Karel Pavlík, nar. 1.4.1811 ve mlýně v Dolní Lukavici (dnes Turkův mlýn). Koupil r. 1834 od Lamberta Kaczerovského tzv. Stříbrný mlýn u Pocinovic za 2.860 zl. Někdy je tento mlýn označován jako mlýn podkamenský v Bìhařově č.p.36, později náležející k Pocinovicùm č.p.189. Podíl Karla Pavlíka z Lukavice činil 7.150 zl. šajnů.
Karel PAVLÍK, byl dvakráte ženat. S první manželkou Barborou z Prahy nar. r.1816, která byla jeho vlastní setřenicí a v době sňatku byla 18 ti letá, měl 8 dětí. Po smrti Barbory se oženil s Terezií Langovou nar. 12.11.1822, manželskou dcerou Michala Langa, majitele panství Veselí, a Karly, roz. Keil z Janovic. S touto druhou ženou měl Karel Pavlík 10 dětí.
Mlýn převzal syn Josef z prvního manželství, nar.10.12.1842. Potřeboval vyženit peníze, šel si pro nevěstu na bavorské hranice do Srubù (Heuhof) č.p.2 u Nýrska. Nevěsta, Terezie roz. Multererová, byla selskou dcerou, které odpustil nemanželskou dceru. Za její věno převzal mlýn a vyplatil sourozence a počal hospodařit. Protože byl velmi pracovitý, nevadilo ani občasné karbanictví. Zvelebil mlýn i pilu, jeho manželka prý si ve mlýně otevřela výčep piva pro dělníky, kteří stavěli dráhu z Klatov do Domažlic. Kromě toho dovedla s nimi dobře hrát karty a tak peněz ve mlýně přibývalo. Josef zemřel 2.3.1901. Terezie 8.9.1926. Měli spolu tři děti.
Mlýn převzal syn Wolfgang PAVLÍK, nar. 8.3.1871. Oženil se 22.7.1896 s Kateřinou roz. Drobíčkovou nar. 19.10.1873, která pocházela z Drobíčkovic mlýna v Pocinovicích. Byla nejbohatší nevěstou a nejhodnější dívkou z okolí. Její dobré vlastnosti však nedošly ocenění ani u manžela ani u tchyně, takže její život byl nepřetržitým řetězem utrpení. Sílila jí hluboká víra a láska k dětem. Wolfgang po celý svùj život nepožíval dobré pověsti. Obžerství, karban, sudičství, nechuť k práci, neláska k ženě i dětem jej provázely až ke hrobu. Na stará kolena odešel bydlet k cizím lidem do Pocinovic a dával si vyplácet dvojnásobný výměnek. S Kateřinou měli 6 dětí.
Mlýn převzal syn Antonín, nar. 6.4.1897. Ten započal zvelebení Stříbrného mlýna, ale zahynul při havárii na motocyklu. Po jeho tragické smrti si vzal za šlechetný cíl dokončit zvelebení Stříbrného mlýna, jeho bratr Josef, který byl lékařem. V roce 1934 nechal dostavět obytné stavení a v roce 1936 zbourat starý mlýn a vystavět nákladem 300.000 Kč nový. K posouzení tohoto obnosu uvádím, že lékař v té době dostával za jednu ordinaci 10 Kč. Vdova po Antonínovi byla velmi pracovitá, neprovdala se již a pečlivě vychovávala své 4 děti. Peníze, které jí švagr lékař bezúročně půjčil, splatila v poměrně krátké době 10 roků.
(Petr Kadlec)
