Kdyby pytle měly ústa, nebylo by jim dovoleno mluvit,
protože by jim je mlynář zacpal moukou,
aby nemohly vyzradit tajemství mlýna.
(ruské přísloví)

Tenorův mlýn

Tenorův mlýn
34
Sychotín
679 72
Blansko
Sychotín
49° 30' 8.1'', 16° 30' 30.4''
Mlýn bez funkčního vodního motoru
Krásně dochovaný vodní mlýn, který dnes prochází citlivou rekonstrukcí. Dochováno je i zajímavé technologické vybavení.
Petrůvka
105127
nepřístupný

Obecná historie:

Budova mlýna č.p. 34 v Sychotíně patří mezi nejstarší objekty v obci. Historický přehled majitelů a nájemníků tohoto povětšinu času panského mlýna zpracovala ve svém rukopise Jiřina Švancarová:


Historie mlýna obsahuje událost z období:

„V 17. století je uváděný jako mlýn na obilí a kroupy o dvou složeních (měl 2 páry mlýnských kamenů) a s jedním kašníkem na loupání prosa. Mlýn byl dominikálním majetkem, který nejstarší katastrální soupisy domů a pozemků neevidovaly. Proto se první zmínku o mlýně podařilo nalézt až v matrikách kunštátské farnosti, kde je v roce 1684 a 1707 zapsáno úmrtí manželek Havla Vichty, mlynáře sychotského. Havel Vichta zemřel v 80 letech roku 1723. Dalším mlynářem v Sychotíně byl Jiřík Vichta, který byl dříve nájemcem mlýna v nedaleké Vísce.
Uvést všechny sychotínské mlynáře je téměř nemožné, protože měli mlýn v nájmu obvykle 3 roky. Poté byla s mlynářem buď uzavřena smlouva další, nebo odešel na jiný mlýn. Jména dalších sychotínských mlynářů v 18. století, která se podařila dohledat v archivních materiálech: Jakub Vichta (1743), Bernard Jaroš (1751), F. Mager (1752), Tomáš Koráb (1761), Jiří Koráb (1764), Josef Vichta (1774), Jan Pešek (1779).

V Josefském katastru na konci 80. let 18. stol. figuroval mlýn spolu se jménem Jakuba Römera, který jej roku 1790 zakoupil od vrchnosti. Jakub zemřel roku 1827 ve věku 65 let. Roku 1828 výše uvedenou nemovitost, která je uváděna jako mlýn na mouku, získaly Františka Stegmannová, Mariana Krejčí (Kreytschi) a Josefa Maloušková. V odhadu kunštátského panství ze začátku 19. století dům č.p. 34 není z neznámých důvodů uvedený jako mlýn a váže se k němu povinnost 13 dní ruční roboty za rok.
Roku 1829 mlýn koupil Martin Jaroš za 2600 zlatých. Roku 1838 bylo zapsáno spoluvlastnictví jeho manželce Františce.

Události
  • První písemná zmínka o existenci vodního díla
  • Vznik mlynářské živnosti
Hospodářský typ mlýna
  • Poddanský
  • Vrchnostenský

