Rudolf Kryl: Mlynáři v kolatuře pošenské na Pacovsku v 17. a 18. století
Jihočeský sborník historický roč.XX/1950
V kolatuře Pošné na Pacovsku na panství Rudolfa Malovce z Malovic a na Chýnově bývalo několik mlýnů. Zápisy tamních matrik, počínající roku 1670, ukazují, že tyto mlýny často měnily své držitele a tak se stávalo, že některý mlynářský rod se vystřídal na všech mlýnech panství. Po některých majitelích udržela se jména na mlýnech až na naši dobu.
Dolní mlýn nedaleko Proseče, dnes zvaný Dolský, byl r.1660 pustý. Před tím jej držel Novotný. Počátkem 18.stol. byl mlýn obnoven a vystřídali se na něm r.1746 Vavřinec Dvořák a r.1748 Václav Charvát, oba uvádění předtím na Houskově mlýně.
Na Černém mlýně „pod rybníkem“ byl před r.1660 mlynářem Václav Černý, po němž má jméno. R. 1676 byk již na něm Jakub Veverka s manželkou Dorotou rozenou Zahradníkovou, s níž byl oddán 24. srpna 1678 v pošenském kostela. R. 1686 je na mlýně Pavel Vodrážka se ženou Mandelinou a r. 1688 Tomáš Dymbart s manželkou Antonii. Nepocházeli asi z našeho kraje, ježto jak příjmí, tak jméno ženino nejsou zde obvyklé. R. 1697 je na mlýně Martin Martinec se ženou Mařenkou, r. 1701 zde zemřela Eva, manželka mlynáře Pavla Lukavského, r. 1706 Václav Vohozenský (+ zde 1706), r. 1711 Matěj Kučera se žanou Marianou, r. 1746 připomíná se Tomáš Kvěch, snad člen známé táborské mlynářské rodiny a r. 1746 Pohan.
Houskův mlýn pod Pošnou nedaleko vsi Poříčí držel před r.1660 Jan Houska, po němž mlýn podržel jméno posud. R. 1742 je zde mlynářem Vavřinec Dvořák, který přešel na Dolní mlýn, kdežto na Houskův mlýn přišel nakrátko Jan Veselý z farnosti rynárecké na Pelhřimovsku, který zde ve věku 30 let zemřel. R. 1746 jest na mlýně Václav Charvát, jehož po dvou letech nacházíme na mlýně Dolním kdežto zde byl mlynářem Karel Vopálenský.
Na Pilkovském mlýně čili Fišhauzu v Proseči byl v r. 1660 mlynářem Václav Pilka a po něm r. 1679 jeho syn Matěj s manželkou Alžbětou. Po těchto držitelích má mlýn jméno, uváděné potom velmi často v matrikách, urbářích a panských registrech.
Na téže kolatuře byl ještě jeden mlýn, zvaný Kuklíkovský nebo krátce Kuklík podle někdejšího držitele mlýna. Ale r. 1660 jest již zde valcha na valchování vlny z ovec, chovaných v panských ovčínech při dvorech v Proseči a Pošné. R. 1677 byl tu valchařem Jiří Stejskal a r. 1687 Jiřík, patrně jeho syn.
Rudolf Kryl: Urbář fary v Pošné u Pacova
Jihočeský sborník historický roč.XX/1950
… Z mlýnů a ovčínů k pošenské kolatuře (vysvětlivka: kollatura nebo také farní obvod je území, na němž je vykonávána duchovní správa) přifařených byly: mlýn pod Pošnou, na němž mlynář Jan Hauska (Houska), ve Fišhauze Václav Pilka, pod rybníkem Václav Černý, na místě mlýna Kuklíkovského byla valcha, pod Dolem byl mlýn pustý po neboštíku Novotném...
… jako další výpočet urbáře jsou dluhy k r. 1677 v penězích, dále pro rok 1679 a 1680 očekávaných platů i ouroků, zejména železných krav. To vše ukazuje prodlužení gruntů i chalup po 30 leté válce, které bylo značné...
