Původně byl na Tamíři zemanský statek, který byl v pobělohorské době zničen, protože se na něm scházeli přívrženci kališníků a vlastnili dvě bible - Kralická a další z roku 1804.
7.7.1782 - majitel Vilém Mýdlo prodává mlýn s polnostmi Jakubu Blahníkovi (někde také uváděn Blaník) za 550 rýnských zlatých
1822 - poslední majitel z rodu Blahníků předal mlýn s pilou dceři Josefě a budoucímu zeti Jiřímu Luhanovi, za 1220 zlatých.
(Zajímavé je, že v obou těchto smlouvách si kněžická vrchnost vyhradila předkupní právo pro případný další prodej. Tamířští mlynáři měli kněžičkou vrchností přesně stanoveny povinnosti jak mlít obilí, kolik odvádět do Kněžic, jaké platit poplatky. Zakazovalo se jim přechovávat zde cizí osoby, nebo jim něco darovat. Mlynáři se nařizovalo, že při rodinných oslavách (křty, svátky apod.) nesmí pít jiné pivo než kněžické a to pod pokutou jedné kozy.)
1823 - požár mlýna
1825 - znovu vystavění mlýna Jiřím Luhanem, v roce 1845 mlýn vlastní Jiří Luhan.
(zdroj: www.sumava.cz)
Vázy s pokličkami alias kalichy byly přidány v roce 1825 při novostavbě kamenné mlýnice ( na jejím kamenném prahu je vytesán tento letopočet) a měly ráz stylu empírového. Celá stavba měla pojetí lidového baroka a na předním štítě bylo 5 a na zadním 3 vázy. Jednu z nich při sejmutí daroval tehdejší majitel mlýna Václav Luhan do sušického muzea (1922), kde se posléze ztratil. Poslední, která vydržela na střeše, prostříleli v zábavě Američani v roce 1945. Stodola barokního rázu má řešeno spojení krokví systémem rozštěpu. (Fibich)
