Podšibenický, Bártovský, Zhorský mlýn

v 14. stol. náležel klatovskému špitálu náležejícímu řádu křižovníků s červenou hvězdou, kterému jej daroval klatovský měšťan Petr Rapota

1356 velmistr křižovnického řádu Lev prodal mlýn právem zákupným pekaři Petru Pezoldovi a jeho dědicům, ti měli za povinnost na Popeleční středu odvádět roční úrok 40 pražských grošů, aby z nich byly na přilepšení chudým ve špitále nakoupeny fíky a slanečky.

1420 na počátku husitských válek špitál a Podšibeničný mlýn zabrala klatovská obec, mlynář nadále platil 40 gr. pr. do obecního důchodu, později plat snížen na 30 gr. pr. pro úředníky nad  špitálem.

1512 mlynář Vávra ve sporu s Mikulášem Jírovcem a dalšími sousedy ohledně čištění stoky a břehů požádal o rozhodnutí komisi přísežných mlynářú pražských.

1524 od Vávry koupil mlýn s trávníkem a sádkem před mlýnem a se vším příslušenstvím za 700 kop gr. míš. Jan Batěk (+1536, manž. Zuzana), nejstarší syn mlynáře Baťka ze mlýna u městské vodárny. Z toho bylo splaceno 200 kop Janu Pekovi (Hansi Kramářovi), které měl na mlýně pojištěné.

U mlýna stály 2 chalupy - Pavlíkovská a Karáskovská.

1536 dědický podíl Baťkovy dcery Doroty koupil za 157 kop gr. míš. Zbraslav Podkova a mimo to vzal na sebe 60 kop gr. míš., které Jiřík Pšenička půjčil své tchyni Zuzaně Baťkové na doplacení mlýna. Celou částku 230 kop gr. míš. splácel Podkova až do roku 1540. 

1540 Zbraslav Podkova, t.č. rychtář klatovský, prodal mlýn tehdy zvaný Baťkovský Janu Piťhovi z Domažlic a jeho synu Matoušovi.

červen 1541 od Piťhů koupil Jan, mlynář z Tábora za 715 gr. míš.

září 1542 mlýn prodán nazpátek Matouši Piťhovi z Domažlic, v lednu 1547 doplatil dlužné roky Zbraslavu Podkovovi a Zuzaně Baťkové.

1547 koupil nazpět Zbraslav Podkova za 700 kop gr. míš.

před rokem 1556 prodal ještě nesplacený mlýn klatovskému měšťanu Janu Bártovi, Bárta přikoupil okolní chalupy (Markovskou se sadem a chmelnicí pod 1 hromadu tyčí a sousední chalupu) a vše spojil v jeden celek.

1584 v závěti odkázal mlýn nejstaršímu synovi Viktorinu Bártovi, ten mlýn pronajímal. 

1600 nájemce Ondřej Droba

1621 Viktorin Droba zapůjčil klatovské obci 600 kop gr. míš., za což obdržel k užívání i Červený mlýn

mlýn zdědil nejmaldší bratr Samuel Bárta (Bartovič, +7.1.1649)

1649 jeho mladší syn Viktorin Bárta ml. (+16.1.1661), manž.Lidmila roz.Kopidlanská, na mlýně měla v městských knihách pojištěné věno 900 kop.

1661 ostatní dědici (2 synové a 3 dcery) chtěli po zaplacení všech dluhů "připustiti Lidmilu k třetímu dílu, ale Lidmila na tom obvyknouti nechtěla", po následovném vyrovnání dosatla Lidmila vše, co měla na mlýně i dalším majetku po zemřelém manželovi, tedy 1.200 kop gr. míš, které měla na mlýně pojištěny.

1672 od dědiců Viktorina Bárty koupil za 2.800 zl. Samuel Zhorský (+27.9.1675), mlýn byl nanejvýš zpustlý s chmelnicí pod 20 hromad tyčí, s loučkou pod Borem a Kotlářskou loukou u Točníku.

1675 převzali synové z 2. manželství Jan a Jakub Zhorští, po smrti Jana převzal celý mlýn PhDr. et JUC. Jakub Zhorský (+21.10.1724), 1699 přikoupil od obce ještě Dražský mlýn s veškertým příslušenstvím za 500 zl.

1724 vdova Terezie, mlýn o 2 složeních oceněn na 2.800 zl., po její smrti se dědici soudili o dědictví a mlýn chátral.

říjen 1764 v dražbě koupil Karel Antonín Volšanský za 1.950 zl., dostal se však do sporu s městskou obcí, neboť chtěl upravit a zabezpečit prohlubeň pod mlýnem, což mu obec nechtěla dovolit a požadovala, aby dokázal, že mu daný pozemek patří, Volšanský však "ničím docitýrovati nemůže, že by onen loch k mlýnu patříval" a tak se obec rozhodla "loch" zasypat. Volšanský zcela zpustlý mlýn s velkým nákladem znova vystavěl a zařídil i dostaečný přítok vody, 1769 upravil cestu, jež byla "zmarastěna, zvodněna a strhána, že se k mlýnu ani nemohlo, písek od vody zanešený stlačen zrovna k mlýnu a celé vantroky zanášel".

srpen 1777 Volšanský prodal mlýn mlynářskému mistru z Tachova Matesovi Filipu Schwantnerovi a jeho manželce Margaretě za 4.000 zl. K mlýnu náležel rybníček zvaný Zhorský, zahrada u Prtákovské stodoly, louky ad. Schwanterovi splatili hotově 1000 zl., ostatek na splátky, splátky však nedodržovali a "naříkali, že skrze tu koupi čas od času do většího neštěstí padají a ten mlejn bez svého celého ztracení že délej držeti nemohou. Nejraději by viděli, kdyby pan Volšanský týž mlejn zase nazpátek vzal".

1.6.1778 Volšanský převzal mlýn zpět a 8.7.1778 jej prodal Michalu Seichrovi (+1779) a jeho manželce Kateřině (býv. Seichrově schovance) za 3.000 zl.

1781 vdova Kateřina se znovu provdala za Jana Tichotu, 1790 mu mlýn věnovala s právem společného hospodářství a užívání.

1794 Jan a Kateřina Tichotovi prodali mlýn za 6.000 zl. Josefu (+1809) a Anně Trundovým, mlynářům z Činovsi. Mlýn měl 2 složení a stoupu.

1809 vdova Anna si vzala Jana Sekyru a podržela mlýn až do roku 1817, kdy jej postoupila synovi z 1. manželství Vojtěchu Trundovi za 6.000 zl.

březen 1847 přenechal mlýn svému synovi Ludvíku Trundovi

září 1867 jelikož Ludvík Trunda zemřel svobodný a bezdětný, mlýn převzala jeho matka Johanna Trundová a později jej postoupila své neteři Marii Albertové provdané za Františka Špirka za 6.000 zl.

1871 Špirkovi přikoupili 10 polí a 2 louky za 4.000 zl.

1908  od Špirkových zakoupila za 67.000 K klatovská obec a jako zahájení asanace jej nechala zbořit.