Holubí mlýn

Zápisy uvádějí, že za třicetileté války držel Holubí mlýn s chalupou a půlí lánu polí Jiří Konhauser.

Po něm se r. 1647 uvádí mlynář Matěj Kugler.

Již roku 1657 tu mlynařil Baltazar Šlik.

1839 Ignác Tonschner (Torschner?), syn mlynáře Johanna Torschnera z Místa čp. 40

V roce 1839 byl na indikační skice a císařském otisku zobrazen mlýn jako budova ze spalitelného materiálu, jehož vodní kolo bylo poháněno vodou z náhonu a z mlýnské nádržky.

V r. 1885 se na mlýně uvádí mlynář Franz Hlaváč.

1930 František Hlawatsch (recte Lawatsch)

Kolem r. 1930 je psán mlynář Gröschl (?)

Vzhledem k tomu, že po r. 1945 došlo k vysídlení německy mluvících obyvatel, zůstala velká část domů, zejména na samotách, neobydlena, a chátrala. 

Na leteckém snímku z r. 1952 je ještě dobře vidět, jak byly budovy mlýna uspořádány. K většímu chátrání došlo zřejmě až později v průběhu 50. a 60. let.

Autor knihy Vodní mlýny v Čechách IV Josef Klempera v době kolem r. 2000 uvádí, že z Holubího mlýna zůstaly jen sporé zbytky - stopy po náhonu a mlýnské nádržce.

Při snímkování v r. 2012 byla již na místě bývalého mlýniště postavena malá stavba pro rekreaci pod p.č.st. 33.