Jan Lintner: Suchý a Andělský mlýn v Soběslavi
JIHOČESKÝ SBORNÍK HISTORICKÝ
Vydává Jihočeská společnost pro zachování husitských památek v Táboře, ROČNÍK VI. (1933) č.inv.606/6, sign. C-111/1933
(Výpis)
Na místě nynější továrny na hedvábné látky pana Ferd. Süssra stával mlýn Suchý a poněkud výše nad ním před několika lety vyhořelý mlýn „u křížku“, původně zvaný Andělský.
Suchý mlýn vystavěl r. 1552 Matěj Suchý, mlynář na obecním pozemku nad Solínským rybníkem s povolením pana purkmistra a celé obce. Přitom si páni vymínili, že mlynář smí užívati jen vody přebytečné, mimo potřebu rybníka Solinského a horních rybníků. Mlynář stoku, která jde od Potočného rybníka k Solinám, svým nákladem jest povinen prázdniti i ty trouby a žleby opravovati, kteréž nad tou stokou pod rybníkem jsou, nyní i na budoucí časy. Kdyby ty žleby a trouby nahoře psané sešly, tehdy páni k jiným žlebům a troubám les a jiné potřeby dáti mají, ale mlynář nákladem svým to dílo má vykonati. Jestliže by časem svým z řeky ryby tou strouhou ke mlýnu přišly, tu páni moc loviti sobě pozůstávají bez překážky mlynářův. Na základě toho zápisu byl mlynář přijat za pravého souseda.
Úroků platil mlynář obci při sv. Jiří 15 grošů a džber žita a ovsa, při sv. Havle tolikéž.
Nad mlýnem, na místě, které Matouš Mráz sfrejmarčil za kus svého dílu pod Račí horou, zřídil týž Mráz dva haltéře a sádku. Z těch měl Matouš i budoucí jeho dávati ročně dva kapry, jednoho od vody a druhého za přihlédání.
R. 1554 Matěj Suchý, mlynář, prodal ten mlýn Kašparovi Žemličkovi za hotových 300 kop. Matěj mlynář potom oženiv se s Alžbětou, vdovou po Janu Nosatém, odešel s ní na grunty pana Kunše Dvořeckého.
Později r. 1560 připomíná se ten mlýn pod jménem Jiříka mlynáře. Toho roku koupil jej od pánů na místě obce Petr mlynář za 110 kop. Závdavku položil 20 kop a ty přijal Petr Smrčka, tehdy primas. Úroků platí při sv. Jiří 1 kopu míš. a při sv. Havle tolikéž. Však s tou výminkou páni mlýn prodali, že vody, která jde k tomu mlýnu, smí mlynář užívati, pokud by jí nebylo třeba na rybníky, jinak nic.
Petr mlynář pustil ten trh téhož roku 1560 Matějovi mlynáři. Matěj již po třech letech 1563 prodal ten mlýn za 240 kop Jakubu z Rytíře. Obec potvrdila trh na ten způsob, jakž ten mlýn předešle s výminkou prodán byl, při tom aby zůstalo na budoucí časy.
Jakub mlynář zemřel r. 1570 a zůstala po něm vdova Kateřina a dítky Jiřík a Mariana; mlýn vedl dále otec jeho Jan Chmelík z Rytíře, jenž r, 1573 prodal mlýn za 250 kop Jakubu z Příkopů, avšak s týmž výminkami, jako jest v grunt. knize na listě 164.
R. 1582 připomíná se Anna mlynářka, vdova.
R. 1583 sirotci po zemřelém Jakubovi z Příkopů Mandelina, Kateřina a Václav prodali mlýn Divišovi, mlynáři za 300 kop. Diviš měl za manželku Mandelinu; měla si původně vzíti nějakého Jeremiáše, ale pak ho nechala a ten žaloval ji za náhradu škod, co s ní měl. R. 1614 byla Mandelina vdovou, vyhořela a poněvadž nemohla platiti úroky obci, žádala prominutí dvou úroků; rovněž nemajíc čím platiti mlynáři, který jí kola a vantroky dělal, postoupila mu na půl léta užitek z mletí.
