Podměstský mlýn

První známý majitel byl opat Ondřej, který se zadlužil 2.500 kopami u Albrechta z Gutštejna, a proto mu v roce 1518 postoupil majetek, ze kterého však byly vyňaty všechny lesy i "mlýn pod Velkým rybníkem u Kralovic".

Z register z roku 1558 vyplývá, že u města Kralovic stál pod hrází Podměstského rybníka náchlební mlýn. Měl v té době dvě moučná kola a u jednoho z nich dvě ležaté stoupy. Mlýn byl pronajat městu Kralovice a platilo se z něj 15 kop ročně ve dvou splátkách na sv. Jiří a sv. Havla. K mlýnu patřil kus louky, rovněž pronajatý mlynáři.

Po roce 1620, kdy bylo zkonfiskováno jmění Grysperků na Kaceřově, se Podměstského rybníka s mlýnem ujal klášter v Plasích a pronajímal jej. Rybník i s mlýnem byl však obci spíše ke škodě, jelikož oba obecní mlýny (Prostřední a Červený) mohli mlít jen, když mlel mlýn Podměstský nebo když byl v rybníce zvýšený stav vody.

1651 (soupis podaných dle víry) v Kralovicích:

1) mlynář Pavel Šrotka (30 let) s manželkou Annou (56 let)

2) mlynářka nájemnice Anna Vychrová (60 let)

3) mlynář nájemník Bartoloměj Jedlička s manželkou Alžbětou (41 let)

(nelze však určit, který byl na jakém mlýně)

Kryštof Wolfram byl podle matrik na podměstském mlýně již od roku 1655.

V roce 1668 byl na Podměstském mlýně mlynářem Kryštof Volfram.

Následujícího roku se zde uvádí vdova Barbora Říhová, v jejíž osobě sem přichází hospodařit mlynářský rod Říhů.

1704 opat Eugen Tyttl jedná o výměně mlýna Týneckého za Podměstský, obec souhlasí, nicméně k výměně nakonec nedošlo

Vlastnictvím rodu Říhů se mlýn stává až roku 1761, kdy mlýn emfyteuticky prodal opat Hertman za 200 zlatých Vojtěchu Říhovi. Nadále povinen platit 45 zl. roční činže, dříví na opravu náhonu může brát z panských lesů zdarma, mimo to dostane ročně 9 sáhů dříví, za které zaplatí 3 zl. 30 kr. a dodá z něho 4 míry čistého popele do panské draslovny.

Od roku 1836 byl na mlýně Josef Říha.

Povodeň 1872: již před večerem stržena vytažená stavidla mlýnského splavu, voda se valila přes hráz na mlýn. Na dvou místech od zadu byla již hráz podemleta. Na jedné starně roh mlýna stržen a druhé straně mlýn silně podemílán. Mlynář a několik členů jeho rodiny strávilo noc hrůzy ve stodole na vyvýšeném místě, která vypadala jako ostrov.

V roce 1872 při velké povodni byl mlýn silně poničen, Říha tedy musel postavit mlýn zcela nový, který vydržel 40 let. Ze začátku se bydlelo ve mlýnici. Měl jedno složení a byl na svrchní vodu. Vodní kolo mělo průměr 5,2 m a voda byla přiváděna vantroky 10,40 m dlouhými. 

1898 František Říha vystavěl u silnice k Lednici kapličku sv. Vojtěcha

Dne 12. června 1912 se tehdejší mlynář František Říha pustil do přestavby mlýna na dluh. Dluhy zaplatil. Pod hrází Podměstského mlýna od té doby stojí moderní dvoupatrový mlýn poháněný Francisovou turbínou a při nedostatku vody plynosacím motorem. 

V roce 1930 byl majitelem mlýna František Říha (HŠ)

V roce 1935 mlynář Říha zemřel a hospodářství přešlo na vdovu Marii Říhovou a osmnáctiletého syna Františka.

mlynářka Marie Říhová vydatně pomáhala i přes veliké nebezpečí sousedům v okolí, po válce dostala vyznamenání a chtěli jí postavit pomník

1953 byl mlýn znárodněn a dostal se do užívání Západočeských mlýnů a těstáren v Plzni, mlýn vede bývalý stárek Josef Šulc.

Bývalé mlynářce Marii Říhové byl vyměřen důchod 200 Kčs, z něhož musela platit daně a pojistky za mlýn.

V sedmdesátých letech výroba na mlýně skončila a stroje a zařízení byly zničeny. Podměstský rybník byl zavezen a ve mlýně zřízen Městský dům pionýrů a mládeže.

V současnosti je mlýnská usedlost znovu v majetku mlynářského rodu Říhů. Vojtěch Říha zde soukromě hospodaří.