...Na mlýně pod Pošnou je Jan Hauska mlynář, držíc pár volů kostelních, z nichž platí 1 tolar široký a 10 grošů bílých.
Alois Sassman: Kořeny 2 – 44.díl, str.29 (Výpis)
Mlynářské rody na Pošensku
FČ: My jsme minule hovořili o učitelských rodinaách v Pošné u Pacova. Dnes se do tohoto kraje vrátíme, ale budeme su povídat o mlýnech na Pošensku.
AS: My jsme již o mlynářích hovořili, a sice o mlýnech na říčce Smutná. Tehdy jsme slíbili, že se některým mlynářským rodům budeme věnovat i nadále, protože mlýnů bylo tolik, že není možné všechny zmapovat. Vždyť jen roku 1874 bylo v Čechách napočteno 7257 mlýnů. Kolem Pošné u Pacova (jak místní říkají „kolem Pošně“) bývalo zastara několik mlýnů. Mlýny většinou náležely vrchnosti a mlynáři bývali pouze nájemníky, tedy pachtýři. Faráři začali psát pošenské matriky roku 1670 a od té doby můžeme lépe sledovat osudy mlynářských rodin v okolí.
FČ: Když byli mlynáři vlastně jen nájemníky panských mlýnů, neprojevilo se to tím, že se často na mlýnech střídali?
AS: Máte pravdu. Nájemní mlýny měnily často svoje obyvatele (někdy i několikrát za dva roky), takže se stávalo, že jeden mlynářský rod pobyl na všech mlýnech na prosečsko-pošenském panství. Říkám panství Proseč-Pošná, protože od 1698 byla tato panství spojena. Po prvních mlynářích však zůstala jména, která se udržela až po dnešní časy.
FČ: Jaké máte nejstarší zprávy o mlýnech kolem Pošné?
AS: Když zemžel roku 1574 velmi dobrý a šetrný hospodář na pošenské tvrzi, Jan Houska ze Zahrádky, který tvrz dle Sedláčka i postavil, dělili se jeho synové o majtek. A mladší syn Václav Housky ze Zahrádky dostal statek Pošná s poplužním dvorem, štěpnicí, chmelnicí, zahradou, pivovarem, vsí s kostelem, rybníčky, lesy atd. a také mlýnem. Mimo to dostal ještě ves Zahrádku.
FČ: Které rody zde na mlýnech provozovaly bílé řemeslo?
AS: Dolní mlýn, nedaleko Proseče u Pošné, dnes zvaný Dolský, byl roku 1660 pustý. Předtím zde byl jakýsi Novotný. Tento mlýn byl počátkem 18. století obnoven a vystřídali se na něm mlynáři: roku 1746 Vavřinec Dvořák, 1748 Václav Charvát. A jak Dvořák, tak Charvát bývali dříve také nájemci na Houskově mlýně. Dále u Pošné „pod rybníkem“ býval na mlýně před rokem 1660 mlynář Václav Černý, po němž zůstalo jméno Černý mlýn. Roku 1678 se ženil v pošenské kostele další tamní mlynář Jakub Veverka, který si bral za ženu Dorotu Zahradníkovou. Pak se zde mlynáři střídali: byl zde Pavel Vodrážka se ženou Mandelýnou, Tomáš Dymbart (1688) se ženou Antonií, Martin Martinec (1697), po něm mlynář Václav Vohozenský. Až roku 1746 dostal mlýn Tomáš Kvěch, který pocházel ze známé táborské mlynářské rodiny Kvěchů.
FČ: Dostávaly někdy mlýny také jména podle šlechticů, kteří jej založili a vlastnili?
