Skerlův, Oslí mlýn

Skerlův čili Oslí mlýn
Druhým vodním mlýnem v Lanškrouně byl Skerlův, později zvaný Oslí mlýn. Jeho svéráz spočíval v tom, že využíval vodu ze dvou potoků. Jedním náhonem k němu přitékala voda z Krátkého rybníka, zhruba dnešní Alšovou ulicí, a druhým, mnohem delším náhonem sem přiváděl vodu tzv. Skerlebach, neboli Skerlův potok, začínající pod Dolním Třešňovcem a protékající dnešní ulicí Na Náhonu a současnou Opletalovou, tehdy ještě neexistující. Skerlův potok (náhon) měl velmi přísný hygienický režim, protože z něj bral vodu i knížecí pivovar. Těsně nad budovou Skerlova mlýna se oba náhony spojily a zamířily na velké mlýnské kolo. Z různých kronik a starých listin se dozvídáme, že i tento mlýn patřil původně lanškrounské vrchnosti. Roku 1567 připomněl majitel lanškrounského panství Vratislav z Pernštejna městské radě, že občané města jsou povinni každoročně čistit stoku na jeho mlýn. Další důležitou zprávou o tomto mlýně je listina z roku 1617, kterou majitel lanškrounského panství Vilém Jiří Hrzán z Harasova daroval domek se zahradou a mlýn na předměstí svému poddanému Šimonu Skerlovi. V majetku rodiny Skerlů zůstal mlýn až do roku 1867, kdy jej koupil Josef Wernhart, který používal k převozu obilí a mouky drobný vozík tažený osly. Proto se místu začalo říkat Oslí mlýn. 1931 však mlýn vyhořel a nebyl už obnoven. Později tu bylo zřízeno truhlářství, jehož majitelem byl Josef Kühn. Po roce 1945 se truhlářství změnilo na čalounictví, které vydrželo až do začátku 90. let. Po několikaleté přestávce koupil dům nový majitel, který opravil jeho přízemí a otevřel v něm obchod s jízdními koly. Počítá, že časem opraví celou budovu a bude ji komerčně využívat.

Zdroj: https://www.lanskroun.eu/assets/File.ashx?id_org=7892&id_dokumenty=4195

Škerlův náhon, ze kterého si bral vodu i lanškrounský pivovar, byl zrušen (zasypán) po roce 1964 v souvislosti se stavbou Opletalovy ulice přes bývalou pivovarskou zahradu. Zdroj: https://www.lanskroun.eu/assets/File.ashx?id_org=7892&id_dokumenty=4057