Brunův mlýn

František Jokl (†1907) vedl tkalcovskou dílnu v ulici Na Kasárnách čp. 448. Roku 1874 zakoupil mlýn na Brunce (původně na jiřickém katastru), který od počátku 19. století sloužil jako cechovní valcha, a v letech 1880–1887 v přístavbě instaloval spřádací stroje poháněné vodní silou. Jeho nejstarší syn František vybudoval výše v ulici Na Kasárnách mechanickou tkalcovnu, Jan (1868–1932) si nejprve pronajímal stroje ve Wurmově továrně, a když mladší bratři Ferdinand (1877–1939) a Bedřich (1875–?) roku 1903 dostali od otce jako svatební dar Brunku, založil s nimi společnost, která zde začala stavět tovární areál. V jeho středu byla na mlýnském náhonu strojovna turbíny 10 HP a strojovna parního stroje 200 HP, a k ní připojené provozy barevny, při západní okraji dlouhý výrobní blok. Uspořádání dvoutraktových budov – trhací, míchací a mykací stroje v přízemí, v prvním patře stroje spřádací a ve druhém tkalcovské – je umožňovaly budovat etapově. Pracovalo na nich několik stavitelů, na počátku to byl zřejmě humpolecký Jan Jelínek, doložený k roku 1905, poté německobrodský František Liška a v desátých a dvacátých letech opět místní F. X. Lhoták. Východní stranu areálu podél silnice zaujímala skladiště, kantýna a zdobná administrativní budova (F. X. Lhoták, 1922), spojená se starším, výstavným rodinným domem majitelů se zahradou v severním cípu pozemku. Základem výroby bylo tradiční lodenové sukno pro vojsko, vyráběné z vlny střižní i recyklované (tzv. umělé), brzy také i jemnější látky letní, které zajistily stálejší odbyt. Ve dvacátých letech továrna disponovala 3 400 vřeteny, 73 mechanickými stavy a 500 HP parního pohonu. Se třemi stovkami zaměstnanců byla největším podnikem v Humpolci. Současně s továrnou stavěli Joklové také zaměstnanecké bydlení. První patrový dvojdům jižně od továrny čp. 66 s celkem osmi byty postavil roku 1910 zednický mistr v Humpolci Václav Babinec. Druhý, patrový čtyřbytový dům čp. 67 navrhl roku 1920 F. X. Lhoták (na fasádě nese datum 1921), nejjižnější čp. 69 je o něco mladší, všechny jsou poměrně dobře dochovány. Ve třicátých letech vedl továrnu zeť Ferdinanda Jokla, Prokop Motejl, který si roku 1932 naproti areálu postavil vilu čp. 65 podle návrhu brněnského architekta Jana Vaňka (1891–1962). Roku 1938 humpolecký stavitel Vilém Jenč pro firmu navrhl a provedl novou budovu přádelny česané příze, která byla plně klimatizována – čtyřpodlažní železobetonový trojtrakt na rozpony 5,5 metru dnes tvoří jižní konec areálu. Roku 1938 byly zakoupeny automatické stavy, údajně první v republice, nejprve čtyři, k roku 1946 už dvanáct. V letech 1948–1949 byla továrna znárodněna a začleněna jako závod 02 do n. p. Sukno, který sem směřoval většinu svých stavebních investic, projektovaných zlínským Centroprojektem – novou mazutovou kotelnu, úpravnu se skladištěm, a také novou budovu ubytovny s vrátnici při silnici. Nástupnická akciová společnost textilní výrobu na Brunce ukončila roku 2003. Dnešní majitel od roku 2005 budovy postupně rekonstruoval a pronajímá je, především pro skladování a bydlení.