Dítky její, sirotci po zemřelém Divišovi, Petr, Václav, Matěj a Anna prodali Suchý mlýn r. 1619 za 300 kop Jeremiáši Strakovi. Ten však již r. 1626 byl mrtev a dcera jeho Mandelina platila verunky k ruce sirotků po zemřelém Jiříkovi Smrčinovi. R. 1626, 16. října Mandelina již značně zadlužený mlýn prodala za 280 kop Jiříku Dráchovskému; po zaplacení dluhů dobrala 94 kopy.
Jiřík Dráchovský dlouho na mlýně nepobyl a již r. 1629, 6. března prodal jej za 300 kop Pavlu Bělohorskému, který r. 1636 prodal týž mlýn Janu Buzkovi za 275 kop. Jan Buzek měl syna Jiříka, o němž zachoval se nám zápis ze dne 15. září 1641: Jiřík Buzek, syn Jana Buzka, mlynáře, vešel k Jakubu Andělovi Milotovi, mlynáři, když nebyl doma a manželku jeho Dorotu zbil, urážel a rozprostovlasil. Ačkoliv se obě strany srovnaly, přece tehdejší rychtář Bartoloměj Waysmon chtěl na nich pokutu.
V té době mlýn valně zpustl a r. 1650, 27. května Anna, vdova po Janu Buzkovi, prodala jej za 200 kop Ondřeji Sputovi. Vdova po něm Anna prodala Suchý mlýn r. 1652 za 250 kop Pavlu Waismonovi a provdala se podruhé za Vavřince Špačka. Po Pavlu Waismonovi drží ten mlýn syn jeho Jan, jehož vdova Dorota prodala jej r. 1731 Janu Kopeckému za 1000 zl. rýnských. Ponechala si však rybníček a sádku při tom mlýně a kus zahrady při cestě. Do sádky jest povinen mlynář pouštěti vodu, ale má právo předkupní.
Jan Kopecký odkázal mlýn synu svému Matějovi, ale ostatní nápadníci nebyli spokojeni a žádali, aby mlýn byl prodán a oni hned vyplaceni. Poněvadž však by byly veliké útraty, matka Matějova Juliana Hazuková a ostatní nápadníci učinili s ním smír a mlýn Matějovi zůstal (+1762).
Po smrti Matěje Kopeckého syn jeho Antonín prodal r. 1794 mlýn, dvě zahrady, stodolu, rybníček, pole sádku i luka otčímu Františku Steinochrovi za 800 zl.
R. 1804 pro ubývání sil odevzdal Františel Steinocher mlýn ve 3000 zl. ještě nezletilému synu Adamovi, poněvadž nejstarší syn Jan byl k mlynářské práci neduživý. Druhému synovi Františkovi koupil za 1200 zl. dům a nevlastní dceři Marii provdané Hoffmannové dal 300 zl. Na mlýně vymínil si byt a živobytí pro sebe, manželku Alžbětu i syna Jana.
Při tom postoupení magistrát města Soběslavě 20. července 1804 si vymínil: „poněvadž tem mlýn vodu z obecního rybníka Nadýmače bere, a u téhož rybníka jedině k pohodlí Andělského a Suchého mlýna skrze zdržování vody splav pozůstává, pročež dle obsahu knihy gruntovní z r. 1552 v listu 141 se zde ustanovuje, že nastupující a všichni budoucí držitelé téhož Suchého a Andělského mlýna na správu splavu u Nadýmače potřebný náklad vésti mají, a sice řemeslnickou, též nádenickou mzdu sami stejným dílem, totiž každý polovici, tak jako i stoky pod Nadýmačem ležící, kterými se voda na mlýny vede, sami na svůj náklad stejným dílem prázdniti; ostatní ale jakékoli jméno míti mohoucí potřeby u mlejnů a okolo nich sami védsti a zaopatřiti povinnováni jsou a jenom jedině k té správě splavu obec potřebný materiál (dříví, kámen a j. potřeby) beze všeho ouplatku dobrovolně odevzdá.
