Josef Klempera (nespolehlivé!):
Mlýn Kleinert (Suchomelův) v Bohutíně
Byl to mlýn v Bohutíně čp. 1, který stával proti starému cechovnímu domu a pod dolem Hůrka.
V souvislosti s tímto mlýnem se roku 1541 připomíná, že byla znovu „zadána“ stará dědičná štola Jan u Suchomelova mlýna, roku 1542 ve stejných místech existence mlýna na bývalé šachtě sv. Barbory a rok nato postoupení určitých vodních práv mlynáři.
Z novější doby víme, že od 18. března 1870 vlastnili mlýn Kleinert na základě výměnné smlouvy Matěj a Marie Pečení. 14. května 1894 jej zdědil jejich syn Josef s manželkou Terezií, po jejíž smrti patřil celý mlýn vdovci po ní. Když se Josef 7. listopadu 1905 oženil podruhé, byla polovina mlýna přiřknuta jeho nové ženě Emilii.
Dne 3. května 1913 mlýn koupili Václav a Marie Kleinertovi - odtud jeho jméno. V té době měl mlýn dvě složení, jedno vodní kolo a pilu. Užíval vodu z Litavky, tj. z Lázského a bývalého Žofínského rybníka, která přicházela od mlýna čp. 30. Dne 9. října 1926 byla instalována turbína, to znamená, že bylo z pohonu vyřazeno vodní kolo.
Rozdil horní a spodní vody u mlýna činil 5,1 m.
Dále na mlýně postupně mlynařili Drmlové, Tecaurové a Teskové.
Krajem kalicha, Roč. 3 strana 32
DROBNOSTI. Rod Nádherných
Úmrtí Otomara Nádherného, velkostatkáře v Jistebnici (+12.9…) oživuje vzpomínky na pozoruhodný rychlý vývoj tohoto bývalého šlechtického rodu. Jeho zakladatel Jan Nep., syn nezámožného mlynáře v Bohutíně (nar. 1766), od r. 1799 měšťan pražský, zbohatl železářstvím a v příznivé tehdejší době skoupil několik zemských statků, jako Kamenici, Kolinec, Chotoviny (1806), Dub, Adrsbach, Meziříč (1819), Jistebnici (1829), Chlum (1935), Pohoří (1839), Jeníčkovu Lhotu (1841), Přehořov (1845) a Brandlín (1845). Usadil se starém Vlašském domě v Jistebnici, zřídil z něho zámeček. Posud si tu lid vypravuje, jak lacino panství koupil, že prý platil jenom kmeny v lese kus ke kusu po 4 krejcařích a všechno ostatní: budovy, pole, louky, rybníky i celé zařízení dostal nádavkem. Lidu prý přál říkaje: „Není hodiny, aby mne lidé neokrádali, ale zaplať Pán Bůh, přece nezchudnu“. Jako vzdělaný a důvtipný hospodář zaváděl na svých statcích všude vzorný pořádek. Pro zásluhy o zvelebení hospodářství povýšen byl diplomem císaře Ferdinanda ze dne 6. září 1838 do stavu šlechtického. Až do poslední chvíle řídil svoje statky. Podoba jeho zachována je v hrobce chotovinské, kde postavil pěkný sarkofág choti své Antonii roz. Johnové (+1816). Zemřel 7. března 1860 v Praze.
Jediný jeho syn Ludvík Karel (nar. 1800) držel již za života otcova Adersbach. Paměť jeho hlásají kaple v Jezerech u Chotovin (1857) a sv. Máří u Jistebnice (1860), jím vystavěné. Dne 8. září 1865 povýšen byl do stavu rytířského s predikátem „z Borutína“. Zemřel 5. května 1868.
Z jeho čtyř synů dědil Jan (+20. března 1891) Chotoviny, k nímž přikoupil r. 1880 Měšice. Byl říšským poslancem a okresním starostou a horlivě podporoval české snahy po uznání stát. práva. Dne 26. března 1882 povýšen byl do stavu panského. Jeho statky rozděleny byly synům Ervínovi a Oskarovi.
Druhý syn Ludvíkův, shora vzpomenutý Otomar (nar. 8. srpna 1840) dědil Jistebnici, kde zůstavil trvalou památku vystavěním nového krásného zámku (1882) ve slohu tudorovském. K panství přikoupil r. 1868 velkostatek Vlásenici. Dne 14. května 1898 povýšen byl do stavu baronského. Syn Konstantin (nar. 1887) drží Adersbach s pověstnými pískovcovými skalami a jest spoludržitelem velkostatku Moravce na Moravě. Z ostatních synů Ludvíkových držel Emil (+17. dubna 1902) Veselíčko a Karel (+1895) Vrchotovy Janovice. Lid nemoha v mysli srovnati náhlé zbohatnutí rodu, vyprávěl, kterak chudý mlynářský synek náhodou našel drahou rudu a tím najednou stal se boháčem. Z vypsání našeho jest však patrno, že onou drahou rudou vedle příznivých okolností byla zajisté přičinlivost, šetrnost a rozumná hospodárnost zakladatele tohoto rodu. Podobný zjev rodového zbohatnutí můžeme stopovati u rodu Ringhofferův, s rodem Nádherných spřízněného. Praotcem tohoto průmyslového a velkostatkářského rodu, jenž rovněž povýšen byl do stavu panského (1872), byl chudý kotlářský tovaryš František R. ze šoproňského komitátu.