. května 1864 byl kmotrem praporu pan Václav Skalák, hostinský ze Slap a kmotrou byla paní M. Parmová, choť mlynáře na Bejšovci (pod Bečicemi). Při svěcení promluvil řeč farář Josef Rokoš, účastno bylo 8 družiček.
- Roku 1883 zřízena při spolku pokladna pro nemocné, jejímž předsedou byl mlynář V. Parma a náměstkem obchodník V. E. Sudek. Do pokladny odváděli pomocníci živnostenští 2 krejcary za osobu a z každého zlatého mzdy; mistři pak platili též příspěvek rovný polovici příspěvku pomocníka. Pokladna poskytovala členům nárok na bezplatnou pomoc lékařskou a léky. Rokem 1889, když schválena okresní nemocenská pokladna v Táboře, pokladna spolková přestává vykonávati svou činnost.
Z toho vyplývá, že cca v 2. polovině XIX. stol. byl na mlýně V. (pravděpodobně Václav, Vojtěch) Parma. (Ludvík Parma)
R. Cikhart: Býšovcové z Býšova (příspěvky rodopisné), Jihočeský sborník historický ročník I. (1928) , str.58-61 (Částečný výpis)
...R. 1654 přijat byl Lukáš Lišecký jinak Bejšovec do táborského cechu mlynářského. Od něho snad pochází rozvětvený mlynářský rod Bejšovců, jehož jméno připomíná mlýn Bejšovecký na Lužnici. Na něm tuším hospodařil Matiáš Bejšovec, jenž r. 1681, 29. srpna křtil s chotí Annou syna Václava. Synem jeho mohl býti Jakub Bejšovec, jenž byl r. 1711 x) přijat do táborského cechu mlynářského a t.r. přihlásil do učení syny Jakuba, Václava a Matěje. Nějaký Václav Bejšovec „na mlejných“ křtil r. 1695 dítě v Hošticích. Petr Bejšovec, „molitor ex Příběnic“, oženil se r.1674, 28. října s Alžbětou Kvěchovou. Jest to snad týž Petr Bejšovec, mlynář pod Borotínem (na dnešním mlýně Starozámeckém), jenž s chotí Alžbětou křtil r. 1677 v Jistebnici dceru Kateřinu. Na týmž mlýně hospodařil potom Tomáš Bejšovec (jmenuje se výslovně „ex mola sub Zámek“), jehož první manželka utopila se r. 1736, 18. července v rybníce u zámku, jsouc ve věku 34 let. Brzy potom oženil se znovu, neboť již r. 1737, 19. července křtil s chotí Annou Františka.
Na mlýně Bejšovci připomíná se Leopold Bejšovec, jenž s chotí Kateřinou Miřickou křtil v Táboře r. 1739 dceru Elišku. O této víme, že r. 1778, 27. listopadu narodil se jí nemanželaský syn Tomáš. Buď od toho nebo od Tomáše, syna Barbory Bejšovcové, narozeného 21. června 1780 v Táboře, pocházejí snad dnešní táborští Bejšovcové.
Na bývalém panství želečském vyskytují se Bejšovcové mimo již vzpomenuté členy rodu z Malšic a Bejšovce ještě na několika mlýnech. Tak známe Jana v Ústrašicích (1762) a téhož Jana na Strkově (1765) (Poznámka: Kateřina, dcera Jana Bejšovce, křtí 1786, 6. ledna v Táboře dceru Annu, Magdalena, dcera Jana Bejšovce, poddaného želečského (téhož ?) a manželky jeho Kateřiny roz. Šedivé, křtí 1782, 13. června temže syna Jana) Také se připomíná vdova po Vojtěchu Bejšovcovi, provdaná za Josefa Zimu (1763) a posléze Jíra Bejšovec v Želči, jenž dává r. 1823 zavyučenou synu Františkovi. (pep)
Roman Cikhart: POPIS TÁBORSKA
(Soupis archeologických, historických, lidových a přírodních památek politického okresu táborského s přehledem literatury.), Tábor 1947
BEČICE
Na mlýně Bejšovci připomíná se v 17. - 19. století rod Bejšovců (Jan Bejšovec +před 1689). (pep)
ČESKÝ JIH – týdeník pro poučení a zábavu, pro potřeby obecné i společnosti z 28.4.1876
Mrtvoly oněch dvou mlynářských, o nichž jsme svého času přinesli zprávu, že dne 8. března 1876 v Bečicích v řece Lužnici u mlýna pana Václava Parmy utonuli, byly nalezeny, a sice mrtvola mládka Antonína Linharta dne 5. dubna blíže myslivny Lišky a mrtvola stárka Františka Cvacha dne 11. dubna u mlýna pana Šifnera a byla ve Stálci pochovány. Obě mrtvoly – zvláště poslední – nalézaly se ve velkém stupni hniloby, tak že i jejich příbuzní je jen dle vlasů, šatstva a prádla poznati mohli.