Adam Steinocher r. 1808 z neznámé příčiny postoupil mlýn opět svému otci Františku Steinocherovi a ten r. 1809 postoupil jej nejstaršímu synu Janovi v 4000 zl. rýn., ale hospodářem zůstal.
Jan Steinocher dal r. 1844 vtěliti porovnání s mlynářem Andělským Josefem Steinochrem o výšku vodní; neboť Jan Steinocher, Suchý mlynář, vyvýšil vantroky (Wasserträge). Komise byla již 10. června 1817; byli při ní Záruba, Plejle, Bican a tesař František Rohan a určili výšku vody a délku vantrok.
Po smrti Jana Steinochera r. 1847 držel mlýn i s hospodářstvím syn jeho Antonín. Ten r. 1859 zemřel; vdova Františka provdala se za Václava Křemena, jehož syn Jan Křemen vzal si za manželku dceru mlynáře Lucka z Valchy. R. 1900 koupila mlýn Česká společnost pro obchod a průmysl, mlýn zrušila a na jeho místě postavila továrnu na hedvábné látky
Petr Lintner: Pohledy soběslavské 2, Město Soběslav 2010
(Výpis)
Strana 53
V místech dnešního středního odborného učiliště, dříve továrny na hedvábné látky Ferdinanda Süssera, stával Suchý mlýn. Mlýnské kolo bylo poháněno vodou z Andělské stoky, která z rybníků nad Soběslaví přiváděla vodu na Soliny. Mlýn se nenazýval Suchý proto, že by byl často bez vody, jak by se na první pohled mohlo zdát. Jeho stavitelem byl totiž roku 1552 Matěj Suchý. Nacházel se na obecním pozemku. Mlynář musel na svoje náklady udržovat část Andělské stoky a platit obci úrok ve výši 15 grošů, džber žita a ovsa, které náležely soběslavskému faráři namísto desátku z Benešovského a Kubovského dvora. V případě, že by náhonem z řeky k mlýnu táhly ryby, byl povinen umožnit radním jejich lov bez jakýchkoliv překážek. Na stoce nad mlýnem Matouš Mráz zřídil dva haltýře a malé sádky. Každý rok z nich dával mlynáři kapry.
Již roku 1554 prodal Matěj Suchý mlýn za 300 kop Kašparu Žemličkovi. Mlýn však příliš nevynášel, a proto často měnil vlastníky. Roku 1641 byl majitelem Jan Buzek, který měl syna Jiříka. O něm se zachoval v místním archivu zajímavý zápis: „ Jiřík Buzek, syn Jana Buzka, mlynáře vešel k Jakubu Andělovi Milotovi, mlynáři, když nebyl doma a manželku jeho Dorotu zbil, urážel a rozprostovlasil“. Ačkoliv se obě strany srovnaly, tehdejší rychtář Bartoloměj Waismon neústupně požadoval zaplacení pokuty. Poté na čas mlýn zpustl, až jej do majetku získal Pavel Waismon a později jeho syn Jan. Vdova po Janovi ho prodala roku 1731 Janu Kopeckému za 1000 zl. Ponechala si však sádky, zahradu a rybníček, který byl při mlýně vybudován. Roku 1794 prodali Kopečtí mlýn s celým příslušenstvím za 800 zl. Františku Steinocherovi. Povinností nových majitelů bylo na základě původní smlouvy s městem z roku 1552 podílet se jednou polovinou na opravách jezového tělesa Nadýmače a údržbě Andělské stoky. Druhou polovinu měl zajistit mlynář Andělského mlýna, který se nacházel nad Suchým mlýnem. Mezi oběma mlynáři tehdy vznikly spory o výšku hladiny Andělské stoky, které musela vyřešit speciálně ustanovená komise. K velké tragédii došlo u Suchého mlýna roku 1818. Ve stoce u kříže se tehdy utopil mladý kanonýr, která do Soběslavi nastoupil na vojenskou službu. Mlynářský rod Steinocherů a jejich příbuzní provozovali mlýn až do roku 1900, kdy jej koupila Česká společnost pro obchod a průmysl. Mlýn zbořila a na jeho místě vystavěla továrnu na hedvábné látky...