V roce 1856 mlýn zdědil syn manželů Jarošových Josef. V dalším roce se stala spolumajitelkou Josefova manželka Josefa, rozená Šamšulová. Jarošovým se však mlynářské řemeslo v Sychotíně nedařilo. Neustále se zadlužovali, až o mlýn přišli. Tak roku 1874 tato nemovitost přešla nazpět do panských rukou. Kunštátský Velkostatek začal mlýn znovu pronajímat.
Nájemci (pachtýři) se rychle střídali. Patřili mezi ně Alois Stanička, František Kočvara, Rudolf Sýček, Antonín Šulák, atd. V 90. letech 19. století zde žil mlynářský rod
Klimešů z Doubravice. V letech 1893–1896 se jim v Sychotíně narodily 3 děti. Podle vyprávění paní Emilie Křenkové z Rájce byla roku 1896 velká povodeň. Přišla náhle, a než stačil stárek přiběhnout z hospody, přišli ve mlýně nejen o majetek, ale málem také o právě narozeného syna, který plaval v kolébce. Kvůli této povodni prý Klimešovi přišli o majetek a zkrachovali. Pravdivost této historky se nepodařilo ani popřít ani potvrdit. Jisté však je, že Klimešovi ze Sychotína odešli a přestěhovali se zpět do Doubravice.“
Dosud posledním rodem, který mlýn č.p. 34 vlastnil, je rod Tenorů z Petrova, který v letech 1905–1908 působil na vodním mlýně v Bohuňově. Při bohuňovském mlýně provozovali ještě pilu, včetně šindelky na výrobu šindelů. V roce 1908 mlýn vyhořel a Tenorovi z Bohuňova odešli do Sychotína, kde koupili vrchnostenský mlýn od kunštátského pána. František Tenora společně s manželkou Marií vystřídali posledního nájemce, kterým byl nějaký Lasák.

Události
  • Zaznamenání katastrofy (požár, povodeň, zranění, úmrtí, aj.)
Hospodářský typ mlýna
Námezdní

V roce 1917 se mlynářského řemesla ujal jejich syn Vladimír Tenora.

Hospodářský typ mlýna
Námezdní

1930 Vladimír Tenora

Hospodářský typ mlýna
Námezdní

Za druhé světové války přišel příkaz, že mlýn musí být uzavřen, a tak museli lidé ze Sychotína jezdit mlít obilí do Zbraslavce.

Svaz pro hospodaření obilím povolil 13. září 1945 uvedení mlýna znovu do provozu.

Po sedmi letech byl nařízením státu opět uzavřen, i když od roku 1954 mohl nějaký čas mlynář Vladimír Tenora ml. znovu šrotovat obilí pod dohledem místního národního výboru.

1961 se stal vlastníkem mlýna jejich vnuk Vladimír Tenora, který se vyučil za druhé světové války mlynářem.

Poslední mlynář starého mlynářského rodu a majitel mlýna, Vladimír Tenora ml. přezdívaný Mik, zemřel v roce 2007 ve věku 79 let.

Mlýn tak v dědickém řízení připadl jeho sestře Zdeňce Cvrkalové, která jej odkázala své dceři, Marii Oldřichové

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

  • Vichta
  • Jaroš
  • Mager
  • Koráb
  • Pešek
  • Römer
  • Stanička
  • Kočvara
  • Sýček
  • Šulák
  • Klimeš
  • Lasák
  • Tenor
  • Tenora
  • Stegmann
  • Krejčí
  • Kreytschi
  • Maloušek

Historie mlýna také obsahuje:

-1723 Havel Vichta

1723- Jiřík Vichta

1743 Jakub Vichta

1751 Bernard Jaroš

1752 F. Mager

1761 Koráb Tomáš

1764 Koráb Jiří

1774 Josef Vichta

1779 Jan Pešek

1790-1827 Jakub Römer

1828  Františka Stegmannová, Mariana Krejčí (Kreytschi) a Josefa Maloušková

1829-1856 Martin Jaroš

1856-1874 Josef Jaroš

1874-1908 panský

nájemci:

Alois Stanička

František Kočvara

Rudolf Sýček 

Antonín Šulák

1890-1896 Klimeš

Lasák

majitelé:

1908-1917 František Tenora

1917-1961 - Vladimír Tenora (RR)

1961-2007 Vladimít Tenora ml.

