Sobětický mlýn

Dle dostupných informací od předků je položení základního kamene datováno kolem roku 1780.

První písemná zmínka o historii mlýnské usedlosti v Soběticích č. p. 18 byla nalezena na nepříliš kvalitní černobílé fotografii, kde je uveden rok 1808. Je zde uveden zemřelý mlynář Matěj Melichar z vesnice Sobietitza Josef Melichar, pravděpodobně syn Matěje

1837 Jan Melichar

Roku 1860„za Panování Jeho apoštolského Veličenstva Františka Josefa I. Císaře Rakouského“ jsou zmiňováni majitelé Matěj a Barbara Jabulkovi, kteří na základě smlouvy z 28. září 1860 prodávají mlýn v Soběticích „se všemi k němu patřícími staveními a pozemky. Dle starého Josefínského měření 2 jitra a 410 sáhů polí, 1 347 sáhů luk a 62 sáhů zahrad.“[1] Dále „veškeré při tomto mlýně se nacházející mlýnské nářadí a příslušenství“. Novými majiteli se stali manželé František a Markéta Bílý z Horosedel (dříve okres Mirovický, dnes okres Písek), kteří zaplatili za mlýn 8 400 zlatých rakouského čísla a museli zaplatit zjištěné dluhy ve výši 4961 zlatých rakouského čísla.

[1] Katastrální jitro je jednotka plošné míry v sáhové soustavě (1600 čtverečních sáhů = 5755 m²). Pro názornost lze uvažovat 1 jitro = 0,5755 ha. Čtvereční sáh je plošná jednotka v sáhové míře (1 čtvereční sáh = 3,596652 m²)

V roce 1880 je v sousedském sporu uváděna, coby majitelka mlýna v Soběticích, paní Anna Šaurová. Paní Šaurová vedla spor proti panu Františkovi Lencovi, nájemci dvora Sebětického, který prokopal hráz mlýnskéstrouhy, sousedící s loukou obhospodařovanou panem Lencem.Sousedský spor trval asi 4 roky a nakonec skončil smírem, kdy se pan Lenc svolil ke svedení vody přes dotyčnou louku a hráz se zavázal opravit za drobného příspěvku 10 zlatých od majitelky mlýna, jelikož k opravě bylo potřeba menšího množství kamení, dřeva a pomocné dělnické síly.

Na základě Kopulačního listu (dnešní oddací list) ze 7. dne měsíce července roku 1885 lze určit, že tohoto roku byl majitelem mlýna pan Josef Pilman (narozen 16. prosince 1856), syn Václava Pilmana, nájemníka mlýna v Habarticích č. p. 12 (okres Klatovy) a jeho manželky Johanny, rozené Králové z Kalu č. p. 12 (okres Klatovy). Jeho nevěstou se stala Rosalie (narozena 16. března 1851), vdova po Václavu Thumsovi, rolníku z Lub č. p. 10 (okres Klatovy). Rosalie rozená Zettlová byla manželskou dcerou mlynáře Jiřího Zettela z Seehäuseru č. p. 44 (dnes již zaniklá ves Jezerní chalupy pod Černým jezerem (okres Klatovy) a jeho manželky Barbory rodem Linsmajer ze Seewiesenu (dnešní část obce Javorná, městys Čachrov, okres Klatovy).

Krátce před svatbou, přesněji řečeno 5. dne v měsíci červenci roku 1885 uzavřeli novomanželé smlouvu svatební. V té je uvedeno, že ženich Josef je na základě trhové smlouvy ze dne 14. září 1884 vlastníkem mlýnské usedlosti č. p. 18 v Soběticích. Svatební smlouvou „svoji usedlost spolu s veškerým příslušenstvím a zařízením téže, se všemi užitky i právy, postupuje on a odevzdává tímto nastávající manželce své Rosalii do spoluvlastnictví tak, že ona bude vlastnicí jedné polovice usedlosti této i všeho příslušenství jejího“.

V roce 1910 vyhloubena studna umístěna v zadní části zahrady. Dále v tomto roce proběhla přestavba střechy na sedlovou s eternitovou krytinou.

Po dlouhých 32 let spolu manželé na mlýně hospodaří. Josef Pilman umírá 4. srpna 1917(ve věku 61 let) zanechav poslední pořízení 24. července 1917, kde odevzdává na základě testamentu dědičce Rosalii Pilmanové druhou půlku mlýnské usedlosti včetně veškerého inventáře. „Cenu mlýnské usedlosti této se vším příslušenstvím udává Rosalie Pilmanová obnosem 10.000 K, podotýkajíc, že jest to starý malý mlýnec na malém potoce sešlých budov s 10 korci[1] pozemků, dvěma kravami a jedním teletem. Náleží tedy do pozůstalosti manželova polovice usedlosti této v ceně 5 000 K.“
[1] Korec je stará česká míra plošného obsahu. Platí, že od roku 1765 jeden korec = 2 877,5 m2.

Nelze dohledat, zda a kdo na mlýně po smrti Josefa Pilmana hospodařil, ale z písemného prohlášení Rosalie Pilmanové ze dne 21. května 1921 lze vyčíst, že chce postoupiti mlýn Josefu Pilmanovi z Harantu č. p. 27 (dnes část obce Klenová č. p. 27) nebo Františku Leistnerovi. Rosalie se rozhodla postoupit mlýn svému synovci Františku Leistnerovi.

František Leistner pocházel z mnoha dětí. Narodil se 18. listopadu 1898 v Lubech č. p. 60 (nádraží). Jeho tatínkem byl signální strážník Matěj Leistner, který si vzal za manželku Josefu (roz. Pilmanovou, sestru Josefa Pilmana, manžela ovdovělé Rosalie). František se po absolvování měšťanské školy vyučil brašnářem a posléze se vyučil v mlynářském oboru, protože působil jako mládek i stárek na mlýně v Soběticích.
František je dle sčítacího operátu ze dne 17. února 1921 na mlýně veden jako schovanec a dílovedoucí, čili stárek, který v Soběticích žije od roku 1908. Ve smlouvě trhové a svatební ze dne 18. ledna 1922 je uvedeno, že František a jeho nastávající nevěsta Marie Šatrová (narozena 25. května 1894) vyplatí do svých oddavek Rosalii Pilmanové za mlýn obnos 16.000 Kč. Oba nastávající se stali novými vlastníky mlýna, každý na polovici. Mimo to, byli povinni nastávající manželé poskytovat Rosalii doživotní výminek a byt a sice:
„Budou ji odváděti každoročně tři a půl q žita a stošedesát kg pšenice, v čistém zdravém předním zrně, pak čtyři q zdravých zemčat jedlých; dvacet kg ryzého másla čerstvého; čtyři metry dříví polenového, zdravého a vyschlého, pak patnáct q dobrého uhlí černého, pak čtvrtý díl všeho ovoce ze stromoví usedlosti té, každoročně; mimo to každodenně jeden litr mléka čerstvého, „teplého“, tak jak se z krávy nadojí, neodstředěné, pak denně dvě čerstvá vejce slepičí, nebo kopu vajec měsíčně.

1930 František Leistner