Alois Sassmann: Kořeny 2, Vydaly: Karmášek; Český rozhlas České Budějovice; Archivum Trebonensk; nedatováno
Strana 98-99:
O těchobuzských mlýnech a mlynářích
Mlýn čp. 34 – Panský mlýn
Mlýn býval před rokem 1794 panský neboli dominikální. První zmínka o něm je z roku 1794, kdy ho hraběnka Marie Anna z Rindsmaulu prodala Tomáši Olivovi. Dne 6. dubna 1794 sepsal Tomáš poslední vůli, ve které ustanovil majitelem mlýna svého syna Karla Olivu. Mlýn byl oceněn na 1184 zlatých. Ze mlýna se ročně odvádělo vrchnosti 24 zlatých. Do panské vinopalny se dávalo osm strychů popela. Mlynář byl také povinen mlít pro vrchnost. Také musel čepovat panské pivo a kořalku, které musel odebírat z panského pivovaru a vinopalny. Na mlýnu vázla robota: tažná 3 dny v týdnu a pěší 3 dny od sv. Jana Křtitele do svatého Václava.
Roku 1797 se po smrti otce se stal majitelem mlýna Karel Oliva. Ten byl již roku 1829 mrtev a mlýn připadl dědictvím jeho synu Josefu Olivovi. Mlýn byl oceněn na 1169 zlatých. Josef Oliva byl v té době nezletilý. Roku 1877 se na mlýnu uvádí syn Josefa, František Oliva. Ten se oženil s Annou z Vitanovic u Mladé Vožice. Každý měl mlýn na polovic. Dne 22. srpna 1903 František Oliva, poslední mlynář, prodal mlýn Dr. Adolfu Weissovi, majiteli těchobuzského panství. Mlynáři Olivové zde byli 109 let.
Když Dr. Weiss mlýn kupoval, byl mlýn již velmi zchátralý a neopravovaný. Starý mlýn měl šindelovou krytinu, též velmi zchátralou. Mezi mlýnicí a dvěma obytnými místnostmi byla chodba, kterou se vcházelo do mlýnice a obytných světnic. Mlýn měl kolo na svrchní vodu a dvě „složení“. Za posledního Olivy vypukl v mlýně požár od pekárny při pečení chleba, ale byl v zárodku uhašel. Po prodeji mlýna se Oliva odstěhoval do „Baršova mlýna“, který byl v té době majetkem Dr. Weisse, ale již se v něm nemlelo.
V letech 1904-1905 Dr. Weiss mlýn přestavěl. Bylo to za správce panství Františka Neckáře. Kolo na svrchní vodu se zrušilo a byla postavena vodní turbína. Mlýnské kameny byly ponechány na šrotování obilí a byla postavena jedna válcová stolice. Po této úpravě mlel jako panský zaměstnanec mlynář Jan Kaňka, který sem přišel z Nových Dvorů u Kamene. Po něm mlel jeho zeť Karel Trpák z Blatnic. Ten si mlýn později pronajal. Roku 1937 zrušil Dr. Weiss s Trpákem nájemní smlouvu a mlýn pronajal tentýž rok Antonínu Dospivovi z Kamberka u Mladé Vožice. Dospiva byl posledním mlynářem na tomto mlýně a roku 1946 se odstěhoval do Kočova u Předměřic jako vedoucí mlýna. „Olivův mlýn“ byl roku 1946 úředně zrušen. Ze mlýna se stala chalupa.
(K dějinám mlýnů použit rukopis, uložený na OÚ Těchobuz a výpisky Rudolfa Kryla)