2007 Zdeňka Cvrkalová

2008 Marie Oldřichová


Zobrazit více

Zobrazit více

Mlýn je vyobrazen na:

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

    dochován bez větších přestaveb
    05 2012
      venkovský
      mlýn na potoku (50 - 1000 l/s)
      mlýnice a dům pod jednou střechou, avšak dispozičně oddělené
      • baroko do roku 1800
      roubená+zděná
      jednopatrový
      Konkrétní podobu s identifikovatelným půdorysem podává až mapa císařského povinného otisku stabilního katastru obce Sychotína z roku 1826. Objekt mlýna se skládal ze tří částí. Severní přístavba označená žlutou barvou znamenala, že je postavena ze spalného materiálu nebo nesplňovala požární předpisy. Zřejmě šlo o chlévy, kůlnu či jinou hospodářskou stavbu. V jihovýchodní části je červenou barvou označen objekt, který odpovídal požárním předpisům – objekt samotného mlýna s mlýnicí a obytnými prostory. V jihozápadní části přiléhá červeně značená přístavba lednice, do které byla přiváděna náhonem voda a roztáčela dvě mlýnská kola.
      Na základě těchto informací o půdorysu areálu mlýna lze konstatovat, že již v této době obytná budova s mlýnicí a lednice vypadaly nejspíše tak, jak se nám dochovaly do dnešních dnů a vytvářeli tříbokou formu dvoru. Novější přestavby a úpravy postihly okenní otvory, které byly zvětšeny a osazeny do nich nová okna, stejně tak tomu bylo u některých dveřních otvorů. Objekt chlévů byl pravděpodobně kolem poloviny 19. století přestavěn a zaklenut plackovými klenbami do pasů.
      Současná podoba mlýna tak v sobě uchovává velmi staré jádro, minimálně z 18. století, s menšími pozdějšími úpravami souvisejícími s modernizací strojního vybavení.
      Stavba je patrová budova ze smíšeného zdiva, v patře částečně roubená v kožichu, zastřešená kombinovanou střechou s valbou ke komunikaci a zděným štítem k náhonu. Konstrukce krovu je hambálková s dvojicí stojatých stolic. Na straně k lednici je krytina střechy z pálené bobrovky prolomená dříve několika větracími vikýři. Valba a strana ke dvoru s chlévy je pokrytá jednoduchou obdélníkovitou cementovou taškou.
      Do mlýna se vchází v přízemí od dvora dvoukřídlými dveřmi, které vedou přímo do mlýnice. Po pravé straně byl v uzavřeném prostoru z bedněných stěn umístěn od roku 1927 pomocný dieselový motor. Tomuto prostoru se říkalo mašinhauz a dnes je již prázdný bez motoru. Zůstal jen podstavec a trubkový výfuk vyústěný na dvůr. Dveřmi vedle mašinhauzu bylo možné jít i do přístavby a po schodech nahoru do patra.
      Vlevo od hlavního vchodu do mlýnice se vstupuje do průchodní, dříve dýmníkové, kuchyně. Z té se prochází do velké obytné místnosti s trámovým stropem neseným jedním průvlakem zaklopeným širokými přes sebe překládanými deskami. Zde se dříve nacházela velká chlebová pec, obsluhovaná z kuchyně. V peci se pekl chleba, dříve povinnost panského mlynáře. Z velké místnosti je přístupná komůrka umístěná při návodní zdi, kde se nachází studánka, odkud byla čerpána i voda pro potřeby obyvatel mlýna. Dnes jsou tyto prostory prázdné.
