Špitálský mlýn

Ve výčtu lanškrounských mlýnů bychom se měli zmínit i o mlýnu Špitálském, ačkoliv ten už neležel na katastru města Lanškrouna, i když ho město vlastnilo. Byl to zřejmě nejstarší a nejznámější mlýn na Lanškrounsku, ležel na Moravské Sázavě na rozhraní obcí Sázava a Žichlínek.
První zpráva o něm pochází z roku 1371, kdy biskup Petr Wurst-Jelitozakládal v Lanškrouně nový augustiniánský klášter a daroval mu sázavský mlýn. Budova kláštera stála pod náměstím, vedle dnešního kostela sv. Maří Magdaleny, v roce 1391 se klášter přestěhoval k tehdejšímu farnímu kostelu (dnes nám. A. Jiráska) a opuštěná klášterní budova se změnila na městský špitál, lidově nazývaný starobinec či chudobinec. Na provoz tohoto sociálního zařízení se i v minulosti těžko získávaly peníze, jedním z jistých příjmů byl zisk z mlýnského provozu. 
Z písemných pramenů se dozvídáme, že mlýn dobře prosperoval, roku 1536 dovolil Jan z Pernštejna, aby si mlýn postavil druhé mlýnské kolo, součástí mlýna byla i pila. Ještě roku 1683 vlastnilo mlýn město Lanškroun, ale v roce 1762 byl mlýn prodán Františku Zeinerovi veřejnou dražbou za 1215 zlatých. Roku 1840 koupil od Zeinera mlýn Jan Müller a jeho dědicové vlastnili objekt až do druhé světové války. Po válce mlýn zanikl, ale pila prosperovala, stala se majetkem Dřevotvaru Jablonné, který podnik značně
rozšířil a řadu let úspěšně provozoval.
Po roce 1990 se Dřevotvar dostal do výrobních potíží a bývalý Špitálský mlýn prodal firmě LUČ Praha.