Pustý, Scheinherrův mlýn

1598 Jiřík Fafatín

1599 zemřel, blatenský vrchnostenský úřrad mlýn ošacoval na 700 kop a za tuto čístku ho koupila blatenská obec

1609 město mlýn prodalo Jindřichu Šoflingerovi  a ten jej dal do užívání své manželce Evě, řečené Prokundorfce

1611 mlýn koupil hrabě Václav z Rozdražova za 700 kop a postoupil své manželce Anně Marii, roz. Berkové

Ve mlýně museli mlít poddaní ze Skaličan a Hajan a měl dvě složení, čtyři stoupy a pilu. 

mlýn vrchnost pronajímala, smlouva uzavírána vždy jen na 3 roky

1669-1773 nájemci rod Suchomelů

1716 Jiří Suchomel s Jiřím Bastlem z Jeklíku cechmistry blatenského mlynářského cechu

1768 do mlýna sjel blesk a omráčil mlynáře Matese Suchomela a jejho syna

1773 zemřel Jan Suchomel

1773-1787 nájemce František Hauser

1787 mlýn od vrchnosti emfyteuticky zakoupil Antonín Radolín,  roční činže 175 zlatých rýnských, dle smlouvy měl za povinnost dohlížet na rybniční hráz, aby neutrpěla škody při velké vodě a pokud nebyly naplněny rybníky Topič, Řitovíz a Buzický, musel zastavit mletí, aby do nich voda přednostně natékala (kola mlýbna se úředně přivázala řetězy) Další povinnosti: mlít přednostně a bezplatně pro vrchnost a deputátníky a pro pekaře, kteří pekli chleba pro robotníky, šrotovat pro panský dvůr, za semílání sladu pro panský pivovat dostával 20 mázů piva z každé várky. Dále měl přednostně seřezat špalky pro vrchnost, přičemž vrchnost si dodala vlastní pilu.

1789 císař Josef II. zrušil přikázané mletí pro Skaličany a Hajany

1794 mlýn zakoupil František Cígler s Marií, dcerou mlynáře Červeného

1797 mlýn prodal Ignáci Drazdíkovi (Drastíkovi) a jeho manželce Kateřině roz. Březnické ze Sedlice

18. 4. 1829 při povodni zahynuli (strženi vodou při vytahování stavidla) syn mlynáře Václav Draždík a mládek Martin Hauzar, oběma bylo 16 let. Jejich těla byla byla nalezena až pod Novým mostem u nynější sokolovny. Na památku na tuto tragédii stojí pod mostem přes Závišínský potok v ulici T. G. Masaryka kamenný kříž (viz ikonografie).

1830 Jan Drazdík s Klárou, dcerou blatenského pekaře Václava Jedličky

dcera Anna (1841-1929, umělecké jméno Drazdilová, provd. Krchová) se stala světově proslulou operní pěvkyní, členkou dvorní opery ve Wiesbadenu, vystupovala hojně v Londýně a v USA, pochována v Milevsku

1856 Václav (1814-1872) a Marie (roz. Kulovaná, 1824-1899, dcera mlynáře ze Starého Rožmitálu) Scheinherrovi, Václav pocházel ze starého mlynářského rodu pův. Scheyharů ze Šimanovského mlýna pod Vojníkovem na Otavě, otec byl mlynářem v Mírči, sám předtím mlynařil v Březnici a Starém Rožmitále

dcera Josefa provdána za mlynáře Jana Ježka z mlýna Hutě

1872 po smrti Václava mlýn převzal syn Josef (1848-1884), vyučený mlynář, měl však permanentní zdravotní problémy a musela jej zastupovat matka

Mlynář Josef Scheinherr byl v r. 1874 prohlášen za šíleného. (RR)

1875 zahájeno jednání o vyvazení z poddanských břemen, jelikož však Josef byl čerstvě hospitalizován v ústavu pro choromyslné v Praze, muselo být odloženo

1877 dokončeno řízení, namísto roční činže 175 zl. rýn. (73 zl. 50 krejcarů) výkupní cena 1470 zl., namísto laudemia (při prodeji mlýna 6 kr. z každého zlatého odhadní ceny) 191 zl. 40 kr., celková výkupní cena 1661 zl. 40 kr. měla být splácena s 5% úrokem v letech 1888-1908. Povinnost řezat špalky pro vrchnost byla promlčená, jelikož u mlýna už 30 let nebyla pila, stejně tak byla promlčena povinnost vrchnosti poskytnout ročně dva dvouspřežní povozy pro převoz mlýnských kamenů a předat mlynáři ročně dva bukové kmeny, každý po 1 sáhu palivového dříví.

Zrušena povinnost odstavovat mlýn při nahánění rybníků Topič, Řitovíz a Buzický (Buzický rybník již neexistoval), zůstala pouze povinnost dohlížet na hráz a splav u rybníku Pustý, v zimě u něj odsekávat led, v případě zanesení rybníka bahnem jej nechat vyčistit. Množství odebírané vody bylo limitováno.

1884 Josef zemřel na ochrnutí mozku, mlýn převzal bratr František (1850-1922), rovněž mlynář, vyučený v Táboře

říjen 1890 František se oženil s Marií roz Antonyovou (*1868), dcerou z mlýna Jeklíku

1892 pro neustálé vodoprávní spory manželé Scheinherrovi koupili rybník Pustý a nadále jej vrchnosti pronajímali

V letech 1898 - 1902 byl mlynář z Blatné František Scheinherr člen okresního zastupitelstva

1911 velká rekonstrukce mlýna, namísto 2 kol instalována Francisova turbína

Z tohoto mlýna pocházela babička posledního Starorožmitálského mlynáře Josefa Hrdiny.

V roce 1915 mlýn vlastnil František Šeinherr

únor 1920 po krachu parní Družstevní elektrárny se mlynář Scheinherr nabídl, že bude dodávat elektřinu k osvětlení města a odkoupil od družstva dynamo, byla podepsána i prozatímní smlouva s obcí, ukázalo se však, že mlýnská turbína nemá dostatečný výkon, byl tedy nucen přikoupit ještě lokomobilu, ani tím se však problémy zcela nevyřešily a tak se 1923 město připojilo k elektrárně v Mydlovarech a František Scheinherr utrpěl tímto podnikem značnou finanční ztrátu

1922 zemřel František Scheinherr, mlýn převzal syn František

1930 - František Scheinherr

1939 - František Scheinherr (RR)

1953 mlýn znárodněn a zařazen do n.p. Západočeské mlýny a pekárny, František Scheinherr tam měl zakázán vstup, dostal důchod 150 Kčs měsíčně a musel splácet otcovu půjčku na zařízení

1959 ukončeno mletí, mlýn převzalo JZD, zřídilo zde sklady a garáže

poté předáno n.p. Léčivé rostliny, mlel se zde šípek a připravovaly čajové směsi

1975 demontováno zařízení a vyvezeno do šrotu, JZD zde má opět sklady

poté prodejna stavebnin

1991 mlýn navrácen v restituci Haně Scheinherrové, dále zde provozuje stavebniny

13.8.2002 mlýn zasažen povodňovou vlnou z protrženého Velkého Bělčického rybníka

Dnes v hospodářských objektech prodejna stavebnin, ve mlýnici prodejna hutního materiálu, v patře truhlárna, ze šalandy je zázemí pro truhláře. V dalším patře byt. Strojovna zbořena a přestavěna na dílnu. Fasáda opravena, ve štítě mlynářský znak z roku 1931 s letopočty 1116 (údajné udělení znaku) a 1856 (příchod Scheinherrů), do západní stěny vloženy dva mlecí kameny.