      Proti vchodu do mlýna při návodní zdi je umístěna mlýnská hranice nesoucí mlecí podlahu, která je o něco níže, než podlaha prvního obytného podlaží na úrovni podlahy zanášky. Na stěně mlecí podlahy visela proti schodům z přízemí dřevěná polychromovaná plastika sv. Kristýny, která se do mlýnice dostala z nějakého jiného rušeného mlýna v 60. letech 20. století.108 Pod hranicí se nachází převodní zařízení od vodního kola, pohánějící všechny stroje ve mlýně. Na hranici a do patra se jde po dřevěných schodech se zábradlím z rostlých kusů větví a stromů. Z mlecí podlahy bylo možné jít po několika málo schodech přímo ke stavidlům na vantroky nebo do 1. patra na zanášku, odkud je přístupná kuchyň a velká světnice, nazývaná jako šalanda. Obě místnosti jsou zařízeny nábytkem v historizujícím stylu z přelomu 19. a 20. století i s novějšími kusy. Tyto dvě místnosti v 1. patře mají stěny roubeny ze dřeva a jsou z obou stran omazány hlínou – tzv. v kožichu, který zde plní funkci tepelnou i protipožární. Provedení této omazávky odpovídá stavební tradici regionu.
      Na zanášce se obilí sypalo do násypek k semletí nebo se zde melivo pytlovalo, třídilo či ručně míchalo v moučnici. Byl odtud přístup i na schodiště v přístavbě vedoucí do podstřeší, kam se dalo jít i po schodech přímo ze zanášky. V podstřeší jsou umístěny čistící a vysévací stroje. V části nad světnicí a kuchyní je strop omazaný hlínou a zakryt slámou, jako izolačním materiálem.
      Areál mlýna dále tvoří v severozápadní straně dvora z velké části zřícená přístavba, v které bylo umístěno další komunikační schodiště spojující jednotlivá podlaží mlýnice a odkud byl také přístup ke stavidlům na vantroky. Vedle této přístavby se nachází zaklenutý sklep. V těchto místech prý dříve stával komín od parního stroje, který mlýn poháněl.
      Do úhlu na sklep navazuje a ze třetí strany dvůr uzavírá hospodářský objekt s kůlnou a chlévy pro dobytek, při kterém stojí zděný suchý záchod. Celý dvůr je od komunikace ze čtvrté strany ohrazen dřevěným parkánem.
      • dveře
      • okno
      • povodňová značka
      • prostup pro hřídel vodního kola
      • trámový strop
      • klenba
      • krov
      • černá kuchyně
      • dveře
      • schodiště
      • epigrafické památky (nápisy, datování aj.)
      • existující umělecké složení
      Strojní vybavení mlýna
      Ve mlýně se dochovalo kompletní strojní vybavení uměleckého válcového mlýna. Jde o doklad vývoje technologie u venkovského mlýna, kde do původní mlýnice s českým mlecím složením bylo zabudováno umělecké složení. Vzhledem k tomu, že umělecké složení s pomocným strojním zařízením potřebuje mnohem více podlaží, bylo využito pro tyto stroje dříve prázdné podstřeší budovy. Navzdory většímu počtu strojů jde i tak stále o velmi jednoduché umělecké složení umožňující výrobu krup, krupice, mouky a šrotu pro dobytek.
      Přízemí mlýnice
      V přízemí se nachází mašinhauz, kde stával dříve dieselový motor, který mlýn poháněl, nebyl-li dostatek vody. Širokým řemenem přenášel svoji sílu na vodorovnou hřídel, která prochází rovnoběžně s palečním kolem a ze železné řemenice řemenem poháněla hlavní transmisi umístěnou pod stropem přízemí. Tu obvykle pohánělo vodní kolo umístěné v lednici. Přes návodní zeď prochází hlavní hřídel na níž je osazené litinové čelní palečné kolo s dřevěnými palci. Z obou stran jsou umístěny litinové pastorky, které poháněly dvě vodorovné hřídele, od kterých byl svislý převod na obě obyčejná mlýnská složení (dle potřeby bylo možné pastorek odklínovat a posunout mimo záběr). Z jedné vodorovné hřídele, která pohání funkční obyčejné složení s francouzskými kameny, je poháněna nad podlahou umístěná vodorovná hřídel, z které se přes řemenici poháněla hlavní transmise.
