25. srpna 1552
Léta Páně tisícího pětistého padesátého druhého počítajíc, ve čtvrtek po svatým Bartoloměji ve vsi Chvalkovicích blíž Givanovic námi Matyášem Ořechovským z Honbic na Viceměřicích, Václavem Cedlarem z Hoffu na Pačlavicích, Václavem Želečským z Počenic na Želči, Mikulášem Kokorským z Kokor na Šardičkách. Stala jse smlúva dobrovolná celá a dokonalá mezi urozeným panem Fridrichem Černčickým z Kácova na Moravskejch Prusích i na místě Jiříka mlynáře Břevnovského poddanýho týhož pana Fridricha z strany jedný a knězem Mikulášem proboštem kláštera šternberskýho a konventem jeho s povolením urozeného pána pana Václava Berky z Dubej a z Lipího a na Šternberce jakožto fundátora kláštera nahoře psaného z strany druhej. A to taková jakož pan Fridrich půhon učinil na kněze Mikuláše probošta a konvent jeho, vinu jemu dávajíc, že rychtář a starší a obec poddaní jejich z Chvalkovic, když Jiřík mlynář břevnovský, poddanej jeho pana Fridricha, stav štvrtý vrchní, kterýž leží mezi trávníkem chvalkovským a loukou jenž slove Flek, kterýmž se voda vede na mlejn Břevnovský, znovu opraviti chtěl a chvalkovščí ten stav rozbořili a rozmetali. A kněz probošt s konventem svým na místě chvalkovských od sebe povědět dal, že ten stav, kterýž sou chvalkovščí rozmetali, Jiřík mlynář Břevnovskej v jiným místě nežli, kde od starodávna bejval, na škodu gruntom chvalkovskejm udělal a to jest prokázal. Kdež mi svrchu psaní smlouvčí, slyšíc žalobu i odpor, pilně mezi stranami to uročivše, takto o tom s jejich obapolmi dobrou vuólí vypovídáme a ten půhon zdviháme a věc obracíme na tento způsob, aby Jiřík mlynář Břevnovský splav otevřenej stavidlami dvacet loket lesnejch šíře a zdýli, pokudž potřeba bude po vodě dolů v místě námi jemu ukázaným a vyměřeným na řece Hanej v gruntech chvalkovskejch nad tím stavem starým udělal a vokřídlí dobře do břehu z obou stran vpustil u toho splavu, však tak na ten konec, aby to Jiřík mlynář Břevnovskej i potomci jeho budoucně opatrovali při tom splavu, aby se voda na tom splavě zbytečně nezdržovala, než cožby majíc svrchu psanej mlejn Břevnovskej k potřebě jíti mohla a ven z břehu vylívajíc i jináč na pastviskách, lukách a gruntech chvalkovských škoda aby se lidem nedála a byla-li by toho potřeba, kdyžby pan Buóh dešči aneb sněhy vodní přívalu dopustiti ráčil, aby Jiřík mlynář nadepsanej i potomci jeho povinni byli stavidla u toho splavu všecky aneb kdežby toho potřeba ukazovala vytahovati a vymítati, aby voda taková veliká přívalná odchod bez škody chvalkovskejm míti mohla. A Jiřík mlynář na sobě strúhu ke mlejnu svýmu břevnovskýmu pětiloktovú šíře na vrchu a ke třem u dna udělati a každýho roku, když potřeba bude, vycíditi, kdyžby luky sklizený byly při času svatého Jiří aneb svatého Bartoloměje. Kněz probošt s konventem svým k dělání a opravování splavu zemi již mlynářovi okázal a potomkům jeho podli vymezení a mimo to vymezení nemá jmíti vuóle mlynář jinde k opravování toho splavu a dělání země bráti a mlynář nynější i budoucí bude moci k dělání a opravování toho splavu dříví, kamení i jiný potřeby přes grunty chvalkovské však bez škody lidem dáti sobě voziti a kdyžby nadepsaný Jiřík mlynář ten splav dělati chtěl bude moci vodu z říky Hanej do struhy mlejnský uvésti a obrátiti, pokudž by toho děla na tom splavě potřeboval. Než toho sobě kněz Mikuláš probošt s konventem a lidmi svými chvalkovskými vymínil, tak jakž od starodávna bylo, aby lidi chvalkovščí nynější i budoucí koně i dobytky svý přes tu strúhu, kterouž se voda na mlejn břevnovskej vede, honiti bez překážky na pastvu mohli, že na těch místech, kterýž Jiříkovi mlynáři a potomku jeho ukázaný zemi bráti, volně lidi mohú pásti a týž Jiřík mlynář Břevnovský i budoucí potomek jeho bude povinen lidem chvalkovskejm prvotně mimo jiný přespolní lidi mlením fedrovati. A za ta místa puščení k tomu splavu dělání a zemi braní a struhy rozšíření bude povinen Jiřík mlynář nynější Břevnovský i budoucí potomek jeho na časy budoucí knězi Mikulášovi proboštu a konventu jeho platu dávati ročního dědičného a potomkom jejich klášteru šternberskýmu dva zlatý, totiž rozdílně na den svatýho Jiří příštího třidceti groši bílejch a za groš sedm peněz bílých čtouc a hned zase na svatého Václava třidceti groši bílejch. A tak ten Jiřík mlynář Břevnovský s budoucími potomky svými a mlynáři Břevnovskými na se tím platem tak zachovati a rychtáři chvalkovskými do vsi Chvalkovic nynějšími i budoucími na ty časy nahoře psaný donášeti na časy budoucí. A tak sám sobě před námi smlouvčími připověděti z obou stran ctně a křesťansky, jakž na dobré křesťany záleží podle víry naší, vejpovědi a smlouvy to všecko zdržeti a zachovati. Tomu na svědomí my nahoře psaný smlouvčí pečeti naše k týto smlouvě a vejpovědi přivěsiti sme s jistejm naším vědomím kázali. A každej straně v jednostejných slovích jednu smlouvu napsanú dali. Stalo se léta a dne nahoře psaného.
