1637 Anna Urfinová řečené Procházková uzavřela nájemní smlouvu s bratrem Jiřím Horníkem, kotlářem, ten za její nepřítomnosti prodal některé grunty. Když to Urfinová po návratu zjistila, musil Horník všechny prodeje zrušit a vše vrátit majitelce (louku u Huvnovského mlýna, dědinu pod 2 pluhy směrem ke Slavošovicům a spáleniště na Loubském předněstí Klatov).
Dalším majitelem byl klatovský měšťan Jan Blahník, 13.11.1698 byla zveřejněna jeho závěť, mlýn zdědil syn Ondřej Blahník, svým sestrám Majdaleně Hrobařové, Dorotě Jelínkové a Kateřině Reissensteinové přidal po 40 zl., že každá měla legitimy po 200 zl. 1702 a 1704 se Ondřej Blahník stal klatovským cechmistrem, jeho manželka byla 1706 potrestána vězením, "že jest zbila obecního poddaného v službě u sebe majícího (pacholka Mikuláše, který pak od roku 1707 sloužil u císařského rychtáře Jakuba Zhorského) cum excessu moderaminis inculpatae tutelae".
1727 koupil Štěpán Blahník za 2000 zl. od ostatních dědiců (Tomáše Rokyckého, Anny Blahníkové, Anny Melounové a Zuzany Brožovské), v htovosti splatil 888 zl.a a zbytek se zavázal po splácet po 80 zl., což však nedodržoval. Když nepomohla domluva, požádali dědicové klatovský magistrát, aby mlýn prodal v dražbě "plus offerenti et malius solventi". Magistrát skutečně dražbu vyhlásil a navíc Štěpánu Blahníkovi zakázal prodat nemovitosti, náležející k mlýnu "na kterémž pro svou nedbalost a neschoponost obstáti nemohl". 1732 městská rada Štěpánu Blahníkovi domlouvala, "že tak neřádně a tak říkajíc hovadsky se svou manželkou Sydonií obcuje, v ožralství setrvává a s ohněm zachází", 1735-1736 prodal pole, 1737 koupil od Kateřiny Kherelové chalupu, 1740 "dána mu velká kapitola a mouka mu pobrána, že na čyvrtňáku o 1/4 míněj mouky prodával".
5.11.1731 se přihlásil František Zelenka jako právní zástupce Karla Schoroczanského za kupce mlýna, Štěpán Blahník se však postavil na odpor a prohlásil, že mlýn neprodá. 19.11. "pana Františka Karla Schoroczanského učiněné ohlášení za kupce mlejna Nového s tím doložením, že on právo městské vzíti chce, tuto ad judicialem notam vzíti povoleno. To ale vyhrazeno, že kdyby zdejší mlýn se ohlásil, ten přednost a lepší právo míti má".
1732 od Blahníkových dědiců koupila mlýn klatovská obec za 3.600 zl., museli si k tomu ale vypůjčit 1.500 zl. od hejtmana Kotěšovského.
1732 se o pronájem či koupi mlýna hlásil mlynář Therštenský, z toho však sešlo, neboť obec musela mlýn nejprve opravit.
15.11.1734 magistrát vyhlásil, že může být Nový mlýn prodán "co nejdráž mocti". Mlýn koupil Jiří Reissensteiner s manželkou Dorotou a 1740 jej prodal Václavu Tintierovi za 450 zl. Platnost Tintierovy smlouvy však byla odložena o rok až do doby, kdy se stal klatovským měšťanem.
22.9.1768 koupil mlýn Petr Ebenstreit za 190 zl. "salvo iure dominicali".
