Díkův, Rakovický mlýn

Z dochovaného berního soupisu z roku 1379 je zřejmé, že v té době měli Rakovice tři mlýny, z nichž jeden nebyl obsazen. I když dokument nelokalizuje tyto mlýny, je pravděpodobné, že jedním z nich byl i současný Rakovický mlýn. [Mrzena]

Roku 1598 dochází k rozdělení Čimelického panství na čtyři díly (doloženo listinou z roku 1603). Každý z těchto dílů měl mít mlýn. To je zřejmě také důvod, proč katastr dnešních Rakovic poněkud zvláštně zasahuje směrem k řece Skalici v místech Rakovického mlýna. [Mrzena]

Mlýn je vidět na mapách I. vojenského mapování 1768, kde je uváděn včetně mlynářské značky.

Okolo r. 1902 mlynář František Dyk. (RR)

Z roku 1919 se dochoval projekt francisovy turbíny, která nahradila dvě ze tří mlýnských kol. Poslední kolo pak pohánělo pilu, která stávala na opačné straně než mlýnice.

1945 - v noci z 11. na 12. května 1945 se začalo v Díkově rakovickém mlýně jednat o kapitulaci Němců, soustředěných po celé trase státní silnice od Milína k Čimelicím a ustupujících před sovětskou armádou. Zde byla dohodnutá demarkační čára, rozdělující území západních Čech, které mělo být obsazeno americkou armádou a území východně od této čáry, které měla obsadit sovětská armáda. V Rakovicích v Díkově mlýně byl skutečně podepsán kapitulační akt. Jednání se zúčastnili ruský gardový generál Sergej Serjogin, podplukovník Pattonovy americké armády Allison a německý generál von Pückler, který se po podepsání kapitulace v domě čp. 99 v čimelické části Rakovic zastřelil.