      Transmise má pět litinových řemenic a tři dřevěné. Poháněla v přízemí umístěný krupník a>na mlecí podlaze umístěnou průchodní loupačku a válcovou stolici. Jedna řemenice přenášela pohyb na transmisi v podstřeší. V přízemí se nachází rovněž spodní hlava dvou výtahů, jeden je i s násypkou a také větrové komory (prachkomory) od savky a od loupačky.
      Mlecí podlaha mlýnice
      Mlecí podlaha při návodní zdi je nesena některými staršími prvky mlýnské hranice – podsvorními sloupy. Na této podlaze se nachází:
      1) dvě obyčejná mlýnská složení s násypkou, z nichž jedno je bez kamenů a druhé s francouzkými kameny o průměru 88 cm sloužící ke šrotování;
      2) jednoduchá válcová stolice s litinovými rýhovanými válci značky Josefa Prokopa synové – Pardubice s dvojitým zásobníkem, rezervátem;
      3) průchodná loupačka s pevným bubnem značky Rob. Kuhnt Öestereich zakoupená Františkem Tenorem (dříve se místo loupačky špicovalo na mlýnských kamenech). Do loupačky vedou spádové trubky od koukolníku z podstřeší a trubky odvádějící kulovatiny bokem do nádoby na mlecí podlaze. Mezi obyčejnými složeními se nacházel jeřáb na zvedání a otáčení mlýnských kamenů, který měl dřevěnou šibenici a železné kleště. V současné době je demontován a uložen na mlecí podlaze.
      Zanáška mlýnice
      Na zanášce stojí savka značky Anton Besser – Wien na čištění krupic, pytlovací trubky na mouku od hranolového vysévače, spodní hlava výtahu a násypka na obilí. Je zde i hoblice – ponk, na kterém si mlynář vyráběl menší náhradní součástky. Přes toto podlaží prochází řemen spojující hlavní řemenice. Nachází se zde i demontované dynamo, které ve mlýně pohánělo pět žárovek.
      Podstřeší nad mlýnicí
      V podstřeší se nachází, ne zcela obvykle, nízko nad podlahou uložená transmise s jednou železnou řemenicí (poháněla žejbro) a s osmi dřevěnými řemenicemi. Kožený řemen na dřevěné řemenici od transmise v přízemí poháněl přes řemenici v podstřeší horní hlavy všech třívýtahů, žejbro, koukolník – triér, hranolové vysévače. Jedna řemenice poháněla savku postavenou na zanášce a druhá dynamo, které bylo umístěno rovněž na zanášce a je dnes demontováno a uloženo na nepůvodním místě. Hranolové vysévače s šestibokým motákem jsou dva nad sebou. Nejhořejší je šrotový, potažený drátěným petivem, pod ním je umístěn šnekový dopravník, který přivádí přesáté melivo do moučného vysévače o třech polích s měnitelnými plátýnky. Do podstřeší zasahuje i dvoukomorový zásobník (rezervát) nad válcovou stolicí. Melivo bylo do příslušné komory přiváděno spádovou trubkou od výtahu. Pokud bylo potřeba plnit druhou komoru, spádová trubka se převexlovala – tzn., že se její konec přesunul zatažením provázku, který byl ovládán z mlecí podlahy, nad příslušnou komoru, aniž by obsluha musel do podstřeší chodit.
      VýrobceJos. Prokop a synové, Pardubice (a názvy firmy následující)
      PopisVálcová stolice
      VýrobceJos. Prokop a synové, Pardubice (a názvy firmy následující)
      PopisVálcová stolice
      VýrobceAnton Besser, Mühlenbauanstalt, Wien-Währing
      Popissavka
      VýrobceAnton Veith´s, Vídeň
      Popisloupačka
      Nejstarší zmínku vztahující se k vybavení mlýna máme ze 17. století, kde je uváděn jako mlýn na obilí a kroupy o dvou složeních (měl 2 páry mlýnských kamenů) a s jedním kašníkem na loupání prosa.111 Kašník, v Čechách znám jako jahelka, olupoval proso mezi jílovým spodkem a lehkým přírodním kamenem.
      V úryvku z nájemní smlouvy na sychotínský mlýn z roku 1761 se dočteme, že se ve mlýně mlel i slad pro vaření piva.
