K mlýnu se váže tato pověst. V polovině 18. století řádily v okolí Hodkovic zlodějské bandy. Jedna z nich se pokusila přepadnout mlýn. Lupiči netušili, že mlynář na noc ubytoval ve mlýně medvědáře s medvědem, který loupežníky zahnal na útěk. Na památku této události, nechal mlynář vytesat do nedaleké skály malý výklenek, do kterého umístil obrázek Černé Matky boží. Skála s obrázkem se nachází na pravé straně místní silnice ve směru z mlýna do Hodkovic.
Verze této pověsti ze stránek města Hokovice nad Mohelkou:
Vodník a medvěd
Nedaleko Mohelky je ve skále svatý obrázek. V dávných dobách tu stál mlýn. U mlýna v Mohelce žil vodník, který přes den hospodařil a večer chodil k mlynářovi do světnice, kde si opékal pstruhy. Mlynář sice neměl podivného mužíka rád, ale protože mu chutnaly ryby, dovolil mu mlýn navštěvovat. Jednou v noci se ve mlýně zastavil medvědář s velkým hnědým medvědem. Čeleď se s hostem seznámila, jelikož medvědář prošel velký kus světa, tak vyprávěl, jak se tam žije. Medvědář s medvědem si ustlali na podlaze a usnuli. Mlynář si sedl k oknu, zapálil si fajfku a pozoroval řeku. Najednou se otevřely dveře a do vytopené místnosti vešel vodník. Rozložil si své pstruhy na kamna a nasával jejich vůni. Když byly ryby upečené, sedl si vodník ke stolu a začal jíst. Nádherná vůně vzbudila vyhladovělého medvěda. Zvíře se vrhlo ke stolu. Vodník nechápavě zíral a ptal se mlynáře: „Hospodáři, co to tu máš za podivnou kočku, nenechá mě najíst, sápe se po mých rybách, ihned ji zažeň.“ Majitel mlýna dělal, že spí, a tak si huňáč pochutnal na smažených pstruzích, neboť vodník vyběhl z domu. Když ráno přišel mlynář ke stavidlům, aby vypustil více vody pro mlýnské kolo, vylezl z vrbiček ještě vyděšený vodník a zeptal se: „ Máš ještě mlynáři v domě tu příšernou kočku? „ Hospodář se podivil: „Ano, kočku mám mourovatou, leží na peci s pěti narozenými koťaty.“ Vodník mlynářova slova nepochopil a zmizel v rákosí se slovy: „Už mám dost té tvé obrovské kočky!“ Od té doby se ve mlýně nikdy neukázal. Medvědář odkráčel se svým huňáčem k severu a mlynář jim slíbil za to, že zbavili jeho mlýn zelené příšery, že se u něj mohou ubytovat i na zpáteční cestě. Po několika měsících se oba podivní poutníci ve mlýně skutečně ukázali. I tentokrát se jejich přítomnost v domě mlynáři vyplatila. Uprostřed noci přepadli mlýn lupiči, vylomili vrata a s příšerným řevem požadovali po vystrašeném mlynáři peníze. Hluk však probudil i medvěda. Ten se několikrát ohnal a loupežníky rozsápal svými obrovitými tlapami. Mlynář si myslel, že mu medvědáře a jeho zvíře poslalo na ochranu samo nebe, a proto nechal umístit na blízkou skálu svatý obrázek.
