Steegův mlýn

1638 obec Mnichov zakoupila mlýn od mlynáře Lorence Stinka

další zprávy o mlýnu mizí

x   x   x

kol. r. 1800  vybudoval rytmistr Peter Christl (*1752 - †1834)  pravém břehu Mnichovského potoka první budovu brusírny. 

1834 po jeho smrti převzali zařízení občané Mnichova Johann Fischbach, Anton a Karl Christlovi, Dionys Ruderich, Jan Dietl a Josef Seitz a pokračovali v tomto podnikání dál. Jednalo se o mohutnou kamennou budovu s cihlovým patrem. V ní se nacházely čtyři velké brousící stroje, šest soustruhů, pila na kámen, velký vrták, holandský mlýnek a kovárna. Všechna tato zařízení byla poháněna přes vodní kolo vodou z Mnichovského potoka. Ve zdejším objektu se vyráběly například suvenýry, rozličné nádoby – džbánky, dózy, vázy, stolní desky, náhrobní kříže, pomníky, pouzdra, atd. Byly z něj také vyráběny obruby pramenů jak v Mariánských Lázních, tak v nedalekých Pramenech. V době největšího rozkvětu firmy zde bylo zaměstnáno 20 dělníků a mistr.

Vrcholným okamžikem brusírny se stal den 9. září 1838. Tehdy přijel čerstvě korunovaný rakouský císař Ferdinand V. společně s manželkou a vojenským doprovodem do Mariánských Lázní. Po zhlédnutí několika vzorků výrobků ze serpentinitu vyjádřili přání vidět jejich výrobu. Vypravili se proto do Mnichova, aby navštívili zdejší vyhlášenou brusírnu. Osobně pak zavítali do objektu u potoka a seznámili se s výrobou. Nadšení dělníci po této návštěvě vybrousili pro císařský pár korunu, žezlo, dvě květinové vázy, soudek a umývadlo. Ty pak poslali do Vídně jako dar. Serpentinitová koruna a žezlo jsou dodnes umístěny ve dvorním muzeu ve Vídni.

Poté se staly výrobky ze serpentinitu velice žádané a do mlýna u potoka se přijížděli podívat další významné osobnosti. Například roku 1836 zde byl pruský princ Vilém, řecký král Otto I., manželka bavorského krále Ludvíka I., královna Terezie, král Edvard VII atd. Ti všichni sem přijeli ve svých honosných kočárech, aby se podívali na výrobu a nakoupili zde serpentinitové výrobky. Netrvalo dlouho a v Mariánských Lázních vznikla prodejna těchto výrobků.

 Více zde: https://www.slavkovsky-les.cz/zajimava-mista-slavkovskeho-lesa/brusirna-hadce/

1854 provoz brusírny z neznámých příčin zastaven

na místě brusírny zřízena střelnice

Dne 15. dubna 1882 se zde objevili pánové Laubisch a Scharf z Prahy, kteří si zdejší prostory serpentinitového dolu pronajali od obce a plánovali obnovení výroby věcí ze serpentinitu. Pro tento účel se rozhodli opět postavit brusírnu na břehu potoka. Protože stará budova již byla zcela rozpadlá, postavili roku 1882, tentokrát na pravém břehu, novou, v pořadí již druhou, stejně mohutou stavbu brusírny. K pohonu rovněž použili vodní kolo poháněné vodou z potoka. Krátce poté se k nim připojil ještě třetí společník, Übel z Aše, a výroba byla konečně spuštěna. Ovšem nedařilo se jim tak, jak si představovali, a tak netrvalo dlouho a roku 1905 byla výrobna opět uzavřena. Veškeré vybavení, stroje, náčiní a pomůcky byly poté odvezeny do nedalekého Fritzova mlýna, jehož vlastníci chtěli dál pokračovat ve zpracování serpentinitu.

Více zde: https://www.slavkovsky-les.cz/mlyna-slavkovskeho-lesa/serpentinovy-mlyn/

1937 v místech mlýna zřízeno koupaliště

po válce koupaliště zaniklo