      ...Za deváté: Podobně taky z vrchu řečený nájemník Tomáš Koráb povinen bude všechen slad cokoliv při panství mým kunštátským k vaření piva celoročně zapotřebí jest, pokaždý (zanechaje všeho jinšího mlení) při každej várce půl vědra piva ihned zemleti a přitom mlení věrně a spravedlivě pokaždý se zachovati, jináče jestli by na něho nějaký fortel prokázán byl skutečně pokutován bude ku kterémužto mletí řečeného sladu pokaždý ve třech letech dva vrchní kameny jemu dané a z mého důchodu zaplacené budou jinší pak potřebné kamení a pytlíky on nájemník sám za své peníze sobě obstarati a kupovati povinen jest, toliko k přivežení toho kamení robotní fůry jemu dané budou.
      Smlouva nás informuje i o tom, že ve mlýně byly zřejmě už i dříve dvě česká mlýnská složení, na které každé tři roky panství zaplatilo nový vrchní kámen – tzv. běhoun a mouka byla vysévána v moučnici pomocí hasačertu, který klepal s vysévacím pytlíkem.
      Dochovaný
      • krupník
      • jez
      • náhon
      • odtokový kanál
      • lednice
      Voda k mlýnu byla přiváděna náhonem z míst nad Sychotínem, kde se dnes nachází rybník. Zde bývaly dříve louky, které patřily ke mlýnu a byla zde stavidla, kterými se regulovala voda. Když hrozila velká voda a povodně, stavidla se vytahovala, aby se voda rozlila do luk a nenapáchala mnoho škody v nižších partiích. I přesto však mlýn zažil několik povodní. Na jednu z nich upozorňuje na severovýchodní stěně chlévů kamenná tabulka se značkou kulminace a s datem 16. května 1889. Za Tenorů byl mlýn také velmi vyplaven v roce 1922, kdy bylo zhotoveno i nové vodní kolo.
      Pohon strojního vybavení mlýna zajišťovalo dříve dřevěné vodní kolo na vrchní vodu. Z náhonu se na něj vedla voda dřevěným korytem – vantroky. Byla zde dvě stavidla. Jedno pouštělo vodu na vodní kolo a druhé mimo něj. Pokud se šrotovalo, sochor ovládající stavidlo se vytáhl méně, pokud se mlelo, vytáhl se více.
      Vodní kolo bylo umístěno ve zděné lednici, která jej chránila před povětrnostními vlivy. Byla krytá jen pultovou stříškou z desek, na kterou se na zimu dávalo nahrabané listí z okolních velkých lip. To sloužilo jako izolace, jelikož kolo nesmělo namrzat a na jaře se pak listí použilo jako stlaní dobytku či dalo do hnoje. Do lednice vedly jen dveře umístěné vedle výtoku vody.
      Typvodní kolo na vrchní vodu
      StavZaniklý
      PopisV roce 1881 mělo vodní kolo průměr 4,7 m a šířku 0,72 m.115 Lze předpokládat, že kolo stejných rozměrů bylo zhotoveno i po povodni v roce 1922, z kterého se dnes dochovalo jen torzo hřídele, které z návodní zdi vystupuje obdélníkovitým otvorem s rovným vybetonovaným překladem.
      Hřídel byla prodlabána pro tři ramena, která nesla kolo. Čep byl lopatkový z litiny nebo železa v dřevěném ložisku. Toto dřevěné ložisko bylo zhotoveno z trnovníku akátu.
      Na návodní zdi jsou, jak v prostoru pod mlýnskou hranicí, tak i z venku v lednici, patrné zazděné záklenky, které dokládají, že mlýn byl osazen přinejmenším jedním dalším vodním kolem. Ve mlýně se dochoval starý kovaný hákovitý čep hřídele (ve tvaru písmene L), který mu mohl patřit.
      1930: 1 kolo na svrchní vodu, hltnost 0,066 m3/s, spád 5,6 m, výkon 3 HP
      Typvodní kolo na vrchní vodu
      StavZaniklý
      PopisV roce 1881 mělo vodní kolo průměr 4,7 m a šířku 0,72 m.115 Lze předpokládat, že kolo stejných rozměrů bylo zhotoveno i po povodni v roce 1922, z kterého se dnes dochovalo jen torzo hřídele, které z návodní zdi vystupuje obdélníkovitým otvorem s rovným vybetonovaným překladem.