AS: Některé ano, to je třeba případ mlýna Kapáček u Chotovin, který se jmenoval podle rodiny Lapáčků ze Rzavého a je to snad i případ Houskova mlýna pod Pošnou. Je otázka, zda se tanto mlýn jmenoval již podle námi zmíněného rytížee Jana Housky ze Zahrádky, který jej založil anebo podle prvního jménem známého mlynáře, také Jana Housky, který zde provozoval své řemeslo před rokem 1660. Ale i on se mohl již nazývat podle mlýna a ne mlýn podle něho. Z pramenů víme, že někteří chudí zemané nevlastnili nic jiného, než mlýn. Roku 1742 zde byl mlynářem Vavřinec Dvořák, který později přešel na Dolní mlýn a na Houskův přišel nakrátko mlynář Jan Veselý z farnosti Rynárec u Pelhřimova. Tento mlynář Veselý zde zemřel ve věku pouhých 30 let a roku 1746 zde byl mlynářem již Václav Charvát, který po dvou letech přešel na „Dolní mlýn“ a od roku 1748 zde nastoupil mlynář Karel Vopálenský.
FČ: Které další mlýny a mlynářské rody znáte z Pošenska?
AS: Ještě Pilkovský mlýn, zvaný také někdy „Fišhauz“ v Proseči u Pošné. Tento mlýn dostal jméno podle mlynáře Václava Pilky, který se zde připomíná již roku 1660. Po něm byl na mlýně od roku 1679 jeho syn Matěj Pilka se ženou Alžbětou. Po této rodině nazávala mlýn jako Pilkovský dokonce i panská kancelář, panští písaři ve svých urbářích. Pak ve farnosti Pošná býval ještě jeden mlýn, a sice mlýn zvaný „Kuklíkovský“ či „Kuklík“, podle prvního mlynáře Kuklíka.Ale již roku 1660 je zde uváděna valcha.
FČ: Co to byla valcha?
AS: Pro ty mladší připomenu, že valcha (z německého Walke) se říkalo vroubkované desce na praní, ale v tomto našem případě to byl valchovací (řekli bychom prací) stroj na vodní pohon. A v Kuklíku u Pošné se valchovala vlna z ovcí, které se chovaly ve dvou panských ovčínech v Proseči a v Pošné. Roku 1677 zde byl valchářem Jiřík Stejskal a roku 1687 jeho syn Jiřík.
FČ: Bývaly panské mlýny vedeny v knihách?
AS: Pátrat po osudech panských mlýnů je někdy těžká záležitost, protože to byl majetek panský. Byl tedy někdy zaznamenán v deskách zemských anebo dominikálních, tedy panských knihách. Mlýny na jednotlivých panstvích byly uvedeny také v Tereziánském katastru z roku 1757, který již uváděl i panský majetek. Ovšem k nelibosti šlechty, protože katastry byly dělány kvůli daním. Tereziánský katastr tedy uvádí na Prosečsko-pošenském panství tyto mlýny: Dolský Mlýn o jednom kole a jedné stoupě, Houskův mlýn o jednom kole, třech stoupách a pile, Černý mlýn o jednom kole a dvou stoupách. U tohoto mlýna jsou uváděny dva rybníky: Hořejší a Dolejší.
FČ: Ještě se zaptám co to byla stoupa?
AS: Stoupy byly umístěny ve stoupovnách (to byly buď místnosti či budovy). Stoupy byly mohutné stroje na drcení materiálu pomocí tlouků. Bylo to vlastně na principu podobném drcení v hmoždíři. Od toho slovaje také výraz stupkaři. To byla mlynářská chasa, která dělala ve stoupách z ječmene kroupy. Ale abch se ještě vrátil k mlýnům na Pošensku. Roku 1910, tedy téměř před sto lety, když bylo sčítání lidu, byly mlýny rozděleny podle obcí takto: do obce Důl patřil Černý mlýn, do obce Pošná Houskův mlýn a do obce Proseč u Pošné Dolský mlýn. Alois Chytil ve svém Adresáři Království českého uvádí ve vsi Dol mlynáře Antonína Vaněčka, měl i pilu a šindelku, u obce Pošná s tímtéž vybavením Františka Kremličku a v Proseči, kde sídlil velkostatek, jehož majitelem byl Jan hrabě z Blankensteina, byl mlynářem Alois Popelář. Mlýny na Pošensku mají zajímavou historii