      Hřídel byla prodlabána pro tři ramena, která nesla kolo. Čep byl lopatkový z litiny nebo železa v dřevěném ložisku. Toto dřevěné ložisko bylo zhotoveno z trnovníku akátu.
      Na návodní zdi jsou, jak v prostoru pod mlýnskou hranicí, tak i z venku v lednici, patrné zazděné záklenky, které dokládají, že mlýn byl osazen přinejmenším jedním dalším vodním kolem. Ve mlýně se dochoval starý kovaný hákovitý čep hřídele (ve tvaru písmene L), který mu mohl patřit.
      1930: 1 kolo na svrchní vodu, hltnost 0,066 m3/s, spád 5,6 m, výkon 3 HP
      Typparní stroj, lokomobila
      StavZaniklý
      PopisMlýn, který je na horním toku, trpěl občas nedostatkem vody, který byl řešen náhradním motorem. Prvním takovým náhradním motorem byl pravděpodobně již od poloviny 19. století parní stroj, který v roce 1903 ještě pracoval.
      Typparní stroj, lokomobila
      StavZaniklý
      PopisMlýn, který je na horním toku, trpěl občas nedostatkem vody, který byl řešen náhradním motorem. Prvním takovým náhradním motorem byl pravděpodobně již od poloviny 19. století parní stroj, který v roce 1903 ještě pracoval.
      Typnaftový motor
      StavZaniklý
      Popis Od roku 1927 byl v mašinhauzu umístěn dieselový motor
      Historické technologické prvky
      • Válcová stolice s 1 párem rýhovaných válců v litinové skříni
      • průchodová
      • válcový
      • moučný vysévač | Počet: 1
      • předvysévač | Počet: 1
        • větrová komora
        • šnekový dopravník | Počet:
        • kapsový výtah | Počet: 3
          • pemrlice
          • špičák
          • oškrt
          AutorPokorný Jiří
          NázevVodní díla na Petrůvce a Úmoří
          Rok vydání2009
          Místo vydáníBrno
          Další upřesněníBakalářská práce
          Odkazhttps://is.muni.cz/th/123944/ff_b/Jiri_Pokorny_Bakalarka_-_mlyn.pdf
          Datum citace internetového zdroje2.1.2017
          AutorPokorný Jiří
          NázevVodní díla na Petrůvce a Úmoří
          Rok vydání2009
          Místo vydáníBrno
          Další upřesněníBakalářská práce
          Odkazhttps://is.muni.cz/th/123944/ff_b/Jiri_Pokorny_Bakalarka_-_mlyn.pdf
          Datum citace internetového zdroje2.1.2017
          AutorLadislav Dostál
          NázevKunštátsko - jak šel čas
          Rok vydání2015
          Místo vydáníKunštát
          Další upřesněnís. 188
          AutorMinisterstvo financí
          NázevSeznam a mapa vodních děl Republiky československé
          Rok vydání1932
          Místo vydáníPraha
          Další upřesněnísešit 13 (Brno), s. 16

          Žádná položka není vyplněna

          Základní obrázky

          Historické mapy

          Historické fotografie a pohlednice

          Současné fotografie - exteriér

          Současné fotografie - exteriér - detaily stavebních prvků

          Současné fotografie - interiér

          Současné fotografie - interiér - detaily stavebních prvků

          Současné fotografie - vodní dílo

          Současné fotografie - technologické vybavení

          Současné fotografie - předměty spojené s osobou mlynáře

          Ostatní

          Vytvořeno

          1.1.2017 20:58 uživatelem Rudolf (Rudolf Šimek)

          Majitel nemovitosti

          Není vyplněn

          Spoluautoři

          Uživatel Poslední změna
          Radomír Roup 28.6.2018 11:19
          doxa (Jan Škoda) 1.3.2022 23:22